David Laňka strana 3 z 3

Tato kniha je záznamem neúprosně ubíhajícího času. Autor v ní přibližuje osudy pěti hereckých osobností, které mu s nebývalou otevřeností vyprávěly, co obyčejného i neuvěřitelného je na jejich cestě životem potkalo. A leckdy jsou to příběhy dramatické. S

Biografická kniha vydává komplexní svědectví o jené z nejvýznamnějších hereckých osobností českého filmu a divadla. Sleduje Zdeňka Štěpánka od jeho narození v sedmi měsících, kdy jej matka musela dopékat v troubě, aby přežil, přes jeho zkušenosti z 1. světové války, až po jeho účinkování v Národním divadle, jemuž jeden čas šéfoval, a ze kterého byl na sklonku svého života doslova vyštípán.

Tato kniha si neklade za cíl nic menšího, než populární a čtivou formou provést čtenáře tím, jak se v české kinematografii vyvíjelo zobrazování erotiky v průběhu doby. Kniha je rozdělena do pěti kapitol, ve kterých autor představí nejen známé filmy, které, ať už ve větší či menší míře, erotiku zobrazovaly, ale také jednotlivé tvůrce, kteří se stali průkopníky erotiky v české kinematografii (Hedy Lamarr, Jiří Menzel, Karel Kachyňa, Juraj Herz, Juraj Jakubisko, Vít Olmer, Markéta Hrubešová ad.). Opomenout nelze ani vývoj zobrazení erotiky v různých žánrech (např. Housata a Sněženky a Machři v. Snowboarďáci a Panic je nanic), nebo způsob zobrazení homosexuálů, kteří jsou v českých filmech dodnes pojímáni jako potrhlé komické figurky.

Tato kniha si neklade za cíl nic menšího, než populární a čtivou formou provést čtenáře tím, jak se v české kinematografii vyvíjelo zobrazování erotiky v průběhu doby. Kniha je rozdělena do pěti kapitol, ve kterých autor představí nejen známé filmy, které, ať už ve větší či menší míře, erotiku zobrazovaly, ale také jednotlivé tvůrce, kteří se stali průkopníky erotiky v české kinematografii (Hedy Lamarr, Jiří Menzel, Karel Kachyňa, Juraj Herz, Juraj Jakubisko, Vít Olmer, Markéta Hrubešová ad.). Opomenout nelze ani vývoj zobrazení erotiky v různých žánrech (např. Housata a Sněženky a Machři v. Snowboarďáci a Panic je nanic), nebo způsob zobrazení homosexuálů, kteří jsou v českých filmech dodnes pojímáni jako potrhlé komické figurky.

Jan Pivec (1907 - 1980) patřil do generace herců, ve které se urodilo tolik výrazných talentů, jako nikdy předtím a vlastně ani potom. Byl jedním z nejlepších a stál na samém vrcholu. Jeho herecký projev plný vřelosti, nadhledu a člověčiny dokázal (a díky filmu a televizi stále dokazuje) sstrhnout diváka nejprve v němý úžas a pak v halasné nadšení. Režiséři jej obsazovali do rolí dramatických (Jan Hus, Filosofská historie, Minulost Jany Kosinové) i komických (Muži nestárnou, Hotel modrá hvězda), protože v každé dokázal zazářit, ponořit se do ní naplno a odevzdat výkon, okterém se mluvilo jen v pozitivech a který pozdvihl úroveň celého filmu či televizních inscenaci.Říkalo se o něm, že je hercem intuitivním, že nad svými rolemi příliš nepřemýšlí. Jenomže opak byl pravdou. To jen ta jeho neobyčejná lehkost hraní způsobovala, že to vypadalo, jako by svou roli nehrál, ale žil. Říkalo se o něm, že je morous, škudlil a že své partnerky sužoval žárlivostí, hypochondrií a hysterickými scénami. Mezi grandy, kteří výplatu rozfofrují během jednoho večera sice skutečně nepatřil, ale k žárlivosti měl daleko, hypochondrii hrál k pobavení svého okolí, hysterické lidi z duše nesnášel a svou ženu Věru miloval celým srdcem. Od třicátých let až do konce šedesátých let tvořil jeden ze základních hereckých pilířů Národního divadla a bylo smutné sledovat, jak mu vedení Zlaté kapličky od počátku 50. let tak dlouho svěřovalo role nedůstojné jeho talentu, až ho tím donutilo k rozhodnutí odejít na odpočinek. O tom všem, a ještě o mnoha jiných stránkách jeho pestrého života, se dozvíte v této knize, která vám Jana Pivce představí tak, jak ho neznáte.

Jan Pivec (1907 - 1980) patřil do generace herců, ve které se urodilo tolik výrazných talentů, jako nikdy předtím a vlastně ani potom. Byl jedním z nejlepších a stál na samém vrcholu. Jeho herecký projev plný vřelosti, nadhledu a člověčiny dokázal (a díky filmu a televizi stále dokazuje) sstrhnout diváka nejprve v němý úžas a pak v halasné nadšení. Režiséři jej obsazovali do rolí dramatických (Jan Hus, Filosofská historie, Minulost Jany Kosinové) i komických (Muži nestárnou, Hotel modrá hvězda), protože v každé dokázal zazářit, ponořit se do ní naplno a odevzdat výkon, okterém se mluvilo jen v pozitivech a který pozdvihl úroveň celého filmu či televizních inscenaci.Říkalo se o něm, že je hercem intuitivním, že nad svými rolemi příliš nepřemýšlí. Jenomže opak byl pravdou. To jen ta jeho neobyčejná lehkost hraní způsobovala, že to vypadalo, jako by svou roli nehrál, ale žil. Říkalo se o něm, že je morous, škudlil a že své partnerky sužoval žárlivostí, hypochondrií a hysterickými scénami. Mezi grandy, kteří výplatu rozfofrují během jednoho večera sice skutečně nepatřil, ale k žárlivosti měl daleko, hypochondrii hrál k pobavení svého okolí, hysterické lidi z duše nesnášel a svou ženu Věru miloval celým srdcem. Od třicátých let až do konce šedesátých let tvořil jeden ze základních hereckých pilířů Národního divadla a bylo smutné sledovat, jak mu vedení Zlaté kapličky od počátku 50. let tak dlouho svěřovalo role nedůstojné jeho talentu, až ho tím donutilo k rozhodnutí odejít na odpočinek. O tom všem, a ještě o mnoha jiných stránkách jeho pestrého života, se dozvíte v této knize, která vám Jana Pivce představí tak, jak ho neznáte.

„Ahoj. Já teda nevím, jak vy, ale já mám z celý školy nejvíc nejradši prázdniny. Ty letní, protože jsou nejdelší a člověk si může dělat všechno, co chce a na co kvůli škole a učení během roku neměl čas.“ Poznáváte? Ano, nezaměnitelný styl Billa Madlafouska! CD 1 1. Jak jsem se musel loučit 11:39 2. Jak jsem spal s krysou, Smraďochem a jak jsem se málem utopil 11:03 3. Jak jsem se musel schovávat 10:51 4. Jak jsme zachraňovali Draka 10:51 5. Jak jsme měli železný svaly 10:58 CD 2 1. Jak jsem měl návštěvu 10:57 2. Jak jsme česali jablka 10:52 3. Jak jsme malovali 10:53 4. Jak jsem si hrál na kaskadéra 10:53 5. Jak jsem se bál 10:48 Délka 1 hod. 50 min. 00 sek.