Pavel Kovář strana 2 z 4

Ač je profesor Pavel Kovář geobotanik a celou svou profesní kariéru zasvětil právě vědeckému bádání i učení, vždy měl také uměleckou, poetickou stránku. I ve svých básních ovšem inspiraci nalézá v přírodě. Tam své náměty hledá často i fotograf Karel Meister. Ten začínal jako herec a postupně přešel k divadelní fotografii a k portrétům a později i k volné tvorbě. Spojení těchto dvou osobností a jejich tvorby představuje umělecká kniha FOTOsyntéza.

Jaká byla cesta k neuvěřitelnému osmému vítězství ve Velké pardubické? Co vše musel Josef Váňa překonat? Jaké to je, stát se legendou? O tom všem je naše kniha – o dřině, nástrahách, nemocech, radostech a velikém štěstí velkého malého žokeje. Příběh člověka, který vždy se vztyčenou hlavou míří za svým cílem, člověka, který zná dobře, jak bolí vítězství.

Kdo je praotcem českého sportu, kdo měl v roce 1934 právem získat titul mistrů světa ve fotbale, o kom napsal pohádku Ota Pavel a která sportovkyně získala jako první dvě zlaté medaile ve dvou různých disciplínách na jedné olympiádě? Komiksová publikace Pavla Kováře a Petra Vyorala nabízí odpověď na otázek mnohem více. Celkem 26 portrétů sportovních superhrdinů přináší ucelený pohled na legendární okamžiky československého a českého sportu.

Území jižního Rumunska, kde tvoří hranici se Srbskem veletok Dunaje, se dostal do povědomí veřejnosti pod označením Banát. Má složitou historii opakovaného dosidlování různými etniky, která měla pomezní divočinu rakousko-uherské monarchie hospodářsky povznést a zároveň bránit hranici mocnářství proti tureckému ohrožení z východu. Významný podíl na utváření zdejší krajiny měli osadníci z Českých zemí, kteří sem přicházeli ve vlnách počínaje 20. lety 19. století. Změnili převážně krasovou hornatinu z lesní na obhospodařovanou tradičním malorolnickým a pastevním způsobem a přežili se svými zvyky, zděděným jazykem a způsobem života v izolované části pozdějšího Rumunska do doby pádu dosavadních politických hranic (1989). Podmínky života promítající se do ekologie krajiny této oblasti se tak staly vzácnou příležitostí studovat různé aspekty přírody a kultury, zejména v době aktuálně probíhajících změn, odlivu obyvatel a průniku soudobých technologií do běžného sídelního provozu. Do dnešního dne v oblasti zbylo šest vesnic s převládajícím českým obyvatelstvem (Svatá Helena, Gerník, Rovensko, Eibentál, Bígr, Šumice). Kniha přináší unikátní zachycení jak konzervovaných, tak měnících se vztahů lidí s českými kořeny a přírody, obsahuje podrobné kapitoly o obyčejích, místních názvech, lidovém umění, osudech vesnic, o lesích, loukách a úhorech s jejich bohatostí biologických druhů a podmíněností biodiverzity tím, jak se nakládá s půdou, o vpádu moderních prvků do tradiční zemědělské komunity. Hodnota komplexně pojatého odborného „průvodce“ spočívá nejen v prvním takto široce pojatém zpracování, ale současně i v řadě obecných nových poznatků pro ekologii jako obor. Kniha je bohatě ilustrována fotografiemi, mapami a diagramy.

