Jiří Levý

Kniha Má cesta k opeře by už svým titulem mohla svádět k domněnce, že jde o klasický žánr vzpomínek. Není tomu tak hned ze dvou důvodů. Tím prvním a nejhlavnějším je osobnost Mgr. Jaroslava Vocelky. Tento muž, který stojí v čele Státní opery už několik let, je všechno možné, jen ne slavoman. Ačkoliv má co říct čtenářům častokrát víc než ti, kteří paměti píší, hned zpočátku se memoárové formě usilovně bránil. Přesto nebo právě proto se jeho životní osudy čtou dobře. Je pro něho charakteristické, že chtěl, aby tato kniha, vedle roviny osobní, měla i rovinu historickou. S jistou metaforou by se dalo říct, že je to knížka o potkávání. O potkávání člověka s historií budovy, která patří ke skvostům hlavního města Prahy

Přesně 16. května roku 1960 podepsal Vladimír Hrabánek profesionální smlouvu se Semaforem. Od té doby byl vždy po ruce, aby pomohl milovanému divadlu, kde bylo potřeba. Občas to bylo na jevišti, ale většinou kolem něj, kde se staral o techniku, produkci i administrativu. Jeho vzpomínání je svérázné stejně jako on sám. Novinář Jiří Levý je zapsal tak, aby osobitý humor pana Hrabánka působil zcela autenticky.

Příběh Richarda Haana je především důkazem vůle, obětavosti a překonávání sebe sama. V dětských a pubertálních letech totiž malý Richard vůbec nenaznačoval, že se zpěv stane jeho mnohaletou úspěšnou profesí, přesto dnes vystupuje nejen na domácích scénách, ale také v USA, Japonsku,Venezuele, Izraeli… Ani jeho sportovní kariéra nebyla zpočátku nic oslnivého a při prvních nesmělých plaveckých pokusech se málem utopil. Otužování a plavecký trénink však Richarda Haana dostaly k obdivuhodným výsledkům. On sám si nejvíce považuje zdolání kanálu La Manche v roce 2005. Tento plavecký Mount Everest překonal na čtvrtý pokus v úctyhodných šestapadesáti letech.