František Koukolík strana 4 z 5

Od prvního vydání publikace uplynulo deset let (2003). Poločas informací je v současné neurovědě jen několikaletý. Nejde ale o to, jak velký podíl informací z prvního vydání je překonaný. Nabyly totiž odlišnou strukturu. Pod tímto úhlem pohledu vypráví první kapitola o evoluci, druhá o vědomí, třetí o objevu, stavbě a činnosti implicitního neboli defaultního systému mozku, neboť ty jsou považovány za klíčový aspekt, druh těžiště sebeuvědomování. Další kapitoly pak mluví o sebeuvědomování při spánku, anestézii nebo hypnóze, v průběhu vegetativního stavu, při autismu, schizofrenii a depresi, při demenci, psychopatii a disociativních stavech. Poslední kapitola stručně zmiňuje, jak je sebeuvědomování utvářeno kulturními vlivy. Knížka je čtenářsky náročnější, určena především lékařům, psychologům, filosofům, přírodovědcům, odborníkům na počítačové vědy, pedagogům na středních školách, motivovaným teologům – a samozřejmě i všem, kdo se snaží pochopit, co znamená, řeknou-li si "Já".

Rozhodujeme esteticky, ekonomicky, právně, morálně, politicky, takticky a strategicky, sociálně i nábožensky. Rozhodujeme v nejistých situacích. Rozhodovat se musíme snad v každém vědomém okamžiku života. Všechna rozhodnutí mají příčiny a důsledky. Často je neznáme, nerozumíme jim, nebo si je mylně vykládáme. Zevní i niterné důsledky rozhodnutí, které mohou být prosté i osudné, si poneseme – někdy po celý život. Může na nich nějakým způsobem záviset náš vlastní život stejně jako život několika i mnoha dalších lidí. Rozhodováním se zabývá rozvětvená teorie vycházející z evoluční biologie, psychologie, ekonomie, neurovědy i filosofie. Současnou výhodou je možnost prostřednictvím nejrůznějších metod sledovat, co se lidem v průběhu rozmanitých typů rozhodování „děje v hlavě“. Kniha vychází z přibližně tisícovky současných vědeckých prací i článků z prestižních časopisů cílených na tuto problematiku.

Myslím, že jsme opět velmi ohrožený národ, biologicky i kulturně. Jedenadvacet esejí nevypráví příliš o tom, co by český národ měl dělat, jestliže chce přežít, a popřípadě se dostat dál; víc mluví o tom, co by dělat neměl. Hodnotové myšlení naproti tomu říká, že je každý národ svého druhu jedinečný vesmír - stačí uvážit jen jazyk - a že jeho zánik je stejná škoda, jakou je zánik jakéhokoli druhu života. Vzdorovat zániku národa? Nevím o větší a nevděčnější námaze. Příliš velký podíl z nás totiž mylně očekává, že přežití zařídí někdo z nás. Domnívám se, že by v českém případě mohl být tenhle typ myšlení, cítění a chování výsledkem rychlé, dejme tomu šest století trvající koevoluce genů a kultury. Vypráví o tom například esej Altruismus. Převezmou svět vlastníci korporací, pro něž budou národy pouhým nástrojem? Čím méně budou národy autonomní, což nevylučuje kooperaci, tím to bude snazší. A platí dnes aktuální názor, že pokud národ a jeho stát nebudou kontrolovat imigraci, pak se národ v průběhu jedné až dvou generací ohrožuje poškozením identity a riskuje státnost?

