František Koukolík strana 4 z 4

Nejjednodušší definice moci říká, že je možností přinutit někoho, aby udělal něco proti své vůli. Na tom nemusí být nic špatného, moc a její výkon je součást chování všech sociálně žijících životů včetně lidí. Problémem je "patologická" moc, samoúčel, který se může projevovat syndromem mocenské pýchy neboli hybris syndromem. Mnoho lidí pije alkohol, závislost na alkoholu se ale vyvine jen u některých. Složkou vývoje závislosti je slast. Ta je i jedním ze základních prvků výkonu moci. Lze si tedy představit vznik závislosti na moci, jež se podobá závislosti na alkoholu. Kombinace mocenské pýchy s mocenskou závislostí se pak v kombinaci se skupinovou hloupostí může stát mocenskou posedlostí. Příslušníci mocenských elit nemusí, ale mohou být mocensky závislí i posedlí. Čím vyšší je míra mocenské závislosti a posedlosti, tím vyšší je potřeba omezit v soutěži o zdroje vliv jiných mocenských elit stejně jako té části populace, jejíž podíl na moci je malý. Obojí se dělá debilizací, jež má řadu podob. Debilizace omezuje bolestnou kognitivní disonanci, vznikající například nesouladem mezi tím, co pozorujeme a chápeme a tím, co tvrdí propaganda. Tak může debilizace propůjčovat pocit harmonie, "světa v pořádku", jenž je stejně subjektivně reálný, jako je objektivně iluzorní. Evoluce, jejíž "síly" se objektivitou podobají gravitaci, totiž nepřestává působit proto, že o ní nevíme, vědět nemůžeme, nesmíme nebo nechceme. Jsme však v nové situaci. Mocenské elity vlastní jaderné zbraně. Soutěž o zdroje, například o energii, suroviny a pitnou vodu, se zostřuje a prohlubuje. Lidský druh se dostal do zlomového období, které jsem označil metaforickým pojmem Darwinova mez. To je historicky kratičký okamžik, v němž se úzké skupiny v mocenských elitách nejmocnějších států, případně jen jedinci odpovídající za přípravu a spuštění války, budou či nebudou chovat dle paleolitického mocenského schématu. Neboť čím víc jsou elity mocensky posedlé a ne-elity zdebilizované, tím vyšší je pravděpodobnost, že spustí Darwinova past. To je rovněž metaforický pojem označující střet mezi evolučně selektovaným paleolitickým mocenským schématem, řešícím konflikty válkou, a kulturně selektovaným humanitním potenciálem lidského druhu, včetně kritického myšlení. V důsledku této geniální stupidity by lidský druh v dějinách života mohl být prvním druhem, jenž se z nich díky svým evolučně kódovaným vlastnostem a kulturnímu vývoji, možná že dokonce neúmyslnou chybou, omylem, činem skupiny politických anebo náboženských fanatiků vyřadí sám, ač měl dost informací k tomu, aby se tak nestalo.

Neuropatologa MUDr. Františka Koukolíka jistě není nutno představovat. Skoro třicet let je primářem patologie Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze. Jeho život je v zajetívědy, která ho okouzluje, vzrušuje a stále překvapuje. Svoje vědecké poznatky přiblížilčtenářům velice přístupnou formou v mnoha publikacích. V rozhovoru s novinářkouLibuší Koubskou se zpovídá ze svého vztahu k medicíně, hovoří o povaze a evoluci životana Zemi, o lidském mozku a o povaze lidských společností. Tedy o všem, co p ovažuje zanejpodstatnější. Kniha rozhovorů vychází k 70. výročí narození autora.

