Josef Lewhardt

Elektronický deník čtrnáctileté dívky z roku 2038 pocházející z Evropy obsahuje kromě osobních záznamů rovněž mnoho naskenovaných textů a nahrávek z kompetenčního centra nebo holografického vysílání, které umožňují náhled do politické struktury a myšlení tehdejší „ekologické demokracie“ Evropské rozmanitosti krátce před jejím rozšířením na Středomořskou unii. Jeho vydavatel v něm našel poukazy jednak na osobní příběh svého vlastního dětství, jednak na historické příčiny následující světové katastrofy 21. století. Institucionalizované dobro se může, když zapomene na člověka, velmi snadno zvrhnout v tyranii. Lidé otevření společenskému pokroku považovali Zamjatinovu a Orwellovu kritiku vývoje za přepjatou, přehlížející to dobré, co revoluční levice přináší a zbytečně akcentující občasné nedostatky a přešlapy na cestě ke světlým zítřkům. Možná je na čase, aby nám nějaký nový Orwell už dnes ty zítřky přiblížil. Deník 2038 vznikl v Německu, kde už dnes radikální menšina bojující za svou představu dobra, přinutila zbytek společnosti k životu v institucionalizovaném pokrytectví… Americký historik Josef Konrad Lewhardt (*2031) proslulý svým epochálním dílem Globální náboženská válka 21. století napsal kdysi o Deníku 2038 svou první disertaci, v níž podrobně analyzoval v něm obsažené dokumenty v kontextu doby s poukazem na důsledky určitého myšlení a jeho následky v životní praxi. Později prohlásil své pochmurné prognózy za zbytečné, protože skutečnost už přesáhla v mnohých ohledech jeho představivost. Zdánlivá normalita dneška překonala dřívější absurditu, nepředstavitelné tak pokulhává za reálným děním. Podle jeho výzkumu pochází stará kniha s titulem Falešný satelit, z níž se v Deníku nachází naskenovaný začátek první kapitoly a přepracované interview s mimozemšťanem jako nahrávka holografického vysílání, z roku 1994. Někteří historici jsou však toho názoru, že velká část analyzovaného historického dokumentu nepochází až z roku 2038, nýbrž byla napsaná už někdy kolem 2004. Jak je to možné, je však dosud záhadou.

Druhá část elektronického deníku čtrnáctileté dívky z roku 2038 pocházející z Evropy obsahuje kromě osobních záznamů rovněž mnoho naskenovaných textů a nahrávek z kompetenčního centra nebo holografického vysílání, které umožňují náhled do politické struktury a myšlení tehdejší „ekologické demokracie“ Evropské rozmanitosti krátce před jejím rozšířením na Středomořskou unii. Jeho vydavatel v něm našel poukazy jednak na osobní příběh svého vlastního dětství, jednak na historické příčiny následující světové katastrofy 21. století. Institucionalizované dobro se může, když zapomene na člověka, velmi snadno zvrhnout v tyranii. Lidé otevření společenskému pokroku považovali Zamjatinovu a Orwellovu kritiku vývoje za přepjatou, přehlížející to dobré, co revoluční levice přináší a zbytečně akcentující občasné nedostatky a přešlapy na cestě ke světlým zítřkům. Možná je na čase, aby nám nějaký nový Orwell už dnes ty zítřky přiblížil.