Leo Strauss

OIKOYMENH ve spolupráci s Filosofickým ústavem AV ČR První díl dvousvazkového výboru nejvýznamnějších esejů L. Strausse, tvůrce svébytného pojetí politické filosofie a zakladatele vlivné školy politického myšlení. Výbor je koncipován tak, aby čtenáře seznámil s oběma pilíři Straussovy koncepce, v níž systematická zkoumání jsou vždy opřena o výsledky bádání v oblasti dějin politického myšlení. První svazek obsahuje texty zkoumající pojmy politické filosofie, modernity, dějin a přirozeného zákona. Přeložil M. Mocek.

Ve svém nejznámějším díle Přirozené právo a dějiny Leo Strauss popisuje a hodnotí důvody, které vedly k odmítnutí přirozeného práva. Vysvětluje důsledky tohoto odmítnutí i to, proč argumenty proti přirozenému právu nejsou platné. Těm, kdo ho odmítli ve jménu bezbřehé tolerance, připomíná paradox jejich volby. Podle něj pak totiž platí, že čím více vzděláváme rozum, tím více vzděláváme nihilismus. A nevyhnutelným praktickým důsledkem nihilismu je fanatické tmářství a zpátečnictví, připomíná Strauss.

Kniha Perzekuce a umění psát, již mnozí znalci Straussovy filosofie považují za jeho vůbec nejdůležitější dílo, je souborem esejů, jež spojuje téma vztahu politiky a filosofického spisovatelství. Leo Strauss ukazuje na výkladu děl tří židovských myslitelů (Maimonides, ha-Levi, Spinoza), že vznik řady filosofických spisů, včetně těch náležejících do hlavního kánonu západní tradice, byl zásadně ovlivněn snahou jejich autorů vyhnout se politickému pronásledování. Tato snaha vedla k vytvoření specifického umění, jež autorovi umožňuje sdělit, co sdělit chce, aniž by to přitom — s ohledem na politickou situaci — musel říkat otevřeně. Toto spisovatelské umění, jež je vlastní celé tradici politického myšlení až do osvícenství, zahrnuje kombinaci spolehlivé komunikace se znalým čtenářem a dovedného skrývání důležitých částí nauk, zvláště těch, které mohou být považovány za neortodoxní.