Hans Küng strana 2 z 2

Dějiny katolické církve, jež v této knize čtenáři předkládá světoznámý teolog Hans Küng, se od jiných zpracování podstatně liší. Küng jakožto autor, který při obhajobě svých názorů prošel mnohými zkouškami, poutavě a navýsost kompetentně popisuje dramatickou a bohatou historii římskokatolické církve. Pouť dějinami nejsilnější a nejvlivnější reprezentantky křesťanství zahrnuje chronologicky seřazené zásadní okamžiky i rozcestí papežství, křižovatky v období reformace i inkvizice a stranou nezůstávají ani další významné historické milníky, jakými byly čarodějnické procesy či křižácké výpravy. Teolog-badatel Küng pátrá po východiscích pro různá schizmata kdysi univerzální církve, neopomíjí mocenské nároky papežů a biskupů a zabývá se problémem církevní ústavy. Výsledkem je kritická a diferencovaná Küngova "inventura" toho, co lze dnes rozumět pod pojmy katolicismus a katolické. Küngovy dějiny poukazují na velký potenciál katolicismu: na jeho úspěchy na poli kultury a globální charitativní a duchovní přínos. Autor tímto cenným historicko-kritickým zhodnocením dvaceti století katolické církve dospívá k realistickým perspektivám, jež se této instituci otevírají na počátku třetího tisíciletí a které se neobejdou bez její nutné reformy v duchu evangelia. Hans Kűng, narozen v roce 1928 ve švýcarském Sursee, je emeritním profesorem ekumenické teologie na Univerzitě Tűbingen a prezidentem Nadace Světový ethos

Je hodné zamyšlení, čím to je: že po pádu tolika bohů v našem století je zjevné, že ten, který ztroskotal na svých nepřátelích a který byl po celou dobu svými vyznavači stále znovu zrazován, je pro bezpočet lidí stále ještě nejvýraznější osobou dlouhých lidských dějin: neobvyklý a nepochopitelný v mnoha ohledech. Je nadějí pro revolucionáře i evolucionisty, fascinuje intelektuály i antiintelektuály. Vyzývá schopné i neschopné. Pro teology, ale i pro ateisty je stále novým podnětem myšlení. Pro církve příležitostí ke kritickému sebezpytování, jestli jsou jeho náhrobkem nebo živoucími svědky a jestli ekumenicky vyzařují nade všemi církvemi až po judaismus a jiná náboženství. Gándhí: "Říkám všem hinduistům, že jejich život bude nenaplněný, když nebudou s hlubokou úctou studovat také Ježíšovo učení." O to naléhavější se nyní stane otázka pravdivosti: který Kristus je ten skutečný? Ani jednoduchá odpověď "Buď přátelský, Ježíš tě miluje" nám nepomůže. V žádném případě ne natrvalo. Snadno to může být nekritický fundamentalismus nebo pietismus v hippie hávu. A kde se staví na pocitech, tam může být jméno libovolně zaměňováno: místo Che Guevary s image Ježíše, Ježíš s image Che Guevary a znovu naopak. Otázka pravdy bude muset být precizována, postavena mezi Ježíše dogmatismu a Ježíše pietismu, mezi Ježíše protestu, akce, revoluce a Ježíše pocitů, senzitivity, fantazie: Kristus snů, nebo Kristus skutečnosti? Vysněný, nebo skutečný Kristus?

Autor se zamýšlí v této své zatím poslední knize, k níž dalo podnět jeho vlastní onemocnění, nad dosavadními texty o vážném ohrožení života. Dospívá k stanovisku, že ,,dobrá smrt nemá nic společného se sebevraždou, nýbrž, že znamená lidsky důstojné ukončení života. Otázkám s tím spojeným je věnován i jeho nedávný rozhovor se známou německou moderátorkou Anne Willovou, který vysílala celoněmecká televize. Záznam této relace tvoří první část knihy. Následují úvahy a reakce posluchačů a na ně navazuje závěrečný oddíl, shrnující autorův postoj k mezní situaci lidského života.

Rozsáhlá práce věhlasného švýcarského teologa a polyhistora Hanse Künga je věnována židovskému náboženství v proměnách tří tisíciletí: od Abrahama až do roku prvního vydání knihy, tj. do roku 1991 po válce v Zálivu. Toto komplexní dílo je první z trilogie věnované třem abrahamovským náboženstvím: Židovství (1991), Křesťanství (1994) a Islám (2004). Ve třech oddílech (Minulost dosud přítomná, Problémy současnosti, Výhledy do budoucna) autor podrobně a poučeně charakterizuje židovské náboženství zejména z teologické, historické a politické perspektivy. Neustále v řadě paralel konfrontuje a srovnává židovství s křesťanstvím a islámem, přičemž je - jak je u něho obvyklé - velmi kritický především k církevnímu křesťanství v jeho dějinném vývoji (zvláště katolictví); naopak je nadmíru politicky korektní k islámskému světu. Široce pojatá religionistická práce člení dějinný vývoj židovského náboženství do šesti paradigmat (kmenové paradigma předstátního období, paradigma říše v době monarchické, teokratické paradigma poexilního židovství, rabínsko-synagogální paradigma středověku, asimilační paradigma moderny a postmoderní paradigma). Podrobně se věnuje i dějinám židovského národa, zvláště holocaustu a postoji křesťanských církví k nacistickému pronásledování Židů, sporu židů a křesťanů, Státu Izrael a jeho budoucnosti, blízkovýchodnímu konfliktu a také vzniku a vývoji ortodoxního, reformovaného a konzervativního judaismu v moderně a jeho perspektivám v postmoderně. Autor si také klade klasickou závažnou otázku, jak je po Osvětimi možné mluvit o Bohu a jak jej chápat. Velice fundovaná, bohatě faktograficky doložená práce ve své době byla, a dnes po pětadvaceti letech stále je, významným příspěvkem k mezináboženskému dialogu a k dalšímu rozvíjení autorovy myšlenky globálního světového étosu.