Alžběta Langová

Příběh Hany Sternlicht v sobě zrcadlí úděl židovského obyvatelstva českých zemí 20. století. I větve její rodiny brutálně uťal holokaust. Hana ovšem měla, na rozdíl od svých rodičů, to štěstí, že pekelnou cestu vedoucí z východočeských Holic přes Terezín, Osvětim a Mauthausen přežila. A její pouť za svobodou tak mohla pokračovat i po válce, kdy ji dovedla až na nový začátek v Izraeli. Na přání své rodiny se nyní rozhodla vyprávět svůj příběh, aby doba zla nevymizela z paměti.

„A 29. DUBNA, PO ŠESTNÁCTIDENNÍ JÍZDĚ, JSME KONEČNĚ STÁLY NA NÁDRAŽÍ V MAUTHAUSENU. VYHLADOVĚLÉ JSME SE TÁHLY DÁL. PŘED NÁMI BYLA POVĚSTNÁ PŘÍKŘE STOUPAJÍCÍ CESTA DO LÁGRU. TAK JI MÁM V PAMĚTI, PROTOŽE JSEM SI BYLA JISTÁ, ŽE UŽ NEJSEM SCHOPNA UDĚLAT ANI JEDEN KROK NAVÍC. TEHDY JSEM SI BYLA POPRVÉ OD PŘÍCHODU DO TEREZÍNA JISTÁ, ŽE NASTAL MŮJ KONEC. ŽE UŽ VÍC NEVYDRŽÍM.“ Příběh Hany Sternlicht v sobě spojuje osudy dvou rozvětvených židovských rodin – Neumannovy a Kačerovy. Jejich úděl je charakteristický pro židovské obyvatelstvo českých zemí 20. století. I větve těchto rodin brutálně uťal nacismus a holokaust. Hana Sternlicht ovšem měla, na rozdíl od svých rodičů, to štěstí, že pekelnou cestu vedoucí z východočeských Holic přes Terezín a Osvětim přežila. A její pouť za svobodou tak mohla pokračovat i po válce, kdy ji dovedla až na nový začátek v Izraeli. Na přání své rodiny se nyní rozhodla vyprávět svůj příběh, aby doba holokaustu nevymizela z paměti.