František Koukolík strana 3 z 5

Myslím, že jsme opět velmi ohrožený národ, biologicky i kulturně. Dvacet esejí nevypráví příliš o tom, co by český národ měl dělat, jestliže chce přežít, a popřípadě se dostat dál; víc mluví o tom, co by dělat neměl. Hodnotové myšlení naproti tomu říká, že je každý národ svého druhu jedinečný vesmír – stačí uvážit jen jazyk – a že jeho zánik je stejná škoda, jakou je zánik jakéhokoli druhu života. Vzdorovat zániku národa? Nevím o větší a nevděčnější námaze. Příliš velký podíl z nás totiž mylně očekává, že přežití zařídí někdo z nás. Domnívám se, že by v českém případě mohl být tenhle typ myšlení, cítění a chování výsledkem rychlé, dejme tomu šest století trvající koevoluce genů a kultury. Vypráví o tom například esej „Altruismus“. Převezmou svět vlastníci korporací, pro něž budou národy pouhým nástrojem? Čím méně budou národy autonomní, což nevylučuje kooperaci, tím to bude snazší.

"Člověk – zvíře politické“ je Aristotelův výrok. Nemohl mít ponětí o tom, že se za třiadvacet století budou lidé dívat jiným lidem do hlavy, co se jim tam v průběhu politického rozhodování děje, ani o tom, proč se to děje. Proč jsou lidé političtí živočiši? Je člověk ekonomicky racionální bytost nebo spíše bytost sociální? Co odlišuje levičáky od pravičáků? Co se nám děje v hlavě, rozhodujeme-li se v průběhu volebního cirkusu? Proč někteří lidé tolik touží po moci a jiní se tak důsledně rozhodují proti svým nejlepším zájmům, že to dělá dojem černého humoru? Proč je nutné mít v průběhu jednání a rozhodování lidských skupin vždy hůl v ruce? Co se děje v hlavě lidí, kteří závidí, nenávidí, jsou přátelští, rozhodují se ekonomicky? Tato kniha shrnuje posledních patnáct let nejmodernějšího výzkumu otázek, jimiž se do této doby věnovali psychologové, politologové, ekonomové a filozofové.Jejich úvahy se totiž díky pokroku vyšetřování činnosti mozku začínají měnit na vědecky ověřitelná fakta.

Kniha navazuje na autorovo dílo Sociální mozek a je určena všem zájemcům o výsledky a směřování soudobé kognitivní a afektivní neurovědy - lékařům, psychologům, právníkům i filozofům. Zabývá se neuronálními a evolučními podklady mentalizace, sebeuvědomování, jazyka a praxie, osobnosti a inteligence, hudby,humoru, rozdílů mezi ženským a mužským mozkem, lásky a krásy, morálního, právního a ekonomického rozhodování, náboženství a spirituality. O pochopení a popis lidství neboli nátury, lidské přirozenosti, se celé psané dějiny pokoušejí filosofové většiny škol, teologové snad všech náboženství a s nimi řada umělců. Teprve později se s ním začali trápit historici i lékaři a spolu s evolucionisty i sociologové a psychologové. Kognitivní, afektivní a sociální neurověda jsou na této cestě nejmladší. Tato knížka ve třinácti kapitolách popisuje, co dělá člověka člověkem na úrovni funkčních systémů lidského mozku a jejich vztahů jak k zevnímu světu, tak k sobě vzájemně. Genové a buněčné roviny stavby a činnosti mozku se nedotýká, zato přesahuje do psychologické a sociální roviny. Mentalizace vypráví o tom, jak malé děti začínají poznávat, že druzí lidé nejsou věci a mají vlastní, přímo nerozlišitelné niterné stavy. Empatie nebo vciťování je další základní znak lidství. Kde v mozku je? A jak funguje? Možná, že čtenáře překvapí, jak blízko k sobě mají praxie a jazyk a jak se vyvíjely ruku v ruce. Kapitola o osobnosti říká, že přinejmenším dva základní rozměry pětirozměrového modelu mají neuronální korelát, což platí i pro model sedmirozměrový. O hudbě se říká, že je jazykem andělů. Je hudba vedlejší výtvor evoluce, nebo je adaptací? Kde v mozku »sídlí« hudba? Neuronální koreláty má humor, mají je i rozdíly mezi ženským a mužským mozkem. Knížka je stručná, hutná a náročná. Není nutné číst hned a vše. Je možné vracet se k jednotlivým experimentům a uvažovat o nich. Je dobré mít na mysli, že během několika let bude výklad mnoha skutečností odlišný. Vývoj kognitivní, afektivní a sociální neurovědy je mimořádně rychlý - se všemi riziky, které takovou rychlost doprovázejí. Elektronická verze vydána v roce 2011.

