Lucie Korcová

Zdánlivě poklidné únorové odpoledne roku 1948 a zpočátku profesionální rozhovor mladé židovské novinářky a armádního veterána v kavárně Slavia nabere nečekaný obrat. Oba v sobě skrývají tajemství, oba hledají odpovědi na znepokojivé otázky a rozkrývají při tom temné události posledních deseti let. Netušili, že se jejich osudy někdy protnou a že jejich rozhodnutí zásadně ovlivní životy mnoha dalších lidí.

Jak by vypadalo Československo, kdyby naši představitelé odmítli mnichovskou dohodu čtyř velmocí?  Zdánlivě poklidné únorové odpoledne roku 1948. Mladá žena a muž v kavárně Slavia hledají odpovědi na neodbytné otázky a rozkrývají temné události posledních deseti let.   „Co všichni ti, které armáda nechala za sebou? Myslel na to vůbec někdo? Používali se civilisté jen jako obranné štíty? Nebo ještě něco horšího?“ Než stihl zareagovat, pokračovala dál: „Myslím, že víte, proč se na to ptám. Mocenské síly se rozdělily. Nikdo neví, co bude dál. Komu věřit. Lidé mizí a umírají každý den. Proč?“ Koutkem oka zachytila odraz v obrovském proskleném okně po své levici. Na okamžik si byla jistá, že zahlédla Samovu tvář. Ne, okřikla sama sebe v duchu. On musí ještě počkat. „Proč věřit armádě, generále Maláku?“