Martin Komárek

Punková romance o osudové lásce obyčejného muže k nevšední ženě se odehrává v nádherných kulisách Prahy od osmdesátých let do dneška. Nejkrásnější vrch světa nad nejkrásnějším městem světa skrývá tajemství, které je klíčem k osudu onoho obyčejného muže. A jiné tajemství občas činí z femme fatale bezbrannou holku. Dokáže ji hrdina zachránit?

Kniha jedné z nejvýraznějších novinářských osobností je zasvěcenou psychologickou studií prezidenta této země, který má navíc reálné šance obhájit svůj mandát pro další funkční období. Je to svým způsobem průvodce po tajemných záhybech duše velmi kontroverzního muže, který rozdělil národ na ty, kteří ho bezmezně milují nebo naopak stejně úporně nenávidí. Věrohodnost této monografie je podpořena faktem, že Martin Komárek znal a zná Miloše Zemana lépe než kdokoliv jiný. Vždyť jeho otec, Valtr Komárek, patřil k Zemanovým nejbližším přátelům a spolupracovníkům. Kniha je napsaná s typickým komárkovským drajvem a smyslem pro ostré vidění reality. Publikace je doplněna bohatou fotopřílohou, která nám Miloše Zemana představuje v různých rolích a různých etapách jeho života.

Brilantní, čtivá a vtipná analýza nejvýraznějších kauz a aktérů polistopadového vývoje. Jestliže normalizační dobu nejvýstižněji popsal Václav Havel ve své Moci bezmocných, je tato kniha Martina Komárka – mnohaletého politického komentátora deníku Mladá fronta – asi nejvýstižnějším popisem toho, co se tu děje v posledních dvaceti pěti letech. Můžeme ji číst jako obžalobu, jako výstižnou charakteristiku, ale navzdory vlastně tragickému obsahu se někdy neubráníme úsměvu. Nechybí příběhy: Jakeše, Klause, Zemana, Grosse, Schwarzenberga, Rumla, Kalouska, Topolánka nebo Nečase. A k tomu šestnáct dalších.

Brilantní, čtivá a vtipná analýza nejvýraznějších kauz a aktérů polistopadového vývoje. Jestliže normalizační dobu nejvýstižněji popsal Václav Havel ve své Moci bezmocných, je tato kniha Martina Komárka – mnohaletého politického komentátora deníku Mladá fronta – asi nejvýstižnějším popisem toho, co se tu děje v posledních dvaceti pěti letech. Můžeme ji číst jako obžalobu, jako výstižnou charakteristiku, ale navzdory vlastně tragickému obsahu se někdy neubráníme úsměvu. Nechybí příběhy: Jakeše, Klause, Zemana, Grosse, Schwarzenberga, Rumla, Kalouska, Topolánka nebo Nečase. A k tomu šestnáct dalších.

Brilantní, čtivá a vtipná analýza nejvýraznějších kauz a aktérů polistopadového vývoje. Jestliže normalizační dobu nejvýstižněji popsal Václav Havel ve své Moci bezmocných, je tato kniha Martina Komárka – mnohaletého politického komentátora deníku Mladá fronta – asi nejvýstižnějším popisem toho, co se tu děje v posledních dvaceti pěti letech. Můžeme ji číst jako obžalobu, jako výstižnou charakteristiku, ale navzdory vlastně tragickému obsahu se někdy neubráníme úsměvu. Nechybí příběhy: Jakeše, Klause, Zemana, Grosse, Schwarzenberga, Rumla, Kalouska, Topolánka nebo Nečase. A k tomu šestnáct dalších.

Pata není jen tak obyčejný detektiv, je to totiž trpaslík. Společně se svou družkou Woctovou rozplétají případ, v němž je vrah obětí. Pan ministr chce výsledky. Policejní náčelník si neví rady. A ačkoli by Horácius Pata raději prodléval na dovolené, řešil genetický původ krásné vesnické dívky Mahuleny a popíjel pivo s jejím údajným, ale značně nevzhledným a natvrdlým otcem Volomilem Vidle – bude muset přijít oběma vraždám na kloub.

