Le Gustave

Je to vôbec možné? Čo sa to deje s ľuďmi, keď ich je mnoho pohromade? Ako rozmýšľa a koná masa ľudí? A rozmýšľajú vôbec ľudia, keď sú v dave? Čo sa pri tom s ľuďmi robí? Prečo sa tak čudne správajú? Dajú sa ľudia v dave ovplyvňovať? Ako vznikajú a akí sú vodcovia davov? Ako ovplyvniť názory a myslenie ľudí v dave? Psychologia davov je slávne dielo francúzskeho vedca, ktoré je nielen stále citované v učebniciach spoločenských vied, ale výrazne ovplyvnilo politické myslenie i spoločenský vývoj. Od jeho napísania ho študovali stovky politikov všetkých možných ideológií, nielen často spomínaní Musssolini, Hitler, ale aj Roosvelt, De Gaule, liberáli i konzervatívci, psychoanylytici, sociológovia i marxisti,.atď. Toto klasické dielo je doslova nadčasové, a po jeho prečítaní spoznáte odpovede na mnohé otázky, ktoré ste si doteraz kládli, a čudovali ste sa - ako je to vôbec možné?

Psychologie davu je jedním ze slavných děl citovaných v učebnicích psychologie i dalších společenských věd. Le Bon svou koncepci davu vybudoval v souvislosti s chováním davu během francouzské revoluce. Podle něj v davových situacích dochází k tzv. deindividuaci – to znamená, že jednotlivci přestávají sami sebe vnímat jako individuální bytosti a splývají s ostatními do jednoho mentálního sugestibilního celku, v němž se rychle šíří emoce a často i asociální chování. V první polovině 20. století byla tato teorie užita v souvislosti s pochopením vlivu médií. Le Bonovy myšlenky prý hojně využíval i Adolf Hitler. Deindividualizované chování, v němž se lidé dočasně přestávají chovat podle sociálních norem vštípených výchovou, zkoumali také slavní američtí psychologové jako Festinger a Zimbardo. Ač Le Bonova kniha vyšla již v roce 1895, výstižně popisuje děje, k nimž v životě naší společnosti dochází dodnes. Gustave Le Bon (1841–1931) byl francouzský sociální psycholog a sociolog. Ve svých knihách se zabýval například tematikou národních rysů, ras, stádním chováním a psychologií davů.

A tömegeknek mindig jelentékeny szerepük volt a népek életében, de sohasem olyan nagymértékben, mint napjainkban. A mai kor egyik legfőbb jellemvonása, hogy a tömegek tudattalan tevékenysége lép az egyének tudatos tevékenységének helyére. Megkíséreltem a tömegek nehéz problémáját kizárólag szigorúan tudományos eszközökkel, vagyis módszeresen megközelíteni, félretéve minden más véleményt, tant és elméletet. Úgy gondolom, hogy ez az egyetlen mód, hogy az igazságnak valamelyes részecskéjét elérhessük, mikor méghozzá az elméket olyan élénken foglalkoztató kérdésről van szó, mint ez esetben. A tudós, ki valamely jelenséget megállapítani törekszik, nem törődik a megállapítást zavaró érdekekkel. Egy kiváló gondolkodó, Goblet d'Alviela, egyik munkájában megjegyezte, hogy én, nem tartozván egyik mai iskolához sem, néha ellentétben vagyok ezeknek az összes iskoláknak bizonyos következtetéseivel. Ez az új munka, remélem, megérdemli ugyanazt az észrevételt. Valamely iskolához tartozás szükségképpen azzal jár, hogy előítéleteit és álláspontját átvegyük.

Psychologie davu je jedním ze slavných děl citovaných v učebnicích psychologie i dalších společenských věd. Le Bon svou koncepci davu vybudoval v souvislosti s chováním davu během francouzské revoluce. Podle něj v davových situacích dochází k tzv. deindividuaci – to znamená, že jednotlivci přestávají sami sebe vnímat jako individuální bytosti a splývají s ostatními do jednoho mentálního sugestibilního celku, v němž se rychle šíří emoce a často i asociální chování. V první polovině 20. století byla tato teorie užita v souvislosti s pochopením vlivu médií. Le Bonovy myšlenky prý hojně využíval i Adolf Hitler. Deindividualizované chování, v němž se lidé dočasně přestávají chovat podle sociálních norem vštípených výchovou, zkoumali také slavní američtí psychologové jako Festinger a Zimbardo. Ač Le Bonova kniha vyšla již v roce 1895, výstižně popisuje děje, k nimž v životě naší společnosti dochází dodnes.