Neuropatolog MUDr. František Koukolík je již třicet let primářem patologie Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze. Jeho život je v zajetí vědy, která ho okouzluje, vzrušuje a stále překvapuje. Svoje vědecké poznatky přiblížil čtenářům velice přístupnou formou v mnoha publikacích. V rozhovoru s novinářkou Libuší Koubskou se zpovídá ze svého vztahu k medicíně, hovoří o povaze a evoluci života na Zemi, o lidském mozku a o povaze lidských společností.

Změnit mlhovinu ve tvar. Další vydání úspěšního rozhovoru Neuropatologa MUDr. Františka Koukolíka jistě není nutno představovat. Jeho život je v zajetí vědy, která ho okouzluje, vzrušuje a stále překvapuje. Svoje vědecké poznatky přiblížil čtenářům velice přístupnou formou v mnoha publikacích. V rozhovoru s novinářkou Libuší Koubskou se zpovídá ze svého vztahu k medicíně, hovoří o povaze a evoluci života na Zemi, o lidském mozku a o povaze lidských společností. Tedy o všem, co považuje za nejpodstatnější.

Vyprávění může být druh radosti. Natož můžeme-li se k němu vrátit jako se vracíme k řece, kterou máme rádi. Po druhé se do ní vstoupit skutečně nedá. Ale je možné vybavit si jaká byla. Vědecké poznávání je řeka. Zrovna tak by se dalo říci, že je budovou v trvalé přestavbě. Jisté je jen jediné - máme co do činění s řekou, nebo budovou, ale kam a jak řeka plyne, co se v budově přestavuje a jak to dopadne, nikdo neví. Lidé si myslí, že vědecké poznávání je cesta k nekonečné pravdě. Řekl bych, že pravděpodobnější může být opak. Vědecké poznávání s kritickým myšlením mohou být zábranami cest do nekončící tmy, fosilizovaných předsudků a inteligentní stupidity: spíš než „tudy" říkají „tudy ne". Víme-li „tudy ne", snížili jsme pravděpodobnost bloudění. Spokojený s tím moc nejsem, byť by starořecký filosof mohl říci: „Ale to je přece krásné!"

Kniha navazuje na autorovo dílo Sociální mozek a je určena všem zájemcům o výsledky a směřování soudobé kognitivní a afektivní neurovědy - lékařům, psychologům, právníkům i filozofům. Zabývá se neuronálními a evolučními podklady mentalizace, sebeuvědomování, jazyka a praxie, osobnosti a inteligence, hudby,humoru, rozdílů mezi ženským a mužským mozkem, lásky a krásy, morálního, právního a ekonomického rozhodování, náboženství a spirituality. O pochopení a popis lidství neboli nátury, lidské přirozenosti, se celé psané dějiny pokoušejí filosofové většiny škol, teologové snad všech náboženství a s nimi řada umělců. Teprve později se s ním začali trápit historici i lékaři a spolu s evolucionisty i sociologové a psychologové. Kognitivní, afektivní a sociální neurověda jsou na této cestě nejmladší. Tato knížka ve třinácti kapitolách popisuje, co dělá člověka člověkem na úrovni funkčních systémů lidského mozku a jejich vztahů jak k zevnímu světu, tak k sobě vzájemně. Genové a buněčné roviny stavby a činnosti mozku se nedotýká, zato přesahuje do psychologické a sociální roviny. Mentalizace vypráví o tom, jak malé děti začínají poznávat, že druzí lidé nejsou věci a mají vlastní, přímo nerozlišitelné niterné stavy. Empatie nebo vciťování je další základní znak lidství. Kde v mozku je? A jak funguje? Možná, že čtenáře překvapí, jak blízko k sobě mají praxie a jazyk a jak se vyvíjely ruku v ruce. Kapitola o osobnosti říká, že přinejmenším dva základní rozměry pětirozměrového modelu mají neuronální korelát, což platí i pro model sedmirozměrový. O hudbě se říká, že je jazykem andělů. Je hudba vedlejší výtvor evoluce, nebo je adaptací? Kde v mozku »sídlí« hudba? Neuronální koreláty má humor, mají je i rozdíly mezi ženským a mužským mozkem. Knížka je stručná, hutná a náročná. Není nutné číst hned a vše. Je možné vracet se k jednotlivým experimentům a uvažovat o nich. Je dobré mít na mysli, že během několika let bude výklad mnoha skutečností odlišný. Vývoj kognitivní, afektivní a sociální neurovědy je mimořádně rychlý - se všemi riziky, které takovou rychlost doprovázejí.

