Kristina Láníková

Kristina Láníková ve své umělecké dokumentaci výtvarně zpracovává zkušenost s dlouhodobým užíváním psychofarmak a jejich vysazením. Kniha obsahuje přípravné náčrty, fotografie objektů, cyklus rukopisných „omluv“ a asambláže. Jednotlivé série záměrně pracují s omezeným počtem motivů i použitých materiálů – kombinují obrysy náplastí či obalů od léků, odřezky kůže, otisky lékových blistrů, drobné zdravotnické a kancelářské potřeby, poznámkové lístky. Autorka metodicky sleduje téma, které bývá považováno za intimní, a dává mu úsporný, repetitivní, jakoby kódovaný výraz. Zranitelnost, k níž se vztahuje, tak vynáší z osobní sféry a představuje ji jako společné omezení.

Ve druhé sbírce Kristiny Láníkové (1988) jde, jak píše básník Elsa Aids, o „práci na zpřítomnění přilehlého. Láníková především eviduje věci a slova při tom používá jako odřezky. V nekonečném kolážování světa jako by ji vedlo výtvarné gesto vycvičené obsesí…“ Autorka studuje na AVU v Praze v Ateliéru kresby Jiřího Petrboka. Debutovala sbírkou Opatření na noc (2014). Vystupuje v hudebně-performačním duu Mooncup Accident.