Tomáš Kutil

Kvůli svému katolickému původu se málem nedostal na střední školu. Pro přijetí na matfyz psal jeho otec prezidentu Zápotockému. Kvůli jeho přijetí do semináře intervenoval arcibiskup Tomášek až u ministra školství. A jednoduché to neměl ani později jako kněz v západních Čechách. Život Františka Radkovského byl plný překážek, on je ale s Boží pomocí dovedl vždy překonat. Pečlivě si mě připravoval. Vše, co jsem zažil a naučil se, se mi později hodilo. Bylo to zkrátka v Boží režii, říká skromně. V knižním rozhovoru popisuje svou cestu k biskupské službě i zakládání plzeňské diecéze takříkajíc na zelené louce. Co mu pomohlo přečkat a bez větší úhony přežít dobu nesvobody? Kde leží duchovní základy jeho života? Odkud čerpá potřebný nadhled i rozhled? Co považuje za největší úspěchy v hledání porozumění mezi církvemi, ve kterém se tak angažoval? Bylo těžké předat diecézi svému nástupci? A proč tak rád hovoří o Turínském plátně? Čtenář v knize nenajde jen vzpomínky. Biskup František se dívá dopředu a uvažuje o výzvách, které stojí před církví i společností.

Tyto osobní texty nejlépe ukazují, kým vším byl František Lízna a jak dovedl oslovovat i lidi velmi rozdílné. Těžištěm této knihy jsou vzpomínky lidí, které v některé fázi svého života František Lízna potkal. Lidí, kterým pomohl a většinou je výrazně ovlivnil. Nechybí mezi nimi jeho věrná spolupracovnice Josefka, jezuitský představený, sochař, lékař, disident, nebo publicista. Tyto osobní texty nejlépe ukazují, kým vším byl František Lízna a jak dovedl oslovovat i lidi velmi rozdílné. Najdete zde i zřejmě poslední rozhovor, který páter Lízna za svého života poskytl. FRANTIŠEK LÍZNA, moravský kněz, jezuita, disident, poutník a pastýř lidí na okraji společnosti byl výraznou osobností nejen křesťanského prostředí. Vzpomínky na něj sbírá redaktor Katolického týdeníku Tomáš Kutil. "Vždy byl pevný chlap. Jeho statečnost v komunistickém režimu, v opakovaných vězeních, podpis Charty 77 a mnoho dalšího bylo u něj jakoby samozřejmostí. A k tomu jeho celoživotní opravdovost, hloubka víry a skromnost. Za léta svého života udělal hlubokou stopu. Tak Františku s Pánem Bohem, šalom, šalom." disidentka a mluvčí Charty 77 Věra Roubalová Kostlánová "Těm, kdo za ním přicházeli, poskytoval milosrdenství na sto deset procent. Ukazoval jim Boží tvář. Bez nadsázky jsem přesvědčen, že byl poslem nebe na zemi." sochař Otmar Oliva "Na jeho faře mne, samozřejmě vedle svaté Josefky, zaujala hlavně řada velkých vlajek hned za vchodem do široké síně a obrovská mapa Evropy. Na té měl František barevně vyznačeny všechny cesty, které prošel. Vidíš, dohromady tvoří jeden velký kříž, řekl mi." kněz a salesián Ladislav Heryán "Byl přímý a vnímavý ke svému okolí a přesto se jím nenechal ovlivnit. Svoboda jeho ducha nešla ničím spoutat, jen láskou k Bohu. Nikdy se nikoho a ničeho nebál, přesto měl velikou bázeň před Bohem. Tyto zdánlivé protiklady vytvářely v osobě božího služebníka Františka podivuhodnou syntézu prosťáčka i Božího muže." hlavní vězeňský kaplan Otto Broch

Editor Tomáš Kutil mapuje 30 let proměn Arcibiskupského semináře v Praze. Po pádu komunismu v roce 1989 se mohla církev vrátit ke svobodnému formování budoucích kněží. Totalitním režimem kontrolovaný seminář v Litoměřicích zanikl a vznikly dva nové semináře v Praze a Olomouci. V této publikaci mluví bývalí i současní rektoři, spirituálové a bohoslovci popisují hektické počátky, bouřlivá 90. léta i určité zklidnění po roce 2000. Současné vedení semináře poodkrývá nynější situaci a výzvy, které stojí jak před adepty kněžského povolání, tak před celou církví. V závěru hledíme do budoucnosti kněží i laici se zde zamýšlejí nad tím, co lidé od kněží očekávají a co by se kněží měli během své formace naučit a zažít, aby v životě i ve své službě dobře a se ctí obstáli.

Neratov je místem mnoha příběhů, s krásnou přírodou a bohatou historií. Hlavně je to ale místo nesmírně živé a pulzující. Z vyhledávaného poutního místa se v době komunistické totality stal opuštěný prostor s kostelem určeným k demolici. Postupná obnova Neratova začíná v devadesátých letech díky knězi Josefu Suchárovi, jeho spolupracovníkům a přátelům. Dnes v Neratově žijí plnohodnotný život lidé s postižením a z různých důvodů sem přijíždějí houfně lidé ze všech koutů Česka i ze zahraničí. Prožívají tu zklidnění i zhojení starých ran, nacházejí zde novou inspiraci a sílu. Nechte se pozvat i vy. Třeba zde najdete něco, co vám dlouho chybělo.

Z monumentálního kostela zbylo jen torzo a v Neratově žilo pár posledních obyvatel. Dnes na toto místo smíření a naděje přijíždějí tisíce lidí a Sdružení Neratov dává práci stovkám lidí s hendikepem. Neuvěřitelnou proměnu, kterou lze bez nadsázky označit za zázrak, způsobil Josef Suchár. Kněz, který až do roku 1989 nemohl veřejně působit, dokázal pro své smělé plány nadchnout i ostatní. V rozhovoru vypráví o tom, jak se mu Neratov podařilo vzkřísit. Otevřeně a bez frází mluví i o dalších věcech, které se týkají jeho i celé společnosti. 2. opravené a doplněné vydání