Nová kniha Františka Koukolíka vznikla jako záměr předat vlastní životní zkušenost svým vnoučatům. Autor se v ní pokusil zachytit, čím se zabývá přes půl století. Seskupil tu svá tradiční témata, zformuloval je však stručně a seřadil pro přehlednost podle abecedy. Knihu koncipoval jako mapu cesty za pochopením lidské nátury. Je plná faktů a souvislostí. V úvodní části poznamenává: Zeptáte-li se mne, o čem knížka je, odpovím: o svobodě. Není to vždy veselé čtení, ale protože lidé vždy poslouchají raději to, co je příjemné a co chtějí slyšet, autor se snaží být věcný, dobře ví, že většina událostí v dějinách prostě příjemná není. Současné velmocenské špičky umějí téměř kohokoli přimět, aby něco udělal proti své vůli. Moc je sladká a dav se nechá snadno zmanipulovat. Byli a jsou lidé, pro něž je závislost na moci silnější, než je závislost na jakémkoli druhu drogy. Výsledkem může být kolaps civilizace. Už se zase schyluje k novým válkám. I v Evropě. Současná Evropa a její kultura jsou znovu ohroženy řízenou invazí náboženských i jiných fundamentalismů. Spolu s autorem nám nezbývá než věřit, že nepřestaneme racionálně uvažovat. Nestalo se to přece ani v těch dosud nejtemnějších staletích. Avšak vynález jaderných zbraní může věčné soupeření o zdroje ukončit i s existencí našeho druhu. Nyní před námi všemi na celé planetě stojí tři jednoduché, ale zásadní otázky: Přežijeme? Dokážeme být dobrými lidmi užívajícími zdravý a současně srdcem prostoupený rozum? Dokážeme být navíc sami sebou? Autor na tyto otázky odpovídá optimisticky: V první doufám. Druhému bych rád věřil. Třetí bych vám přál.

Úspěšná kniha MUDr. Františka Koukolíka Mocenská posedlost se vrací na knižní trh v novém vydání, od základu přepracovaná a doplněná bohatou věcnou dokumentací. Fenomén moci od prvního vydání knihy (Karolinum 2011) zdá se posílil a více prorostl mnoha, prakticky všemi oblastmi života populace na planetě Zemi. Nové zpracování problému se opírá o čísla statistik, o interpretaci každodenních událostí ve světě, o výsledky anket a psychologických experimentů, nepomíjí ani autorovu doménu neurovědu jako zdroj poznání nejniternějších lidských podnětů i úchylek. Metodou pohledu je ovšem vždy kritický rozum. Skrze něj a v širokých souvislostech podává autor obraz světa, který je stále více varující.