Všechno je v téhle knize pravdivě české, a přece tak bizarní, jako by postavy románu stály před pokřivenými zrcadly v bludišti. Všechno tu spěje do finále s vraždou a s rozluštěním rébusu jiného, o něco staršího mordu, a přesto po cestě cinkají rolničky humoru a občas doslova vybuchuje sex. Pánové ověnčení tituly si hýčkají své intelektuální ego, zatímco jinde zní jazyk stoky, nicméně ve slizkém kanále zůstala kupodivu stopa citu. Ramena spravedlnosti i zákona se zdají být zchromlá a kolem zurčí whisky a tuzemská náhražka rumu. Je tohle krásná země, domov můj? Je to náš svět viděný očima autora, jenž umí skutečnost prosytit absurditou a vyprávět příběh, ukotvený kdesi v časech prezidenta Klause. Cítíte se při tom tak trochu jako ve snu, ale bude vám možná líto, až sen se svou poetikou, drsností i láskou skončí. Příběh, kde dobro nevítězí, protože se s místními poměry už asi nesžije, je totiž napsaný s jistotou a vírou.

"Člověk nemá umírat. Je to největší nespravedlnost na světě. Přesto táta umřel," píše Komárek mladší ve své emotivní vzpomínce.Politický odkaz Valtra Komárka - jedné z nejvýraznějších postav Sametové revoluce, ekonoma, prognostika, ale v posledních letech především přesvědčeného humanisty.Připravovali jsme tuto knihu více než rok a bohužel se rozhovor již nepodařilo dokončit, přesto přináší mnoho zajímavého (viz. následující citáty):O Klausovi v době normalizace"On nikdy sebemenším způsobem neprotestoval… Nepochybuji, že někde po straně si pak postěžoval na nějakou nedostatečnou moderní vědeckost a nedostatečné znalosti, ale rozhodně do žádného konfliktu nešel."O zlodějích"Já bych řekl, že Klaus nekrade, jeho motivací je obrovská ješitnost. Takoví jednodušší lidé, praktičtí, jako Gross, bývalý strojvůdce, mají jako motivaci peníze. Rath je taková povaha - bonviván, frajer, dobrodruh, rádoby James Bond. On má rád sladký život a nutně potřebuje k životu velké peníze."O Havlovi"On se stal nakonec obětí pokřiveného vědomí svého historického poslání a soustředil se na to nejpříjemnější - vytvářet image v zahraničí, tomu věnovat svůj pobyt na Hradě, domácí starosti nechat jiným."Rozhovor je doplněn emotivními vzpomínkami Martina Komárka na tátu a dokresluje tak onu nesmírně lidskou dobrou povahu Valtra Komárka, kterou jsme z jeho vystupování mohli tušit.Nechybí fotografie z rodinného archivu i z ČTK.

Novinář, publicista a známý komentátor Mf Dnes Martin Komárek se ve svém nejnovějším literárním díle vydává do pro něj poněkud netypických vod – románu, který je zároveň apokalyptickou vizí konce světa, špionážním thrillerem i satirou.

Brilantní zkratka, satirický nádech a skrytá metafora - to jsou hlavní charakteristiky 150 krátkých prozaických útvarů, které obsahuje tato milá dárková knížka.

Autor je známý širší veřejnosti především jako publicista a přední politický komentátor. Nyní předstupuje před čtenáře v odlišné roli - jako člověk tázající se po věcech víry, po Bohu a smyslu života, tedy po něčem, co je v naší kultuře považováno za výsostně osobní, neveřejné, ba intimní. Komárek se záměrně nepokouší o teologický traktát ani o nějaké teoreticko- filozofi cké pojednání. O Bohu, víře, církvi a tzv. posledních věcech člověka, tj. smrti a umírání, posmrtném životě, peklu a ráji, píše jako o něčem vnitřně naléhavém a osobně prožívaném. Jeho metodou je přirozená logika, respektive "zdravý selský rozum", a zajímají ho jen takové otázky a odpovědi, které mají nějaký živý smysl pro člověka, a nikoli pro teoretické disputace. Netváří se přitom, že zná všechny odpovědi - naopak mnohokrát říká "možná", "pravděpodobně", "nevím". Autorovy úvahy mohou být pro mnohé - jak věřící, tak nevěřící - pohoršující a pobuřující. Opravdu nic mu není takříkajíc svaté, avšak jeho provokativnost v tomto případě není prvoplánová. Vyplývá spíše z upřímnosti a bezpředsudečnosti, s níž k tématu přistupuje. Proto také jeho knížka se čtenářem "hovoří" - je otevřeným dialogem o nejpodstatnějších věcech lidského života, jeho smyslu, víře, smrti a nesmrtelnosti.