Myslím, že jsme opět velmi ohrožený národ, biologicky i kulturně. Dvacet esejí nevypráví příliš o tom, co by český národ měl dělat, jestliže chce přežít, a popřípadě se dostat dál; víc mluví o tom, co by dělat neměl. Hodnotové myšlení naproti tomu říká, že je každý národ svého druhu jedinečný vesmír - stačí uvážit jen jazyk - a že jeho zánik je stejná škoda, jakou je zánik jakéhokoli druhu života. Vzdorovat zániku národa? Nevím o větší a nevděčnější námaze. Příliš velký podíl z nás totiž mylně očekává, že přežití zařídí někdo z nás. Domnívám se, že by v českém případě mohl být tenhle typ myšlení, cítění a chování výsledkem rychlé, dejme tomu šest století trvající koevoluce genů a kultury. Vypráví o tom například esej Altruismus. Převezmou svět vlastníci korporací, pro něž budou národy pouhým nástrojem? Čím méně budou národy autonomní, což nevylučuje kooperaci, tím to bude snažší.

Populárně-vědecká publikace navazuje na předchozí knihy autorů z let 1996 (Vzpoura deprivantů: O špatných lidech, skupinové hlouposti a uchvácené moci; Galén) a 2001/2002 (Život s deprivanty I.: Zlo na každý den a Život s deprivanty II.: Základy stupidologie; obě Galén). Také v této knize se pokoušejí pochopit, proč jsou někteří lidé zrůdy, bez ohledu na to, zda se chovají kriminálně, nebo zákonu unikají a jsou z nich lidé někdy nesmírně mocní, bohatí - a oblíbení. Kniha hledá odpověď na otázku, kdo jsou lidé, o nichž hovoří současné zprávy sdělovacích prostředků, klinické zkušenosti i historické příklady, a proč se dopouštějí takových činů. Teoretická možnost, že tito lidé nejsou nemocní a nejde ani o poruchu osobnosti, ale o druh parazitní evoluční strategie a krajní variantu lidské normy, se zejména v posledních letech prohlubuje.Lidskou skupinu, o které je řeč, popisují autoři v první části publikace nazvané Nestvůry. Druhá část knihy s názvem Nástroje a sociální prostředí pojednává o nástrojích užívaných deprivanty k ovlivňování lidských skupin, zejména o skupinové hlouposti, iracionalitě, propagandě, absurditě a antivědě, dále o sociálním prostředí, které se na vzniku, vývoji a činnosti deprivantů podílí. Poslední, třetí část, pojmenovaná Obrana, popisuje mechanismy snižující pravděpodobnost vzniku a omezující vliv deprivantů.Kniha je určena všem lidem zajímajícím se o zlo ve společnosti - autoři se snažili napsat ji co nejsrozumitelněji, aby byla přístupná i středoškolákům.

Vyprávění o stáří je vyprávěním o čase, biologii a medicíně, ale také o smrti, lásce, tvořivosti, štěstí a moudrosti. Metuzalém byl název šestnáctidílného pořadu o stárnutí a stáří vysílaného Českou televizí v roce 2012. Při psaní literárního scénáře bylo nejtěžší určit a sestavit skutečnosti a souvislosti tak, aby se vešly do patnácti minut jednoho televizního dílu. Poznávání světa totiž připomíná několikarozměrnou časoprostorovou síť. Ke scénářům převedeným do knižní podoby a v textu značeným kurzivou jsou připojeny úvahy, vzpomínky, asociace i reflexe, které mně šly hlavou při psaní, natáčení, rozmluvách se členy štábu, v průběhu projekce i povídání s diváky a kritiky. Také v nich je o fyzice a biologii, ale i o lidech, které jsem v životě potkal; o strachu, vězení a psychiatrických zařízeních jako o spojitých nádobách; o Johanu von Guddenovi a jeho královském pacientu, o včelím mozku a Čingischánovi; o americkém prezidentu Jeffersonovi a míšence Sally Hemmingsové i dětech, které spolu měli; o sebevraždách i práci s vědeckými informacemi, o Sigmundu Freudovi v r. 2012 a také o zombie science...