Strhující životní výpověď národního umělce Geniální herec, který zářil v každé roli. Muž ojedinělého intelektu a mnoha talentů, který proslul také jako šarmantní bonviván, milovník žen a břitký glosátor. I proto měl více nepřátel než přátel, neboť mnozí kolegové před kamerou či na jevišti mu nemoc nevěřili, čímž se dostával do mnoha svízelných situací. Jak prožíval umělecké i lidské radosti a strasti jeden z největších herců 20. století? V úvodní části knihy Skutečný Miloš Kopecký líčí on sám své sladkobolné mládí s osudově tragickým zážitkem, jakým byl doprovod matky k transportu do koncentračního tábora. Ztráta nejbližší osoby mu přivodila onemocnění maniodepresí, s níž celý život zápolil. Jeho osobitý pohled na svět dokreslují i fejetony, glosy a povídky, které během života napsal. Portrét této legendy českého herectví doplňuje Pavel Kovář s Cyrilem Höschlem a také vzpomínky jeho kolegů a přátel. Kniha tak podává pravdivou a autentickou výpověď o výjimečném člověku a geniálním herci. Seděl jsem na mezi nahoře nad mlejnem, neviděn, nepozorován, a tu vidím, asi tak čtyřicet metrů ode mne jde mladá holka. To je krása, krásná mladá holka. Víc už není. A tu na mne padla taková lítost (tak by to řekl Karel Poláček), že tohle vše se mne už netýká, že jsem se sám dojal. A přemýšlel jsem. Vzpomněl jsem si, jak mi Werich kdysi řekl: „...víte, Kopejdo, když je člověk mladej, tak ani neví, co povídá. My jsme s Voskovcem psali text BABIČKY MARY a napsali jsme tam – a bezzubou dásní zaláteří. Nám se to líbilo, jak jsme vtipný. A teď se na mne podívejte, já mám tu bezzubou dáseň a kop bych to celý do prdele!“ - Miloš Kopecký, z dopisu Martě Kadlečíkové Pavel Kovář (1944) Novinář a publicista, sportovní redaktor deníku Lidová demokracie (1975–1990), redaktor společenského týdeníku Reflex (1990–2009) a spoluautor četných televizních dokumentů. Je autorem knih: Bicanovo tajemství (příběh slavného fotbalisty), MUDr. Plzák se zpovídá a Miroslav Plzák osobně (vzpomínky známého psychiatra), Miloš Kopecký: Já a Miloš Kopecký: Důvěrný portrét, Fotbalová chobotnice (pohled do zákulisí českého fotbalu), Třináct Taxisů Josefa Váni a Život v sedle (obě knihy zachycují příběh známého žokeje), Šampaňské s příchutí pelyňku (o hrdinech Velké pardubické), Rytíři sportu (příběhy držitelů cen Klubu fair play), Otec kulak, syn zelený baron (sága selského rodu) a z roku 2014 Vítězové a poražení (příběhy prvních českých rekordmanů a olympijských vítězů).

Vzpomínka na mimořádně nadaného umělce Když Ota Pavel zemřel, nebylo mu ještě třiačtyřicet. Napsal sedm knížek – pět o sportu a dvě o svém dětství, rodičích, bratrech, lidech a rybaření. Své příběhy psal jako básně v próze: poctivě a – jak sám přiznával – pracně, až mučivě. Přesto jako krásnou literaturu v tom pravém smyslu slova. V roce 1964 mu vyšla první knížka Dukla mezi mrakodrapy. Tehdy onemocněl maniodepresivní psychózou a do konce života mu zbývalo devět let. V nich byl šestnáctkrát hospitalizován na psychiatrii a zároveň se stal uznávaným autorem. Povídkové sborníky Smrt krásných srnců a Jak jsem potkal ryby patří ke klasickým dílům české literatury. Jan Werich o nich řekl, že kdyby je napsal anglicky, klečel by mu svět u nohou. Bohumil Hrabal prohlásil, že jestli by si někdo z našinců zasloužil Nobelovu cenu za literaturu, tak jedině Ota Pavel. Právě o tom, jak vyrůstal, žil, sportoval, psal, radoval se i zápolil s nemocí, vypráví tahle knížka. Jako vzpomínka na mimořádně nadaného umělce, jako ohlédnutí, jako postskriptum…

