Miroslav Krůta

Pharmako je aktualizovaná kultovní knižní trilogie pro „rostlinné lidi“, kteří zde najdou nádhernou tapisérii botaniky, odborné chemie, farmakologie a historie, bohatě protkanou básnickou imaginací, sugestivní směsí logiky a mytologickou tradicí. Nebo jinak. Alchymistické pojednání psané člověkem, jenž se sám vydal na „cestu jedů“, a čtenáři tak předkládá prožitý a tajuplný svět rostlin a látek měnících lidské vědomí. Ještě jinak. Postmoderní čtení pro všechny ty, jimž učaroval např. Terence McKenna a kteří pokračují stále dále. Že by… Struktura knihy je třírozměrná a holografická. Začněte odkudkoli. Čtěte ji pozpátku. Knihy jsou od přirozenosti lineární, ale to je pouze jeden z možných pohledů — jiná propojení mohou být mnohem smysluplnější. Hm… „Cesta jedů“ není cesta pro každého, čtenář v knize nabyde „nebezpečné znalosti“, ty jsou však bezpečnější, než „nebezpečná neznalost“. Nakonec vám nezbyde, než se zamyslet nad otázkou propojení stimulantů a kapitalismu. Co? Ale jak říkal kdysi už Paracelsus „Všechno je jed, Nic je jed. Záleží na množství. Dílem alchymisty ale je, oddělit jed od stromu poznání“. V první knize Pharmako/Poeia se dočtete o rostlinných spojencích rozdělených do skupin thanatopatika (Tabák, Jedovatice), inebrianty (Kvasinky, Pivo, Víno, Alkohol, Éter), rapsodika (Pelyněk » Calea), euforika (Mák, Opium, Heroin), pacifika (Kava kava), existenty (Šalvěj), evaestetika (Konopí) a metafyzika (Rajský plyn). Přistup, můj jede… Ve druhé knize Pharmako/Dynamis se dočtete se o stimulantech, resp. excitantech (Káva, Čaj, Kakao, Maté, Kola, Betel, Efedra, Kata, Koka, Amfetamin) a empatogenech (Muškát, Extáze, GHB). Čekal jsem něco jiného… Ve třetí knize Pharmako/Gnosis se dočtete o látkách zvaných fantastika (Povijnice, Lysohlávky, LSD, Jerlín, Peyotl, San Pedro, Ayahuasca, Jurema, Harmala, Ropuchy, Tryptaminy, DMT) a daimonika (Durman, Elementálové, Ketamin, Muchomůrka, Iboga). Je to taková nevyřčená věc… Nakonec vám nezbyde, než se zamyslet nad něčím, co je za slovy: Zdá se, že Realita má nějakou hlubší strukturu, která má něco společného spíš s časem než se slovy.

Knížka Jak se kalila voda aneb Dětská setkání s bolševikem vypráví na sto čtyřiceti stránkách s řadou černobílých autorových kreseb o zmatcích, které v hlavě mladého chlapce vyvolaly jevy, které provázely přechod od demokracie do totality. On sám se narodil za války, užil si pár let svobody a do školy nastoupil na podzim bouřlivého roku 1949. Hned v první třídě se na něj začala valit zcela neznámá slova a absurdní situace. A jakmile se mu něco podařilo pochopit, další průběh událostí vzápětí vše znovu otočil naruby. Přestože divoké počáteční tempo třídního boje začalo v polovině padesátých let zvolňovat, až do maturity, kterou jeho vyprávění končí, měl co dělat, aby s bolševikem udržel krok. Musel se s ním sice potkávat i poté, ale to už nebyla setkání dětská, jak vyžaduje název knihy.