Jsme plně svobodní, částečně, anebo je naše svoboda jenom zdánlivá, zatímco každý náš čin je okem řetězu příčin a důsledků? Otázka svobodné vůle zaměstnává teology, filozofy, psychology i právníky tisíce let. Není to pouhá hra s pojmy; z řešení problému svobodné vůle vyplývá právní a morální odpovědnost. Co je láska? Existuje jediná láska, existují dva nebo devět druhů lásky? Jsou všichni lidé na světě v podstatě stejní, nebo se lidé z dalekého Východu mohou hluboce lišit od lidí ze západního kulturního okruhu? Mnozí rozlišují rozměr bytí, kterému říkáme hloubka nebo přesah. Nacházejí ho v poezii, ve filozofii, v matematice, hudbě, v přírodě stejně jako v náboženské víře či meditaci. Co je hloubka neboli transcendence? A to nejtěžší nakonec: Co je čas? Liší se čas lidský od fyzikálního? Otázky, které se ještě před nedávnem zdály být nepřístupné vědeckému zkoumání a řešení. Vývoj sociální, kognitivní a afektivní neurovědy dokázal, že takto uchopitelné jsou. V jaké míře? Kam dospělo a kam směřuje současné poznání?

Od prvního vydání publikace uplynulo deset let (2003). Poločas informací je v současné neurovědě jen několikaletý. Nejde ale o to, jak velký podíl informací z prvního vydání je překonaný. Nabyly totiž odlišnou strukturu. Pod tímto úhlem pohledu vypráví první kapitola o evoluci, druhá o vědomí, třetí o objevu, stavbě a činnosti implicitního neboli defaultního systému mozku, neboť ty jsou považovány za klíčový aspekt, druh těžiště sebeuvědomování. Další kapitoly pak mluví o sebeuvědomování při spánku, anestézii nebo hypnóze, v průběhu vegetativního stavu, při autismu, schizofrenii a depresi, při demenci, psychopatii a disociativních stavech. Poslední kapitola stručně zmiňuje, jak je sebeuvědomování utvářeno kulturními vlivy. Knížka je čtenářsky náročnější, určena především lékařům, psychologům, filosofům, přírodovědcům, odborníkům na počítačové vědy, pedagogům na středních školách, motivovaným teologům - a samozřejmě i všem, kdo se snaží pochopit, co znamená, řeknou-li si "Já".

Kniha navazuje na autorovo dílo Sociální mozek a je určena všem zájemcům o výsledky a směřování soudobé kognitivní a afektivní neurovědy - lékařům, psychologům, právníkům i filozofům. Zabývá se neuronálními a evolučními podklady mentalizace, sebeuvědomování, jazyka a praxie, osobnosti a inteligence, hudby, humoru, rozdílů mezi ženským a mužským mozkem, lásky a krásy, morálního, právního a ekonomického rozhodování, náboženství a spirituality.

Kniha Lidský mozek vznikla jako rozšířené vydání monografie Lidský mozek (2000, 2002), protože vědecký vývoj obsah předchozích vydání již z valné části překonal. Nové vydání, poprvé bohatě ilustrované, popisuje funkční systémy lidského mozku obecně, zrakové, sluchové a taktilní poznávání, paměť, jazyk, praxii, lateralitu, emoce, vědomí a pozornost; závěrečnou kapitolou jsou řídicí funkce. Monografie vznikla na základě autorových přednášek o vztahu mozku a chování, které již téměř dvacet let probíhají na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Kniha je adresována především lékařům, psychologům, filozofům zajímajícím se o vývoj kognitivní a afektivní neurovědy, se zájmem ji jistě budou číst i vzdělaní lidé z jiných oborů. Autor v předmluvě upozorňuje, že kniha je náročná, text hutný, četba namáhavá. Určitě se však vyplatí pochopit nejsložitější systém ve vesmíru - lidský mozek.