Od prvního vydání publikace uplynulo deset let (2003). Poločas informací je v současné neurovědě jen několikaletý. Nejde ale o to, jak velký podíl informací z prvního vydání je překonaný. Nabyly totiž odlišnou strukturu. Pod tímto úhlem pohledu vypráví první kapitola o evoluci, druhá o vědomí, třetí o objevu, stavbě a činnosti implicitního neboli defaultního systému mozku, neboť ty jsou považovány za klíčový aspekt, druh těžiště sebeuvědomování. Další kapitoly pak mluví o sebeuvědomování při spánku, anestézii nebo hypnóze, v průběhu vegetativního stavu, při autismu, schizofrenii a depresi, při demenci, psychopatii a disociativních stavech. Poslední kapitola stručně zmiňuje, jak je sebeuvědomování utvářeno kulturními vlivy. Knížka je čtenářsky náročnější, určena především lékařům, psychologům, filosofům, přírodovědcům, odborníkům na počítačové vědy, pedagogům na středních školách, motivovaným teologům - a samozřejmě i všem, kdo se snaží pochopit, co znamená, řeknou-li si "Já".

Jsme plně svobodní, částečně, anebo je naše svoboda jenom zdánlivá, zatímco každý náš čin je okem řetězu příčin a důsledků? Otázka svobodné vůle zaměstnává teology, filozofy, psychology i právníky tisíce let. Není to pouhá hra s pojmy; z řešení problému svobodné vůle vyplývá právní a morální odpovědnost. Co je láska? Existuje jediná láska, existují dva nebo devět druhů lásky? Jsou všichni lidé na světě v podstatě stejní, nebo se lidé z dalekého Východu mohou hluboce lišit od lidí ze západního kulturního okruhu? Mnozí rozlišují rozměr bytí, kterému říkáme hloubka nebo přesah. Nacházejí ho v poezii, ve filozofii, v matematice, hudbě, v přírodě stejně jako v náboženské víře či meditaci. Co je hloubka neboli transcendence? A to nejtěžší nakonec: Co je čas? Liší se čas lidský od fyzikálního? Otázky, které se ještě před nedávnem zdály být nepřístupné vědeckému zkoumání a řešení. Vývoj sociální, kognitivní a afektivní neurovědy dokázal, že takto uchopitelné jsou. V jaké míře? Kam dospělo a kam směřuje současné poznání?

Kniha Lidský mozek vznikla jako rozšířené vydání monografie Lidský mozek (2000, 2002), protože vědecký vývoj obsah předchozích vydání již z valné části překonal. Nové vydání, poprvé bohatě ilustrované, popisuje funkční systémy lidského mozku obecně, zrakové, sluchové a taktilní poznávání, paměť, jazyk, praxii, lateralitu, emoce, vědomí a pozornost; závěrečnou kapitolou jsou řídicí funkce. Monografie vznikla na základě autorových přednášek o vztahu mozku a chování, které již téměř dvacet let probíhají na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Kniha je adresována především lékařům, psychologům, filozofům zajímajícím se o vývoj kognitivní a afektivní neurovědy, se zájmem ji jistě budou číst i vzdělaní lidé z jiných oborů. Autor v předmluvě upozorňuje, že kniha je náročná, text hutný, četba namáhavá. Určitě se však vyplatí pochopit nejsložitější systém ve vesmíru - lidský mozek.

Neuropatologa MUDr. Františka Koukolíka jistě není nutno představovat. Skoro třicet let je primářem patologie Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze. Jeho život je v zajetívědy, která ho okouzluje, vzrušuje a stále překvapuje. Svoje vědecké poznatky přiblížilčtenářům velice přístupnou formou v mnoha publikacích. V rozhovoru s novinářkouLibuší Koubskou se zpovídá ze svého vztahu k medicíně, hovoří o povaze a evoluci životana Zemi, o lidském mozku a o povaze lidských společností. Tedy o všem, co p ovažuje zanejpodstatnější. Kniha rozhovorů vychází k 70. výročí narození autora.