Autorem doplněné předchozí vydání (2015), rozšířené o další příběhy "nádražních dětí", vychází v roce oslav výročí 100 let vzniku ČSR, v jejichž rámci si město Ústí nad Orlicí připomnělo příjezdem historického parního vlaku také návštěvu prezidenta T. G. Masaryka na ústecko-orlickém hlavním nádraží. Beletrizované vzpomínky na dětství prožité v unikátním sepětí poříční krajiny v údolí Tiché Orlice s přestupní železniční stanicí (pražská a letohradská trať) se točí kolem výpravní budovy nádraží z r. 1874. Navzdory politicky temnému období padesátých let 20. století vynikají epizody obyvatel a zaměstnanců drážního tělesa a hlavně jejich dětí nikoli jako kronika smutných dějů, ale dík nekomplikovanému dětskému vnímání spíše jako snové zachycení leckdy kuriózních minipříběhů skládajících mozaiku stále rychleji běžící (ne)všednosti dnů.

V srpnu 1934 překonala Zdenka Koubková na Světových ženských hrách v Londýně světový rekord v běhu na 8OO metrů. Tehdejší tisk ji oslavoval jako nejlepší běžkyni a možná i lehkou atletku světa. V Československu ji znal každý. Uplynulo několik měsíců a ze Zdenky Koubkové se stal Zdeněk Koubek. Muž, jenž se vzápětí oženil, odjel na turné do Ameriky a další půlstoletí prožil jako ministerský úředník, veselý kumpán a prvoligový hráč ragby. Jeho strhující a dosud nepopsaný příběh zmapoval Pavel Kovář na základě podrobného studia v archívech (včetně lékařských zpráv) i rozhovorů s pamětníky.

Strhující životní výpověď národního umělce Podrobná publikace věnovaná životu legendy českého herectví Miloše Kopeckého, kterou napsal zčásti sám ještě před svou smrtí v roce 1996, je strhující výpovědí o jeho ojedinělém osobním i profesionálním životě. Geniální herec, který zářil v každé roli. Muž ojedinělého intelektu a mnoha talentů, který proslul také jako šarmantní bonviván, milovník žen a břitký glosátor. I proto měl více nepřátel než přátel, neboť mnozí kolegové před kamerou či na jevišti mu nemoc nevěřili, čímž se dostával do mnoha svízelných situací. Jak prožíval umělecké i lidské radosti a strasti jeden z největších herců 20. století? V úvodní části knihy Skutečný Miloš Kopecký líčí on sám své sladkobolné mládí s osudově tragickým zážitkem, jakým byl doprovod matky k transportu do koncentračního tábora. Ztráta nejbližší osoby mu přivodila onemocnění maniodepresí, s níž celý život zápolil. Jeho osobitý pohled na svět dokreslují i fejetony, glosy a povídky, které během života napsal. Portrét této legendy českého herectví doplňuje Pavel Kovář s Cyrilem Höschlem a také vzpomínky jeho kolegů a přátel. Kniha tak podává pravdivou a autentickou výpověď o výjimečném člověku a geniálním herci. Seděl jsem na mezi nahoře nad mlejnem, neviděn, nepozorován, a tu vidím, asi tak čtyřicet metrů ode mne jde mladá holka. To je krása, krásná mladá holka. Víc už není. A tu na mne padla taková lítost (tak by to řekl Karel Poláček), že tohle vše se mne už netýká, že jsem se sám dojal. A přemýšlel jsem. Vzpomněl jsem si, jak mi Werich kdysi řekl: „...víte, Kopejdo, když je člověk mladej, tak ani neví, co povídá. My jsme s Voskovcem psali text BABIČKY MARY a napsali jsme tam – a bezzubou dásní zaláteří. Nám se to líbilo, jak jsme vtipný. A teď se na mne podívejte, já mám tu bezzubou dáseň a kop bych to celý do prdele!“ - Miloš Kopecký, z dopisu Martě Kadlečíkové Pavel Kovář (1944) Novinář a publicista, sportovní redaktor deníku Lidová demokracie (1975–1990), redaktor společenského týdeníku Reflex (1990–2009) a spoluautor četných televizních dokumentů. Je autorem knih: Bicanovo tajemství (příběh slavného fotbalisty), MUDr. Plzák se zpovídá a Miroslav Plzák osobně (vzpomínky známého psychiatra), Miloš Kopecký: Já a Miloš Kopecký: Důvěrný portrét, Fotbalová chobotnice (pohled do zákulisí českého fotbalu), Třináct Taxisů Josefa Váni a Život v sedle (obě knihy zachycují příběh známého žokeje), Šampaňské s příchutí pelyňku (o hrdinech Velké pardubické), Rytíři sportu (příběhy držitelů cen Klubu fair play), Otec kulak, syn zelený baron (sága selského rodu) a z roku 2014 Vítězové a poražení (příběhy prvních českých rekordmanů a olympijských vítězů).