Vyprávění o stáří je vyprávěním o čase, biologii a medicíně, ale také o smrti, lásce, tvořivosti, štěstí a moudrosti. Metuzalém byl název šestnáctidílného pořadu o stárnutí a stáří vysílaného Českou televizí v roce 2012. Při psaní literárního scénáře bylo nejtěžší určit a sestavit skutečnosti a souvislosti tak, aby se vešly do patnácti minut jednoho televizního dílu. Poznávání světa totiž připomíná několikarozměrnou časoprostorovou síť. Ke scénářům převedeným do knižní podoby a v textu značeným kurzivou jsou připojeny úvahy, vzpomínky, asociace i reflexe, které mně šly hlavou při psaní, natáčení, rozmluvách se členy štábu, v průběhu projekce i povídání s diváky a kritiky. Také v nich je o fyzice a biologii, ale i o lidech, které jsem v životě potkal; o strachu, vězení a psychiatrických zařízeních jako o spojitých nádobách; o Johanu von Guddenovi a jeho královském pacientu, o včelím mozku a Čingischánovi; o americkém prezidentu Jeffersonovi a míšence Sally Hemmingsové i dětech, které spolu měli; o sebevraždách i práci s vědeckými informacemi, o Sigmundu Freudovi v r. 2012 a také o zombie science...

Populárně-vědecká publikace navazuje na předchozí knihy autorů z let 1996 (Vzpoura deprivantů: O špatných lidech, skupinové hlouposti a uchvácené moci; Galén) a 2001/2002 (Život s deprivanty I.: Zlo na každý den a Život s deprivanty II.: Základy stupidologie; obě Galén). Také v této knize se pokoušejí pochopit, proč jsou někteří lidé zrůdy, bez ohledu na to, zda se chovají kriminálně, nebo zákonu unikají a jsou z nich lidé někdy nesmírně mocní, bohatí - a oblíbení. Kniha hledá odpověď na otázku, kdo jsou lidé, o nichž hovoří současné zprávy sdělovacích prostředků, klinické zkušenosti i historické příklady, a proč se dopouštějí takových činů. Teoretická možnost, že tito lidé nejsou nemocní a nejde ani o poruchu osobnosti, ale o druh parazitní evoluční strategie a krajní variantu lidské normy, se zejména v posledních letech prohlubuje.Lidskou skupinu, o které je řeč, popisují autoři v první části publikace nazvané Nestvůry. Druhá část knihy s názvem Nástroje a sociální prostředí pojednává o nástrojích užívaných deprivanty k ovlivňování lidských skupin, zejména o skupinové hlouposti, iracionalitě, propagandě, absurditě a antivědě, dále o sociálním prostředí, které se na vzniku, vývoji a činnosti deprivantů podílí. Poslední, třetí část, pojmenovaná Obrana, popisuje mechanismy snižující pravděpodobnost vzniku a omezující vliv deprivantů.Kniha je určena všem lidem zajímajícím se o zlo ve společnosti - autoři se snažili napsat ji co nejsrozumitelněji, aby byla přístupná i středoškolákům.

Rozhodujeme esteticky, ekonomicky, právně, morálně, politicky, takticky a strategicky, sociálně i nábožensky. Rozhodujeme v nejistých situacích. Rozhodovat se musíme snad v každém vědomém okamžiku života. Všechna rozhodnutí mají příčiny a důsledky. Často je neznáme, nerozumíme jim, nebo si je mylně vykládáme. Zevní i niterné důsledky rozhodnutí, které mohou být prosté i osudné, si poneseme – někdy po celý život. Může na nich nějakým způsobem záviset náš vlastní život stejně jako život několika i mnoha dalších lidí. Rozhodováním se zabývá rozvětvená teorie vycházející z evoluční biologie, psychologie, ekonomie, neurovědy i filosofie. Současnou výhodou je možnost prostřednictvím nejrůznějších metod sledovat, co se lidem v průběhu rozmanitých typů rozhodování „děje v hlavě“. Kniha vychází z přibližně tisícovky současných vědeckých prací i článků z prestižních časopisů cílených na tuto problematiku.

