Josef Kučera

Kniha se zabývá tématem, které doposud v české odborné literatuře nebylo zpracováno. Publikace je zaměřena na biologickou podstatu recidivy a nejdůležitější faktory související s krátkodobou a dlouhodobou stabilitou výsledků ortodontické léčby. Obsahuje také kapitolu přehledně popisující používané snímací a fixní retenční aparáty či retenční protokoly. Je určena především pro specialisty v oboru ortodoncie a studenty v předatestační přípravě, nicméně je vhodná také pro pregraduální studenty stomatologie a stomatology či hygienistky, kteří se s touto problematikou a s pacienty v retenční fázi setkávají v každodenní praxi.

Slova, která klamou tělem Když básník vydá svou třetí sbírku, zdá se, že to s poezií myslí vážně. Že jinak svůj neklid utišit nedovede, stejně jako se nedovede zbavit pochybností o poctivosti své výpovědi při vědomí individuálních i objektivních hranic jazyka. A jakými stezkami své pomyslné krajiny vykračuje? Těmi, na nichž — nietzscheovsky řečeno — jsou nám „slova v cestě“. Slova, která unikají nespolehlivé paměti a která klamou tělem. Přibližuje se k nim velmi obezřetně. Tak jako pásovec k hranostajům. Autor (nar. 1978) už dříve vydal sbírky Polykat peří (2019) a Nežádoucí účinky ticha (2020).

Zahrada, ve které mrznou pláňata. Mulatka vonící citronem a mořskou solí. Cinkající láhve plné tmy. A taky kořeny, jež se pod zemí milují, nebo oheň, který se pod rukou rozhoří v řece. Čtvrtá básnická sbírka Josefa Kučery (nar. 1978) sahá do různých pater osobní, rodové i kulturní paměti, ale také básnické imaginace — a na světlo vynáší stejnou měrou objevy i otázky. Kolik životů můžeme prožít během našeho krátkého teď a tady? Jednotlivé básně zvou do exotických krajin, do míst, která v tomto světě možná ani neexistují, ale i do ryze současných, a přece univerzálních kulis. Někdy jsou symbolické, jindy však naprosto konkrétní — což je v existenciální poezii zvlášť osvěžující. Děje, jichž jsme svědky, jsou tu zaznamenány stejně diagnosticky přesně jako tlumená vnitřní dramata, a přesto stále cítíme jejich tep. A tempo, které sbírka díky své kompozici postupně nabírá, až ke gradaci a závěrečnému ztišení.