Druhé vydání zahrnuje deset esejí o vývoji lidského mozku před narozením, v kojeneckém, batolecím, předškolním a školním věku včetně dospívání. Snažil jsem se v nich uchovat čtyři základní směry poznání z vydání prvního: hluboké zakořenění duševních funkcí našeho druhu v evoluční minulosti sahající do hloubky desítek milionů let; skutečnost, že děti ještě před narozením a počínaje prvními okamžiky po něm „vědí“, aniž by si to uvědomovaly a byly s to přímo sdělit, podstatně víc, než si donedávna uměl kdokoli představit; vývoj niterného života vlivem zevního prostředí, zejména vztahem nejmenších dětí a maminek, jemuž se říká vazba;skupinu objevů dokazujících vzájemný vztah empatie, mentalizace a sebeuvědomování, kořenů lidství. Nové poznatky jsem se pokusil sloučit se staršími, překonané vyřadit. Všechny kapitoly jsou informačně prohloubené, zvláštní prostor je věnován inteligenci, vývoji jáství a vývoji vztahu mezi jedincem a skupinou.

Od chvíle předání prvního vydání Sociálního mozku do tisku (Karolinum 2006) ubíhá desátý rok. Počet vědeckých prací zabývajících se sociální neurovědou a uveřejněných v průběhu této doby jen v těch časopisech, které lze považovat za nejkvalitnější, mimořádně vzrostl. Řada poznatků starých pouze několik let je zejména díky novým technologiím a velkému počtu vyšetřovaných lidí nepřesná nebo překonaná. Rozsáhlé soubory studií na stejné téma umožňují vytvářet databáze a výsledky metaanalyzovat. Poznatky jsou spolehlivější, nicméně v trvalém vývoji. Současné vydání je proto zásadně přepracované. Podobně jako vydání předchozí se zabývá evolucí sociálního mozku, empatií, mentalizací, poznáváním tváří, jazykem a rozhodováním. Cíleněji se soustřeďuje na lidské skupiny a na patologii sociálního mozku na příkladech onemocnění a poruch z okruhu autismu, demencí, deprese, psychopatie a schizofrenie. Nová kapitola je věnována neuronálním sítím velkého rozsahu – konektomům sociálního mozku. Každou kapitolu uzavírá stručný souhrn, užitá literatura není a ani nemůže být vyčerpávající. Koncepce současného vydání neumožnila věnovat se morálnímu, náboženskému a estetickému rozhodování. Kniha je náročná. Je určena všem zájemcům o neurovědecké aspekty sociálního poznávání, prožívání a chování: lékařům, psychologům, právníkům, sociálním pracovníkům, případně i filosofům.

Již čtvrté vydání čtenářsky úspěšné knihy z pera oblíbeného vědeckého esejisty MUDr. Františka Koukolíka pojednává o vztahu mozku a chování, který je jedním z klíčových směrů jak základního, tak užitého výzkumu. Kniha vychází u příležitosti 20. výročí od svého prvního vydání.

„Člověk - zvíře politické“ je Aristotelův výrok. Nemohl mít ponětí o tom, že se za třiadvacet století budou lidé dívat jiným lidem do hlavy, co se jim tam v průběhu politického rozhodování děje, ani o tom, proč se to děje. Proč jsou lidé političtí živočiši? Co je národní charakter, existuje vůbec? Je člověk ekonomicky racionální bytost nebo spíše bytost sociální? Co odlišuje levičáky od pravičáků? Co se nám děje v hlavě, rozhodujeme-li se v průběhu volebního cirkusu? Proč někteří lidé tolik touží po moci a jiní se tak důsledně rozhodují proti svým nejlepším zájmům, že to dělá dojem černého humoru? Proč je nutné mít v průběhu jednání a rozhodování lidských skupin vždy hůl v ruce? Co se děje v hlavě lidí, kteří závidí, nenávidí, jsou přátelští, rozhodují se ekonomicky? Co dělá s lidmi bída a jak je to s lidským štěstím? Tato kniha shrnuje posledních patnáct let nejmodernějšího výzkumu otázek, jimiž se do této doby věnovali psychologové, politologové, ekonomové a filosofové. Jejich úvahy se totiž díky pokroku vyšetřování činnosti mozku začínají měnit na vědecky ověřitelná fakta.

Vybrané eseje ze stejnojmenného pořadu České televize Jádro. Podkladem jsou současné vědecké práce ze špičkových pramenů.