Publikace vycházející z nejmodernějších vědeckých poznatků vypráví v sedmi kapitolách o vývoji dětského mozku před narozením a během prvního roku života. Málokdo si uvědomuje, proč a jak si v hlavách neseme dědictví starší než 600 milionů let. Eseje zabývající se citovým životem, poznáváním, pamětí, jazykem a řečí a vývojem číselného smyslu ukazují, že už nejmenší děti poznávají, pamatují si a prožívají jevy daleko hlouběji a šíře, než jsme si dokázali ještě před nedávnem představit. Víte, že šestiměsíční děti bezpečně rozlišují správné výsledky jednoduchých aritmetických operací od nesprávných? Nejmenší děti jsou podstatně „chytřejší“ a přitom křehčí, než tušíme. Lze jim snadno nevědomě nebo vědomě ublížit a těžce je poškodit na dlouhou dobu, někdy na celý život. Text nejnovější knihy Františka Koukolíka chce přispět k lepšímu pochopení života dětí. Doplňují jej průběžné vysvětlivky některých probíraných jevů a pojmů a instruktivní obrazová příloha.Málokdo si uvědomuje, proč a jak si v hlavách neseme dědictví starší než 600 milionů let. Eseje zabývající se citovým životem, poznáváním, pamětí, jazykem a řečí a vývojem číselného smyslu ukazují, že už nejmenší děti poznávají, pamatují si a prožívají jevy daleko hlouběji a šíře, než jsme si dokázali ještě před nedávnem představit. Víte, že šestiměsíční děti bezpečně rozlišují správné výsledky jednoduchých aritmetických operací od nesprávných? Nejmenší děti jsou podstatně „chytřejší“ a přitom křehčí, než tušíme. Lze jim snadno nevědomě nebo vědomě ublížit a těžce je poškodit na dlouhou dobu, někdy na celý život. Text nejnovější knihy Františka Koukolíka chce přispět k lepšímu pochopení života dětí. Doplňují jej průběžné vysvětlivky některých probíraných jevů a pojmů a instruktivní obrazová příloha.

Myslím, že jsme opět velmi ohrožený národ, biologicky i kulturně. Dvacet esejí nevypráví příliš o tom, co by český národ měl dělat, jestliže chce přežít, a popřípadě se dostat dál; víc mluví o tom, co by dělat neměl. Hodnotové myšlení naproti tomu říká, že je každý národ svého druhu jedinečný vesmír - stačí uvážit jen jazyk - a že jeho zánik je stejná škoda, jakou je zánik jakéhokoli druhu života. Vzdorovat zániku národa? Nevím o větší a nevděčnější námaze. Příliš velký podíl z nás totiž mylně očekává, že přežití zařídí někdo z nás. Domnívám se, že by v českém případě mohl být tenhle typ myšlení, cítění a chování výsledkem rychlé, dejme tomu šest století trvající koevoluce genů a kultury. Vypráví o tom například esej Altruismus. Převezmou svět vlastníci korporací, pro něž budou národy pouhým nástrojem? Čím méně budou národy autonomní, což nevylučuje kooperaci, tím to bude snažší.

Kniha vznikla jako rozšířené vydání monografie Lidský mozek (2000, 2002), protože vědecký vývoj obsah předchozích vydání již z valné části překonal. Nové vydání, poprvé bohatě ilustrované, popisuje funkční systémy lidského mozku obecně, zrakové, sluchové a taktilní poznávání, paměť, jazyk, praxii, lateralitu, emoce, vědomí a pozornost; závěrečnou kapitolou jsou řídicí funkce. Monografie vznikla na základě autorových přednášek o vztahu mozku a chování, které již téměř dvacet let probíhají na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Kniha je adresována především lékařům, psychologům, filozofům zajímajícím se o vývoj kognitivní a afektivní neurovědy, se zájmem ji jistě budou číst i vzdělaní lidé z jiných oborů. Autor v předmluvě upozorňuje, že kniha je náročná, text hutný, četba namáhavá. Určitě se však vyplatí pochopit nejsložitější systém ve vesmíru – lidský mozek.