Nejjednodušší definice moci říká, že je možností přinutit někoho, aby udělal něco proti své vůli. Na tom nemusí být nic špatného, moc a její výkon je součást chování všech sociálně žijících životů včetně lidí. Problémem je "patologická" moc, samoúčel, který se může projevovat syndromem mocenské pýchy neboli hybris syndromem. Mnoho lidí pije alkohol, závislost na alkoholu se ale vyvine jen u některých. Složkou vývoje závislosti je slast. Ta je i jedním ze základních prvků výkonu moci. Lze si tedy představit vznik závislosti na moci, jež se podobá závislosti na alkoholu. Kombinace mocenské pýchy s mocenskou závislostí se pak v kombinaci se skupinovou hloupostí může stát mocenskou posedlostí. Příslušníci mocenských elit nemusí, ale mohou být mocensky závislí i posedlí. Čím vyšší je míra mocenské závislosti a posedlosti, tím vyšší je potřeba omezit v soutěži o zdroje vliv jiných mocenských elit stejně jako té části populace, jejíž podíl na moci je malý. Obojí se dělá debilizací, jež má řadu podob. Debilizace omezuje bolestnou kognitivní disonanci, vznikající například nesouladem mezi tím, co pozorujeme a chápeme a tím, co tvrdí propaganda. Tak může debilizace propůjčovat pocit harmonie, "světa v pořádku", jenž je stejně subjektivně reálný, jako je objektivně iluzorní. Evoluce, jejíž "síly" se objektivitou podobají gravitaci, totiž nepřestává působit proto, že o ní nevíme, vědět nemůžeme, nesmíme nebo nechceme. Jsme však v nové situaci. Mocenské elity vlastní jaderné zbraně. Soutěž o zdroje, například o energii, suroviny a pitnou vodu, se zostřuje a prohlubuje. Lidský druh se dostal do zlomového období, které jsem označil metaforickým pojmem Darwinova mez. To je historicky kratičký okamžik, v němž se úzké skupiny v mocenských elitách nejmocnějších států, případně jen jedinci odpovídající za přípravu a spuštění války, budou či nebudou chovat dle paleolitického mocenského schématu. Neboť čím víc jsou elity mocensky posedlé a ne-elity zdebilizované, tím vyšší je pravděpodobnost, že spustí Darwinova past. To je rovněž metaforický pojem označující střet mezi evolučně selektovaným paleolitickým mocenským schématem, řešícím konflikty válkou, a kulturně selektovaným humanitním potenciálem lidského druhu, včetně kritického myšlení. V důsledku této geniální stupidity by lidský druh v dějinách života mohl být prvním druhem, jenž se z nich díky svým evolučně kódovaným vlastnostem a kulturnímu vývoji, možná že dokonce neúmyslnou chybou, omylem, činem skupiny politických anebo náboženských fanatiků vyřadí sám, ač měl dost informací k tomu, aby se tak nestalo.

Kniha navazuje na autorovo dílo Sociální mozek a je určena všem zájemcům o výsledky a směřování soudobé kognitivní a afektivní neurovědy - lékařům, psychologům, právníkům i filozofům. Zabývá se neuronálními a evolučními podklady mentalizace, sebeuvědomování, jazyka a praxie, osobnosti a inteligence, hudby, humoru, rozdílů mezi ženským a mužským mozkem, lásky a krásy, morálního, právního a ekonomického rozhodování, náboženství a spirituality.

Otázka v názvu nové knihy známého neuropatologa a vědeckého esejisty MUDr. Františka Koukolíka je postavena na nadsázce a ironii. Autor v tomto duchu – tedy přístupně, avšak s využitím veškerého svého odborného zázemí – pojednává o zásadních tématech lidské existence, jako je stárnutí, vztah k náboženství, násilné řešení konfliktů, deprivace, absurdita, iracionalita. Východiskem publikace jsou texty, které zazněly v pořadu stanice Český rozhlas Leonardo Vstupte!

