Josef Kuře
autor
Filosofie medicíny v českých zemích
Tato kniha tematizuje hlavní problémy současného filosofického uvažování o medicíně a o bioetických problémech. Autoři v ní odborně a zároveň čtenářsky přístupně zprostředkovávají výsledky rozsáhlého a interdisciplinárního zkoumání medicíny a jejích hraničních oblastí a zároveň načrtávají základní dimenze budoucího výzkumu. Dokumentují tak životnost a potenciál projektu filosofie medicíny (nejen) v Čechách, ale i možnou cestu propojování humanitních, přírodovědných a technických přístupů pro lepší řešení problémů současného „chorobami i zdravím trpícího“ člověka.
Z recenzního posudku prof. Mgr. et Mgr. Andreje Démutha, Ph.D.
Co je eutanazie
Monografie poskytuje úvod do problematiky eutanazie v medicínském i společenském kontextu. Vychází z mnohovýznamovosti termínu „eutanazie“, v níž se používá v současných diskurzech. Různě široké pojmové vymezení eutanazie totiž působí odlišné chápání eutanazie jako konceptu, stejně jako následně vede k nedorozumění na úrovni argumentace a etického hodnocení. Zmíněná polysémantičnost a odlišené chápání eutanazie jako konceptu se projevují v diskusích široké a odborné veřejnosti. V knize dále následuje sémantická analýza pojmu eutanazie, jejímž záměrem je ukázat, v jakých jednotlivých významech se pojem eutanazie používá. Přitom je pozornost věnována zejména těm významům, které se uplatňují v diskusích o eutanazii. Zohledňuje se rovněž klinický kontext relevantní pro diskusi o eutanazii. V závěru je shrnut sémantická analýza a kriticky jsou komentovány širší a užší významy pojmu eutanazie, jež se objevují v současných rozpravách.
Prospektivní bioetika
Bioetika, tedy kritická reflexe biomedicíny a biotechnologií, často dostává od společnosti zadání podobné hasičskému sboru: hasit, když hoří. Očekává se od ní, že řekne, jak řešit problém, který se akutně objevil. Je to něco podobného, jako když nejdříve něco uděláme, protože to je technicky možné, a pak teprve začneme přemýšlet, jestli to, co jsme udělali, je dobré, jestli naše rozhodnutí udělat to, co je technicky možné, je správné. Nejspíš je zapotřebí obojí: přemýšlet zpětně i přemýšlet dopředu. Přemýšlením směrem dopředu se dotýkáme budoucnosti, kterou tak anticipujeme a svým jednáním měníme v přítomnost. A právě budoucnost je něčím naprosto zásadním pro naše zacházení s technikou, vědou i medicínou. Nejde jen o to, aby budoucnost byla, ale také o to, jaká bude. Než něco uděláme, je normální o tom přemýšlet. Totéž by mělo platit i pro oblast biomedicíny a biotechnologií. Pozváním k takovému způsobu uvažování je i tato kniha.