Kniha navazuje na autorovo dílo Sociální mozek a je určena všem zájemcům o výsledky a směřování soudobé kognitivní a afektivní neurovědy - lékařům, psychologům, právníkům i filozofům. Zabývá se neuronálními a evolučními podklady mentalizace, sebeuvědomování, jazyka a praxie, osobnosti a inteligence, hudby,humoru, rozdílů mezi ženským a mužským mozkem, lásky a krásy, morálního, právního a ekonomického rozhodování, náboženství a spirituality. O pochopení a popis lidství neboli nátury, lidské přirozenosti, se celé psané dějiny pokoušejí filosofové většiny škol, teologové snad všech náboženství a s nimi řada umělců. Teprve později se s ním začali trápit historici i lékaři a spolu s evolucionisty i sociologové a psychologové. Kognitivní, afektivní a sociální neurověda jsou na této cestě nejmladší. Tato knížka ve třinácti kapitolách popisuje, co dělá člověka člověkem na úrovni funkčních systémů lidského mozku a jejich vztahů jak k zevnímu světu, tak k sobě vzájemně. Genové a buněčné roviny stavby a činnosti mozku se nedotýká, zato přesahuje do psychologické a sociální roviny. Mentalizace vypráví o tom, jak malé děti začínají poznávat, že druzí lidé nejsou věci a mají vlastní, přímo nerozlišitelné niterné stavy. Empatie nebo vciťování je další základní znak lidství. Kde v mozku je? A jak funguje? Možná, že čtenáře překvapí, jak blízko k sobě mají praxie a jazyk a jak se vyvíjely ruku v ruce. Kapitola o osobnosti říká, že přinejmenším dva základní rozměry pětirozměrového modelu mají neuronální korelát, což platí i pro model sedmirozměrový. O hudbě se říká, že je jazykem andělů. Je hudba vedlejší výtvor evoluce, nebo je adaptací? Kde v mozku »sídlí« hudba? Neuronální koreláty má humor, mají je i rozdíly mezi ženským a mužským mozkem. Knížka je stručná, hutná a náročná. Není nutné číst hned a vše. Je možné vracet se k jednotlivým experimentům a uvažovat o nich. Je dobré mít na mysli, že během několika let bude výklad mnoha skutečností odlišný. Vývoj kognitivní, afektivní a sociální neurovědy je mimořádně rychlý - se všemi riziky, které takovou rychlost doprovázejí. Elektronická verze vydána v roce 2011.

Prastaré otázky týkající se lidské „přirozenosti“, neboli nátury, povahy byly donedávna předmětem úvah a spekulací. Jak se morálně rozhodujeme? Jsme spíše dobří nebo zlí? Proč jsme tak vražedně útoční a současně tak neuvěřitelně altruističtí? Proč spolupracujeme i s lidmi, kteří nejsou našimi příbuznými? Co se nám děje v hlavě, prožíváme-li něco jako zrakovou krásu nebo jako hudbu? Jak poznáme, že je člověku s nímž jsme dobře nebo zle? Jak je možné, že to s ním dokážeme prožít? A jak vůbec poznáme, že druhý člověk má také vědomí? Proč jsou někteří lidé tak bezcitní a otrlí jakoby neměli srdce? Co je sebeuvědomování? A proč vlastně máme tak velké mozky? Jak jsme si vytvořili jazyk? Jaká je povaha náboženství? V posledních letech se tyto otázky staly předmětem empirického výzkumu, který tvoří testovatelné hypotézy. Jejich společný jmenovatel se nazývá „sociální mozek“ – funkční systémy mozku, které řeší sociální problémy. Svazek navazuje na knihu Citový mozek (L.Motlová, F. Koukolík, Galén, Praha 2006) a je určen lékařům, psychologům, antropologům a filosofům.