Lenka Krejčová strana 2 z 2

Specifickými poruchami učení jsou myšleny dyslexie, dysgrafie a dysortografie (pouze naznačeny budou také dyskalkulie a dyspraxie). V současné době se jedná o skupinu obtíží, která zahrnuje nejvyšší procento žáků základních i středních škol v kategorii žáci se speciálními vzdělávacími potřebami. Statistiky hovoří o přibližně pěti procentech žáků, kteří jsou ve školách tzv. integrováni z důvodu stanovení diagnózy SPU. Mimo to je třeba počítat s neméně velkou skupinou žáků, jejichž obtíže jsou menšího rozsahu, proto nejsou oficiálně integrováni. Přesto jsou v souladu se stávající legislativou chápáni jako žáci se speciálními vzdělávacími potřebami a mají nárok na vyrovnávací opatření, jež jim mají poskytovat učitelé na základě pedagogické diagnostiky. Odhadem se takto dostáváme na bezmála 10 % žáků všech typů škol. Současný stav odborného poznání ukazuje, že jediným účinným řešením obtíží souvisejících se SPU je dlouhodobá a intenzivní práce s dětmi i dospívajícími, volba vhodných intervenčních postupů, cílené rozvíjení oslabených oblastí prostřednictvím tzv. reedukací a přiměřená úprava výuky. Přitom rozumové schopnosti těchto žáků jsou standardní, mnohdy až nadprůměrné. Je tedy nesmírně důležité, aby byla včas zahájena efektivní péče, neboť pouze za těchto okolností lze rozvíjet také potenciál žáků a podpořit jejich možnosti. V tomto kontextu je pak nanejvýš žádoucí, aby také rodiče žáků se SPU byli aktivně zapojeni do práce se svými potomky, chápali, co jejich děti potřebují, jak jim mohou pomoci se školní přípravou, ale také jak je podpořit a výchovně působit tak, aby nedošlo ke zbytečnému snižování sebevědomí a sebehodnocení dětí a dospívajících. Praxe však ukazuje, že rodiče mnohdy přesně nerozumí obtížím svých dětí a nevědí, jak jim pomoci, někdy až příliš spoléhají, že škola na základě zprávy z psychologického a speciálně pedagogického vyšetření zaujme vhodné výukové postupy a problémy budou vyřešeny. Publikace si klade za cíl přiblížit rodičům i starším žákům, v čem spočívají obtíže označované jako specifické poruchy učení, do jakých oblastí školního i běžného každodenního života se mohou promítat, jak lze obtíže účinně minimalizovat a současně jak nalézt vhodné postupy a nástroje, které mohou napomoci, aby do učebního procesu SPU zasahovaly co nejméně. V úvodní části budou stručně vymezeny SPU, jichž se bude kniha týkat. Budou zmíněny základní symptomy, nejčastěji uváděné příčiny vzniku obtíží a související témata. Těžiště knihy bude spočívat v konkrétních doporučeních a námětech na postupy práce s dětmi i dospívajícími v domácím i školním prostředí, které je vhodné účinně využívat pro zmírnění SPU či jejich kompenzaci. Vybrané kapitoly se budou také stručně věnovat vysvětlení stávající legislativy a psychologických a speciálně pedagogických postupů, s nimiž se rodiče mohou setkat v poradenských zařízeních. Dále budou zaměřeny na způsoby práce v domácím prostředí, ale také při výuce ve škole, a to především v tom smyslu, aby rodiče chápali, co mohou očekávat od učitelů a co mohou pro své potomky žádat. Texty budou doplněny stručnými případovými studiemi a také konkrétními tipy na pracovní listy a další pomůcky, které lze při práci s dětmi a dospívajícími využít. Kniha je určena jak pro pedagogy, tak pro rodiče.

Co vše obnáší práce výchovného poradce? V čem se liší od práce řadového učitele? Co od výchovného poradce mohou očekávat vedení školy, kolegové, žáci a jejich rodiče? Které zákony, vyhlášky a další prováděcí pokyny souvisejí s prací výchovného poradce a co říkají? Provádí výchovný poradce také diagnostiku? A jakou? Jaké vzdělání je pro výchovné poradce nezbytné? A které se může hodit? Publikace Výchovné poradenství odpovídá na všechny výše uvedené otázky i mnohé další. Je určena výchovných poradcům, kteří chtějí svojí práci vykonávat na vysoké úrovni, chápou smysl poradenské práce a současně si uvědomují, že se někdy vyplatí mít v záloze zdroj informací a podporu pro svoji činnost.

Kvůli velkému množství informací, které je třeba se v současné době naučit (zejména na středních školách), ztrácíme čas na přemýšlení. Nastává paradoxní situace – zatímco dospívající jsou vývojově připravení na řešení problémů, odhalování souvislostí a kladení otázek, ve škole se musí naučit takové množství faktů, že se celé učení promění v memorování, kdy jediným aktivním psychickým procesem je mechanická paměť. V důsledku si žáci pamatují informace do prvního testu nebo zkoušení, a pak je zase rychle zapomenou. Přitom když vzpomínáme na učitele, kteří pro nás byli významnými dospělými a možná i ovlivnili naší volbu profesní kariéry, často jsou to právě učitelé, kteří byli přísní, nároční, ale také nás nutili o okolním světě přemýšlet a ukazovali nám, jak svět kolem nás funguje. Při jejich hodinách šlo o více, než jen zapsat si do sešitu přesně to, co bylo řečeno. Ani při zkoušení nestáli o pouhé „papouškování“, ale ptali se tak, že žáci byli nuceni odpověď promyslet. Právě to buduje v žácích zájem o určitý předmět, ale také významně saturuje jejich vývojové potřeby – alespoň co se týká kognitivního rozvoje.

Publikace se primárně zabývá procesem socializace a rozvojem sociálních dovedností dospívajících v prostředí střední školy. V této souvislosti se věnuje také motivaci středoškolských studentů ke školní práci, interakci s vrstevníky i učiteli, výskytu rizikového chování ve škole a jeho prevenci. Prezentované informace jsou založeny na soudobých tuzemských i zahraničních výzkumech i současné praxi středních škol v ČR. Publikace je určena studentům učitelství a učitelům se zaměřením na terciární vzdělávání. Mohou z ní čerpat také studenti psychologie a pedagogiky, kteří se věnují práci s dospívajícími. V neposlední řadě je užitečná poradenským pracovníkům, kteří působí ve školských poradenských zařízeních.

Ojedinělá publikace, jejíž přínos spočívá nejen v tématu, který u nás není často zkoumán, ale především ve způsobu, jakým je v textu propojen pohled teoretický se subjektivními názory, zkušenostmi a prožitky matek postižených dětí. Práce mapuje celou šíři

Ojedinělá publikace, jejíž přínos spočívá nejen v tématu, který u nás není často zkoumán, ale především ve způsobu, jakým je v textu propojen pohled teoretický se subjektivními názory, zkušenostmi a prožitky matek postižených dětí. Práce mapuje celou šíři