Gabriela Kováčová

Kniha nabízí ucelený pohled na proměny veřejné péče o chudé a sociálně-politických opatření v habsburské říši a Československu od poloviny 18. století do poloviny 20. století, včetně vlivu politických režimů během druhé světové války. Naznačuje vývoj sociální ochrany od křesťanského milosrdenství ke komunální a státní politice, přičemž upozorňuje na důležité shody i rozdíly mezi územím Slovenska a českými zeměmi. Autoři a autorky zkoumají různé formy tradiční sociální pomoci, jako je církevní charita, filantropie šlechty a měšťanské dobročinné spolky i svépomocná a odborová sdružení, a ukazují, jak státní moc postupně vstupovala do této oblasti, přičemž prvořadou motivací nebyla pomoc v nouzi, ale ochrana bezpečnosti většinové společnosti. Zatímco většina dosavadních prací mapovala milníky směřující k tzv. sociálnímu státu (welfare state), příklad českých zemí a Slovenska ukazuje, že stát zůstával až do poloviny 20. století v úloze regulátora pestré škály vedle sebe fungujících forem sociální pomoci s převahou nestátního sektoru. Pozornost se v této knize soustřeďuje právě na tento kombinovaný model sociální ochrany, který může být v mnohém inspirativní i pro současnost.

Kniha prináša nové pohľady na minulosť nášho regiónu v 19. a 20. storočí z pera renomovaných zahraničných expertov na dejiny habsburskej monarchie a strednej Európy. V spolupráci so slovenskými autormi odhaľujú, ako sa v jednotlivých politických režimoch deformovali obrazy minulosti a hodnotenia osobností, a ako to ovplyvnilo písanie dejín Slovenska. Využívajú pritom aj menej tradičné pramene, napríklad politické karikatúry či predmety a pozostalosti v múzeách. Inšpirovaní prácou historičky Eleny Mannovej, ktorej je kniha venovaná, okrem toho predstavujú sondy o fungovaní spolkov (napr. Sokola na Slovensku pred a po druhej svetovej vojne), o živote meštianskych rodín a etnickom spolužití na Slovensku, osobitne v Bratislave.