Historie Klubu fair play, kterou tato kniha popisuje, se píše od poloviny 70. let minulého století. Snahou jeho zakladatelů bylo vyzdvihnout čestné sportovní jednání. Za dobu existence Klubu byla Cena fair play udělena dlouhé řadě sportovců, trenérů, funkcionářů i novinářů. Některá jména se na stránky novin dostala poprvé, jiná patří k velmi známým. Ceny fair play udělené sportovním veličinám dokazují, že i pro ně má skutečnou hodnotu pouze vítězství po čestném boji. Pro mládež jsou to ty nejlepší vzory. Klub fair play chce výrazněji vstoupit do povědomí širší veřejnosti, aby si i diváci a lidé, kteří nesportují, dokázali odpovědět na otázku, co znamená chovat se „fair“. Jestliže na hřišti to znamená ctít soupeře, dokázat mu pomoci i za cenu vlastního znevýhodnění, přiznat chybu, teč či faul, v běžném denním životě je to totéž jako dodržovat zákony, řídit se jimi a přidat trochu lidskosti.

Připomeňte si příběhy prvních českých rekordmanů a olympijských vítězů, prvních šiřitelů české sportovní slávy. Příběhy, ve kterých se odráží to, čím si v průběhu téměř dvou staletí prošel český sport. Je mezi nimi například „hoch, co se trápil s tou pokličkou“, až vynalezl diskařskou otočku, nebo „šampion z údolí račího potoka“, který na berlínské olympiádě zkazil náladu tomu chlápkovi s knírkem. Někteří z nich upadli v zapomnění, protože jejich sportovní kariéra byla krátká. Například téměř sto let „neznámý“ libeňský truhlář Jindřich Valášek, střelec historicky prvního gólu naší fotbalové reprezentace. Připomeňte si i bizarní příběh „světové atletky“ Zdeny Koubkové a posléze ragbisty Zdeňka Koubka – bytosti, jež v jednom těle prožila dva životy. Nebo Emericha Ratha, „všesportovce“, šerifa trampské osady a patrně také prvního „socialistického“ bezdomovce. Všichni, o nichž na stránkách této knihy budete číst, byli – třebaže někteří jen krátce – součástí našeho sportu. Mnozí byli obdivovaní, protože tvořili jeho historii, k jiným můžeme mít výhrady. A protože je známo, že sportovní život je krátký, namáhavý i těžký, posuzujme hrdiny „nejstarších sportovních pověstí českých“ bez předsudků.

Připomeňte si příběhy prvních českých rekordmanů a olympijských vítězů, prvních šiřitelů české sportovní slávy. Příběhy, ve kterých se odráží to, čím si v průběhu téměř dvou staletí prošel český sport. Je mezi nimi například „hoch, co se trápil s tou pokličkou“, až vynalezl diskařskou otočku, nebo „šampion z údolí račího potoka“, který na berlínské olympiádě zkazil náladu tomu chlápkovi s knírkem. Někteří z nich upadli v zapomnění, protože jejich sportovní kariéra byla krátká. Například téměř sto let „neznámý“ libeňský truhlář Jindřich Valášek, střelec historicky prvního gólu naší fotbalové reprezentace. Připomeňte si i bizarní příběh „světové atletky“ Zdeny Koubkové a posléze ragbisty Zdeňka Koubka – bytosti, jež v jednom těle prožila dva životy. Nebo Emericha Ratha, „všesportovce“, šerifa trampské osady a patrně také prvního „socialistického“ bezdomovce. Všichni, o nichž na stránkách této knihy budete číst, byli – třebaže někteří jen krátce – součástí našeho sportu. Mnozí byli obdivovaní, protože tvořili jeho historii, k jiným můžeme mít výhrady. A protože je známo, že sportovní život je krátký, namáhavý i těžký, posuzujme hrdiny „nejstarších sportovních pověstí českých“ bez předsudků.

