Jan Kosek

Kniha vypráví příběh utváření, vzestupů a pádů moderního západního člověka, který se svými představami o světě a svém místě v něm výrazně odlišuje od lidí antiky a středověku. Hluboké změny, započaté italskou renesancí, německou reformací a ranou modernitou 17. století, se promítají do lidské psychiky a přes osvícenství až po dnešek vedou k požadavkům větší svobody a autenticity. Lidé objevují kouzlo individualismu, chtějí v životě uspět a být sami sebou. Stupňující se důraz na rozum podněcuje rozvoj vědění, prudce se rozvíjí ekonomika, prosazuje se filozofický subjektivismus a před člověkem se otevírají netušené možnosti.

Dílo Franze Kafky nás dodnes fascinuje, mimo jiné tím, jak úspěšně se vzpírá jednoznačným interpretacím. V této knize Jan Kosek poukazuje na některé méně známé souvislosti spisovatelova života a díla, které vznikalo v rámci velice složitého společenského, politického a intelektuálního kontextu tehdejší Mitteleuropy. Češi a Němci se shodli na máločem, politováníhodnou výjimkou byl odpor k Židům. Český antisemitismus měl na Kafkovo myšlení značný vliv, neméně důležité však bylo přátelství s českými autory, např. s Ladislavem Klímou nebo s Michalem Marešem; pozoruhodné jsou také paralely mezi Josefem K. a Josefem Švejkem. Kafkovy texty, jimž rozhodně nechybí smysl pro groteskní humor, svědčí jak o pocitech příslušníka menšiny, tak o střetu složité povahy s (židovskými) tradicemi a s byrokratickým systémem modernity.

"Kdo jinému jámu kopá, na cíl myslí, na účel, bylo by to velké faux pas, kdyby dolů zahučel." Na stránkách knížky Filozofové pod Petřínem se objevují jak zmatení intelektuálové, tak intelektem obdařená zvířata, velikáni světových dějin a příslušníci různých národů, kteři se chovají přesně v duchu tradovaných stereotypů. Autorova ironie, se kterou se jednotlivým protagonistům vysmívá, však vždy splývá se sebeironií autorskou. Publikace vyniká smyslem pro absurditu a nonsens, pro hru se slovy a myšlenkami, zakletými v neotřelých rýmech.

Gymnaziální ředitel Martin Mikoda si láme hlavu nad mimořádně nadaným, avšak problematickým studentem, když jej dostihne šokující zpráva o smrti bývalého spolužáka Tomáše. Profesor Mikoda se začte do zápisků, které si s Tomášem a s dalším spolužákem vyměnil koncem devadesátých let. Ty jej dovedou k nečekaným zjištěním a podnítí k tomu, aby se pokusil střízlivě nahlédnout vlastní minulost – a nikoli pouze tu. Ve víru nadcházejících událostí jej čeká nejedno překvapení, setkání s bývalými láskami a přáteli mu poslouží jako osobitá bilanční psychoanalýza, v jejímž průběhu se bude vyrovnávat s vytěsněnými vzpomínkami. V životech ústřední trojice přátel sehrává důležitou roli literatura. A to nejen jako zábava či odrazový můstek k sebeprosazení, ale především jako prostor, kde lze hledat odpovědi na kruciální otázky, jež jsme si v rytmu každodennosti zvykli přehlížet. Podobné literární zanícení lze vytušit také u esejisty a vysokoškolského pedagoga Jana Koska, který románem Bez iluzí by to nešlo poprvé vstupuje na pole prózy.

Kniha vypráví příběh utváření, vzestupů a pádů moderního západního člověka, který se svými představami o světě a svém místě v něm výrazně odlišuje od lidí antiky a středověku. Hluboké změny, započaté italskou renesancí, německou reformací a ranou modernitou 17. století, se promítají do lidské psychiky a přes osvícenství až po dnešek vedou k požadavkům větší svobody a autenticity. Lidé objevují kouzlo individualismu, chtějí v životě uspět a být sami sebou. Stupňující se důraz na rozum podněcuje rozvoj vědění, prudce se rozvíjí ekonomika, prosazuje se filozofický subjektivismus a před člověkem se otevírají netušené možnosti.