Lenka Krejčová strana 2 z 2

Specifickými poruchami učení jsou myšleny dyslexie, dysgrafie a dysortografie (pouze naznačeny budou také dyskalkulie a dyspraxie). V současné době se jedná o skupinu obtíží, která zahrnuje nejvyšší procento žáků základních i středních škol v kategorii žáci se speciálními vzdělávacími potřebami. Statistiky hovoří o přibližně pěti procentech žáků, kteří jsou ve školách tzv. integrováni z důvodu stanovení diagnózy SPU. Mimo to je třeba počítat s neméně velkou skupinou žáků, jejichž obtíže jsou menšího rozsahu, proto nejsou oficiálně integrováni. Přesto jsou v souladu se stávající legislativou chápáni jako žáci se speciálními vzdělávacími potřebami a mají nárok na vyrovnávací opatření, jež jim mají poskytovat učitelé na základě pedagogické diagnostiky. Odhadem se takto dostáváme na bezmála 10 % žáků všech typů škol. Současný stav odborného poznání ukazuje, že jediným účinným řešením obtíží souvisejících se SPU je dlouhodobá a intenzivní práce s dětmi i dospívajícími, volba vhodných intervenčních postupů, cílené rozvíjení oslabených oblastí prostřednictvím tzv. reedukací a přiměřená úprava výuky. Přitom rozumové schopnosti těchto žáků jsou standardní, mnohdy až nadprůměrné. Je tedy nesmírně důležité, aby byla včas zahájena efektivní péče, neboť pouze za těchto okolností lze rozvíjet také potenciál žáků a podpořit jejich možnosti. V tomto kontextu je pak nanejvýš žádoucí, aby také rodiče žáků se SPU byli aktivně zapojeni do práce se svými potomky, chápali, co jejich děti potřebují, jak jim mohou pomoci se školní přípravou, ale také jak je podpořit a výchovně působit tak, aby nedošlo ke zbytečnému snižování sebevědomí a sebehodnocení dětí a dospívajících. Praxe však ukazuje, že rodiče mnohdy přesně nerozumí obtížím svých dětí a nevědí, jak jim pomoci, někdy až příliš spoléhají, že škola na základě zprávy z psychologického a speciálně pedagogického vyšetření zaujme vhodné výukové postupy a problémy budou vyřešeny. Publikace si klade za cíl přiblížit rodičům i starším žákům, v čem spočívají obtíže označované jako specifické poruchy učení, do jakých oblastí školního i běžného každodenního života se mohou promítat, jak lze obtíže účinně minimalizovat a současně jak nalézt vhodné postupy a nástroje, které mohou napomoci, aby do učebního procesu SPU zasahovaly co nejméně. V úvodní části budou stručně vymezeny SPU, jichž se bude kniha týkat. Budou zmíněny základní symptomy, nejčastěji uváděné příčiny vzniku obtíží a související témata. Těžiště knihy bude spočívat v konkrétních doporučeních a námětech na postupy práce s dětmi i dospívajícími v domácím i školním prostředí, které je vhodné účinně využívat pro zmírnění SPU či jejich kompenzaci. Vybrané kapitoly se budou také stručně věnovat vysvětlení stávající legislativy a psychologických a speciálně pedagogických postupů, s nimiž se rodiče mohou setkat v poradenských zařízeních. Dále budou zaměřeny na způsoby práce v domácím prostředí, ale také při výuce ve škole, a to především v tom smyslu, aby rodiče chápali, co mohou očekávat od učitelů a co mohou pro své potomky žádat. Texty budou doplněny stručnými případovými studiemi a také konkrétními tipy na pracovní listy a další pomůcky, které lze při práci s dětmi a dospívajícími využít. Kniha je určena jak pro pedagogy, tak pro rodiče.

Co vše obnáší práce výchovného poradce? V čem se liší od práce řadového učitele? Co od výchovného poradce mohou čekat vedení školy, kolegové, žáci a jejich rodiče? Co znamená, když se řekne poruchy chování, poruchy autistického spektra, poruchy učení, lehká mentální retardace apod.? Jak komunikovat v roli poradce s klienty? Jak odlišit roli učitele a roli výchovného poradce? Jak pomoci klientům, když každý přichází s jinou zakázkou? Které zákony, vyhlášky a další prováděcí pokyny souvisejí s prací výchovného poradce a co říkají? Jak vytvořit individuální vzdělávací plán? Co obnáší individuální výchovný plán? Provádí výchovný poradce také diagnostiku? A jakou? Kdo může nabídnout výchovnému poradci pomocnou ruku, když práce s klientem přesahuje jeho možnosti či kompetence? Kam klienty odkázat? Jaké vzdělávání je pro výchovné poradce nezbytné? A které se může hodit? Publikace odpovídá na všechny uvedené dotazy i mnohé další a snaží se být průvodcem a oporou výchovným poradcům základních i středních škol, kterých je v České republice v současné době dohromady více než šest tisíc. V každé musí působit výchovný poradce, některé mají i více než jednoho pracovníka na této pozici. Třetí, rozšířené a aktualizované vydání nabízí informace o tématech, o nichž se v současné společnosti stále více diskutuje a mají své místo i ve školním prostředí (např. střídavá péče, stejnopohlavní rodiny), rozšiřuje informace o spolupracujících informacích (OSPOD), zcela nově je zpracováno téma kariérového vzdělávání a kariérového poradenství a samozřejmě jsou aktualizovány všechny údaje související s legislativou, která se ve vztahu k výchovnému poradenství od předchozího vydání významně proměnila.

Cílem publikace je pomoci učitelům, rodičům i starším žákům pochopit, v čem spočívají obtíže označované jako specifické poruchy učení, do jakých oblastí školního i běžného každodenního života se promítají, jak lze obtíže účinně minimalizovat a současně jak nalézt vhodné postupy a nástroje, které mohou napomoci, aby do učebního procesu SPU zasahovaly co nejméně. Sto praktických tipů vám pomůže zvládnout SPU v předškolním i školním věku, a to jak v domácím, tak ve školním prostředí. Seznámí vás se stávající legislativou i s psychologickými a speciálně pedagogickými postupy, s nimiž se setkáte v poradnách. Kapitoly doplňují případové studie a odkazy na konkrétní pracovní listy či pomůcky, které při práci s dětmi a dospívajícími se SPU můžete využít. Autorky publikace podkládají své rady nejen svým vědeckým zázemím a odborností, ale především praktickými zkušenostmi z každodenní praxe či z domácího prostředí. Kniha je určena jak pro učitele, tak pro rodiče.