Kniha, jež je přepracovanou a doplněnou verzí stejnojmenného učebního textu z roku 2008, uvádí čtenáře do problematiky vzájemného vztahu ekosystému a krajiny, jenž podmiňuje zpětnou vazbu mezi organismy a strukturou jejich prostředí - jedno z ústředních témat ekologie samotné. Pozornost je věnována zejména otázce vnímání krajiny člověkem, popisu struktury, typologie a dynamiky krajiny, a v nepolední řadě i vlivu, který člověk na krajinu má - znečištění, ochrana a správa ekosystémů, globální ekologické změny.

Prof. Helena Illnerová je přední česká fyzioložka a biochemička, bývalá předsedkyně AV ČR, České učené společnosti, České komise při UNESCO aj. Vedle aktivit spojených s vědou působí i na veřejnosti. V 70. a 80. letech založila a vedla turistický klub, dodnes se angažuje ve skautském hnutí, v roce 2008 kandidovala v senátních volbách za Stranu zelených. Dlouhodobě se aktivně věnuje popularizaci vědy, roli vzdělání ve společnosti, ale také otázkám etiky. Rozhovor, který s ní zasvěceně vede její profesní kolega, prof. Pavel Kovář, mapuje její život od rodinného zázemí a osobnostního formování po vědecké a veřejné působení. Dotýká se nejen otázek spojených s vědou a vzděláním v naší společnosti, ale také otázek hodnot, výchovy, úcty k tradici. Prof. Pavel Kovář je přední český přírodovědec – botanik, bývalý děkan PřF UK, ale zároveň básník a autor řady rozhovorů a prozaických textů.

Prof. Helena Illnerová je přední česká fyzioložka a biochemička, bývalá předsedkyně AV ČR, České učené společnosti, České komise při UNESCO aj. Vedle aktivit spojených s vědou působí i na veřejnosti. V 70. a 80. letech založila a vedla turistický klub, dodnes se angažuje ve skautském hnutí, v roce 2008 kandidovala v senátních volbách za Stranu zelených. Dlouhodobě se aktivně věnuje popularizaci vědy, roli vzdělání ve společnosti, ale také otázkám etiky. Rozhovor, který s ní zasvěceně vede její profesní kolega, prof. Pavel Kovář, mapuje její život od rodinného zázemí a osobnostního formování po vědecké a veřejné působení. Dotýká se nejen otázek spojených s vědou a vzděláním v naší společnosti, ale také otázek hodnot, výchovy, úcty k tradici. Prof. Pavel Kovář je přední český přírodovědec – botanik, bývalý děkan PřF UK, ale zároveň básník a autor řady rozhovorů a prozaických textů.

Prof. Helena Illnerová je přední česká fyzioložka a biochemička, bývalá předsedkyně AV ČR, České učené společnosti, České komise při UNESCO aj. Vedle aktivit spojených s vědou působí i na veřejnosti. V 70. a 80. letech založila a vedla turistický klub, dodnes se angažuje ve skautském hnutí, v roce 2008 kandidovala v senátních volbách za Stranu zelených. Dlouhodobě se aktivně věnuje popularizaci vědy, roli vzdělání ve společnosti, ale také otázkám etiky. Rozhovor, který s ní zasvěceně vede její profesní kolega, prof. Pavel Kovář, mapuje její život od rodinného zázemí a osobnostního formování po vědecké a veřejné působení. Dotýká se nejen otázek spojených s vědou a vzděláním v naší společnosti, ale také otázek hodnot, výchovy, úcty k tradici. Prof. Pavel Kovář je přední český přírodovědec – botanik, bývalý děkan PřF UK, ale zároveň básník a autor řady rozhovorů a prozaických textů.