Publikace vycházející z nejmodernějších vědeckých poznatků vypráví v sedmi kapitolách o vývoji dětského mozku před narozením a během prvního roku života. Málokdo si uvědomuje, proč a jak si v hlavách neseme dědictví starší než 600 milionů let. Eseje zabývající se citovým životem, poznáváním, pamětí, jazykem a řečí a vývojem číselného smyslu ukazují, že už nejmenší děti poznávají, pamatují si a prožívají jevy daleko hlouběji a šíře, než jsme si dokázali ještě před nedávnem představit. Víte, že šestiměsíční děti bezpečně rozlišují správné výsledky jednoduchých aritmetických operací od nesprávných? Nejmenší děti jsou podstatně „chytřejší“ a přitom křehčí, než tušíme. Lze jim snadno nevědomě nebo vědomě ublížit a těžce je poškodit na dlouhou dobu, někdy na celý život. Text nejnovější knihy Františka Koukolíka chce přispět k lepšímu pochopení života dětí. Doplňují jej průběžné vysvětlivky některých probíraných jevů a pojmů a instruktivní obrazová příloha.Málokdo si uvědomuje, proč a jak si v hlavách neseme dědictví starší než 600 milionů let. Eseje zabývající se citovým životem, poznáváním, pamětí, jazykem a řečí a vývojem číselného smyslu ukazují, že už nejmenší děti poznávají, pamatují si a prožívají jevy daleko hlouběji a šíře, než jsme si dokázali ještě před nedávnem představit. Víte, že šestiměsíční děti bezpečně rozlišují správné výsledky jednoduchých aritmetických operací od nesprávných? Nejmenší děti jsou podstatně „chytřejší“ a přitom křehčí, než tušíme. Lze jim snadno nevědomě nebo vědomě ublížit a těžce je poškodit na dlouhou dobu, někdy na celý život. Text nejnovější knihy Františka Koukolíka chce přispět k lepšímu pochopení života dětí. Doplňují jej průběžné vysvětlivky některých probíraných jevů a pojmů a instruktivní obrazová příloha.

Třetí vydání knihy z pera oblíbeného popularizátora vědy a odborníka v oboru patologické anatomie a neuropatologie MUDr. Františka Koukolíka pojednává o vztahu mozku a chování, který je jedním z klíčových směrů jak základního, tak užitého výzkumu. Od prvního vydání knížky uplynulo deset let. Od vydání druhého, rozšířeného, téměř osm. Vědy o mozku se v jejich průběhu rozvíjely znamenitě a nevídaně, a to ve všech úrovních, které zkoumají. O lidském mozku se právem říká, že je nejsložitějším systémem ve známém vesmíru. Studenti medicíny se jím zabývají v řadě oborů pět roků. Často je považují za velmi náročné a někdy málo srozumitelné. Autor se proto snažil, aby knížka byla srozumitelná lidem, kteří nejsou profesionálové, a aby motivovanému čtenáři poskytla představu, jak a z čeho je mozek postavený i jak funguje ve zdraví a při některých onemocněních. Publikace se tedy zabývá smyslovým vnímáním a poznáváním, pamětí, řečí a jazykem, vědomím a orientovanou pozorností, emotivitou, řídicími funkcemi i vědomím ve smyslu sebeuvědomování, včetně jejich poruch. Součástí jsou i kapitoly o tak častých a těžkých onemocněních, jako jsou Alzheimerova nemoc, schizofrenie a deprese.

František Koukolík je lékař, neuropatolog, jenž se zabývá vztahem mozku a chování. Ve své nové knize Já (O vztahu mozku, vědomí a sebeuvědomování) se zaměřil na starou a otevřenou otázku – jak a proč mozek tvoří vědomí a jaký je vztah mozku vědomí a sebeuvědomování. Kniha je založena jak na praktických klinických zkušenostech, tak na současné zkušenosti kognitivní a výpočetní neurovědy. Autor chápe vědomí i sebeuvědomování jako funkční systémy mozku. Kniha, kterou obohacuje velký počet klinických pozorování a obrázků, je určena lékařům, psychologům, filosofům, odborníkům počítačové vědy, zvláště pak široké vzdělané veřejnosti.