Jiří Kubeš

Jedním ze stěžejních témat, které se stále řeší, byla, je a bude výchova a vzdělání šlechty v raném novověku, jež pomohla urozeným udržet jejich výsadní postavení. Právě ve výzkumu tohoto tématu spatřují historici poprávu klíč k pochopení specifického šlechtického myšlení a chování, respektive ke konstrukci jejich stavovské identity, jež byla založena na neustálém zdůrazňování vlastní sociální výjimečnosti, propracovaném systému odlišnosti od ostatních sociálních vrstev a kulturní hegemonii. Urození měli na osvojení norem a způsobů chování svého stavu přibližně prvních dvacet let svého života, jednalo se tedy o postupný proces, jenž vrcholil během tzv. kavalírských cest. Jednou z klíčových otázek této práce je, zda se v důsledku těchto procesů postupně měnila i kavalírská cesta, zda musela znovu a znovu připravit mladé šlechtice na všechny společenské novinky, aby i oni dokázali obhájit či dokonce rozšířit výjimečné postavení svých předků ve stále se proměňujícím světě.

První moderní česká práce o císařské diplomacii v 17. a 18. století, která vznikla jako výsledek spolupráce předních odborníků na dějiny raného novověku. Jejich úkolem bylo sestavit obraz fungování diplomatické sítě ve složité době, kdy se zvyšovaly nároky na zastoupení a kdy bylo nutné komplikovaně vyjednávat o aliancích proti nepřátelské Francii a Osmanské říši. Text knihy vás provede napříč Evropou a představí císařovy diplomaty, kteří museli být urození, bohatí a vzdělaní, aby mohli vyjednávat s ostatními panovníky a dlouhodobě působit u jejich dvora. Otevře se tak před vámi svět šlechtických diplomatů v celé své šíři i pestrosti.

Problematika voleb a korunovací římských panovníků v raném novověku je v českém prostředí málo prozkoumaná. V češtině dosud neexistuje žádné detailnější pojednání o volbě a korunovaci některého z významných císařů z rodu Habsburků, ačkoliv byli tito muži zároveň také českými králi a kurfiřty a z této pozice se každé volby nového římského panovníka účastnili. Málokdo si klade zásadní otázku, co spojovalo a rozdělovalo dějiny Svaté říše římské a Českého království v raném novověku.

Problematika voleb a korunovací římských panovníků v raném novověku je v českém prostředí málo prozkoumaná. V češtině dosud neexistuje žádné detailnější pojednání o volbě a korunovaci některého z významných císařů z rodu Habsburků, ačkoliv byli tito muži zároveň také českými králi a kurfiřty a z této pozice se každé volby nového římského panovníka účastnili. Málokdo si klade zásadní otázku, co spojovalo a rozdělovalo dějiny Svaté říše římské a Českého království v raném novověku.