Pavel Král

Kniha o paměti v myšlení šlechty od 16. do 19. století je výsledkem badatelského úsilí několika historiků a historiků umění mladší a střední generace z Brna, Českých Budějovic, Innsbrucku a Pardubic. Hlavní téma knihy směřuje k představení rozmanitých prostředků, které sloužily šlechtě v symbolické komunikaci stavovsky uspořádané společnosti k vytváření, uchovávání a předávání paměti, v níž se zrcadlila hloubka urozenosti individua, jeho rodiny a rodu.

Kolektiv téměř dvou desítek autorů se na příkladu lidských typů a osudů ze 16. a 17. století pokusil překročit častá mlčení středověkých pramenů a prostřednictvím detailních, opět esejisticky pojatých sond vykreslit každodenní život raného novověku. Jednotliví autoři přitom sledují základní sociologické aspekty, jež odrážejí nejnovější historiografické představy a diskuse o předmoderním světě.

Publikace načrtává předválečný obraz relativně pokojného soužití společnosti na území malého města v Pováží, kde každý znal každého a kde se lidé posuzovali podle toho, jací skutečně jsou. Mládež - jako všude jinde - sportovala, hrála divadlo; pořádaly se plesy, nadšenci se věnovali turistice a jiným zálibám a koníčkům. Vedle toho se autor věnuje tragickému období pronásledování židovské komunity a její cílené likvidaci v regionu Bytče a okolí. Kniha vysvětluje, kde všude byli Židé činní, co všechno pro město a okolí vykonali; vyzvednut je i ten fakt, že obyvatelé židovského původu stáli u zrodu tamního průmyslu a obchodu, což z knih, které dosud vyšly, není zcela zřejmé. Zvláště cenné jsou seznamy lidí, jak se v průběhu let měnily, zvláště v období holocaustu. Vždyť z 364 židovských obyvatel v r. 1930 zůstal v současné době v Bytči jediný občan židovského vyznání. Zajímavé je uveřejnění jmen významných lidí, kteří byli s Bytčou velmi úzce svázáni, od profesora oxfordské univerzity Adolfa Neubauera v předminulém století, až po generála letectva Ivana Schwarze. Zveřejněno je několik fotografií obyvatel Bytči, pokud byly autorovi k dispozici.

Kolektiv téměř dvou desítek autorů se na příkladu lidských typů a osudů ze 16. a 17. století pokusil překročit častá mlčení středověkých pramenů a prostřednictvím detailních, opět esejisticky pojatých sond vykreslit každodenní život raného novověku. Jednotliví autoři přitom sledují základní sociologické aspekty, jež odrážejí nejnovější historiografické představy a diskuse o předmoderním světě.