Jaroslav Konvička

Alenka je učitelka. Tato „diagnóza“ jí na sebevědomí nepřidává. Večery tráví s knihami nad sklenkou červeného, protože kouzlo její osobnosti se patrně zatoulalo k někomu jinému. Nemá moc přátel a rozhodně nepatří mezi ženy, za kterými se každý otočí. Navíc ji maminka neustále kritizuje a srovnává s úspěšnější sestrou. Vše ale od základu změní náhodné setkání s elegantním gentlemanem Kristiánem, do kterého se Alenka bezhlavě zamiluje. Je až neobvykle zdvořilý, sečtělý a taky vzdělaný. Navíc má lukrativní zaměstnání, které však zůstává opředeno tajemstvím. Co když ale Kristián není tím, za koho se vydává? Může se za jeho jekyllovskou uhlazeností skrývat bezpáteřnost pana Hyda? Zatímco Kristián postupem času odhaluje svou pravou tvář, Alenka se mění…

Čenda je učitel. Bylo těžké si to přiznat. Život měl nalajnovaný jako fotbalový stadion. Když se ho v dětství zeptali, čím hodlá být, až vyroste, otevřel ústa nabitá slovy jako kosmonaut, kovboj, traktorista, ovšem otec s ním měl jiné plány. Zatímco před tabulí válčí se třídou čtrnáctiletých rošťáků a jeho donkichotská povaha naráží na zkostnatělost školství, ve volném čase svádí vnitřní boj o vlastní identitu. Učytelskej je sondou do duše mladého kantora z pohraničního městečka v zapomenutém kraji, který se dostane na samou hranu vlastní důvěry v systém, jenž nás obklopuje několik set let. Se sarkasmem sobě vlastním se vydává na "donquijotský" boj se zarezlými školskými mlýny i společenskými předsudky. Pomůže mu láska k mladé asistentce najít cestu z labyrintu sebelítosti? Podaří se mu napravit pošramocený vztah s otcem? Může se vůbec učitel transformovat zpět v člověka? A přestanou se někdy uživatelé Twitteru hádat? Jaroslav Konvička ve své třetí knize přichází se satirickým románem o neduhách českého školství a společnosti, o pátrání po smyslu a úprku před jiskrami syndromu vyhoření.