Tomáš Kybal

Biografie zpracovaná formou interview přibližuje život proslulého francouzského filmového herce, režiséra a producenta, který popisuje nejen léta slávy a velkých filmových rolí, ale vrací se i do dětství, vzpomíná na německou okupaci, na mizející židovské spolužáky i na osvobození a americké vojáky. Rodina, v níž bylo mnoho absolventů prestižních francouzských škol, z něj chtěla mít vzdělance, ale Pierre Richard tíhl k herectví. Po druhé maturitě dal sbohem vysoké škole a nějakou dobu prodával auta. Pak se rozhodl brát hodiny herectví u Charlese Dullina, kde potkával největší jména tehdejší divadelní scény, a tam definitivně zjistil, že není dramatický, nýbrž komediální herec. A tak se zrodil Velký blondýn, věčný smolař, snílek a nešika, který se zapsal do srdcí mnoha diváků a patří k legendám francouzské filmové komedie.

Od posledního vyšetřování případu kapitána Victora Costy jako by se do úřadoven kriminálky nechvalně známého 93. departementu navrátil klid. Jeho čím dál tím více stmelený tým si ho nicméně neužije dlouho. V krátké době po sobě dojde k popravě tří místních drogových šéfů, a tím se Costův tým ocitne doslova ve válce. Balíky kokainu a hašiše ukryté v bytech zastrašených důchodců, tajné bojůvky rekrutované v boxerském klubu financovaném městskou radnicí, náměstek starostky umučený ve svém bytě. Costa stojí proti nemilosrdným zabijákům. Kdo jsou ale praví původci toho krveprolití, které brzy zachvátí celé město?

V luxusním nevěstinci v Pu-jang bylo nalezeno tělo bez hlavy, a protože město patří pod správu soudce Ti, začne soudce hojně navštěvovat tuto uzavřenou společnost, což nelibě nesou zejména tři jeho manželky. Zatímco Ti pronásleduje nepolapitelného vraha, který za sebou zanechává jednu mrtvolu za druhou, jeho manželky se vzbouří. Soudce Ti musí vynaložit veškeré své detektivní umění, aby rozpletl, co se za vraždami a revoltou manželek skrývá.

Posmrtně vydaná sbírka povídek Vlkodlak (Le loup-garou, 1970), uspořádaná znalcem Vianova díla Noëlem Arnaudem, nabízí reprezentativni výbor Vianovy tvorby z let 1945 - 1952, jež patřila mezi jeho nejplodnější období. Každá z třinácti povídek je napsaná jiným, vždy ovšem zparodovaným literárním žánrem - od automatického psaní přes žurnalistiku, kriminální povídku, špionážní thriller až po sci-fi. Všechny povídky jsou přitom prostoupeny tím, co Vianovy texty činí ojedinělými: absurdním a černým humorem, poťouchlostí, ironií, snovou atmosférou a hořkým básnickým smutkem.