Lukáš Linek

Kniha analyzuje čtyři hlavní dimenze postojů k politickému režimu a jeho institucím a popisuje proměny těchto postojů v české veřejnosti v období let 1996 až 2006. Těmito dimenzemi jsou legitimita režimu, institucionální odcizení, individuální odcizení a politická nespokojenost. Hlavní argument knihy spočívá v tvrzení, že události let 1997 a 1998 (hospodářské problémy, finanční skandály stran a vládnutí na základě opoziční smlouvy) přispěly výrazným způsobem k nárůstu nespokojenosti veřejnosti s politikou a stranami, a to natolik, že ani hospodářské oživení a znovuobnovení soutěživosti mezi dvěma hlavními politickými stranami ČSSD a ODS nevedlo k obnově hodnot politické spokojenosti a důvěry v politiku na úroveň první poloviny 90. let. Autor zároveň ukazuje souvislost mezi legitimitou politického režimu a nespokojeností s politikou, neboť na konci 90. let minulého století souběžně s nárůstem politické nespokojenosti klesala v české společnosti legitimita demokracie.

Kniha analyzuje chování voličů ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2010. Ve třech kapitolách autoři analyzují volební účast. První zkoumá, kdo a proč se účastní voleb, druhá hledá vysvětlení rozdílu ve volební účasti mladých a starších voličů a třetí prozkoumává vliv výše volební účasti na zisky jednotlivých politických stran. Výběr strany se pak analyzuje v celkem pěti kapitolách: nejprve pomocí analýzy územních jednotek, poté autoři vysvětlují volební chování jednotlivých sociálních tříd, volební chování z hlediska vlivu stranické identifikace a vlivu tematického hlasování. Samostatná kapitola je věnována volební podpoře, kterou získaly dvě nové politické strany (TOP 09 a Věci veřejné).Ačkoli sněmovní volby 2010 byly označovány za přelomové a signalizující změnu, kniha poukazuje na výraznou kontinuitu ve volebním chování českých voličů. Voleb se účastnily stejné skupiny jako dříve a motivace voličů byly velmi podobné. Sněmovní volby v roce 2010 měly obdobnou strukturu předvolebních i volebních témat jako volby v roce 2006, nicméně voliči vnímali jako důležitější témata pravicová: zde lze spatřovat příčiny volebního úspěchu pravicových stran.

Autoři se v knize zaměřili na dva provázané cíle. Prvním bylo vysvětlení toho, proč jsou čtyři politické strany (ČSSD, KDU-ČSL, KSČM a ODS) opakovaně a dlouhodobě volebně úspěšné, což jim garantuje kontinuální zastoupení v českém parlamentu; tato organizační stabilita stranického systému je v postkomunistickém prostoru unikátní. Proto autoři upřeli svou pozornost na dlouhodobé faktory, které ovlivňují hlasování českých voličů pro konkrétní politické strany. Z tohoto důvodu se zaměřili na takové faktory, které jsou schopny stabilitu vysvětlovat: konfliktní linie, levo-pravá orientace a stranická identifikace. Druhým cílem bylo zjistit, zda se v čase nemění vliv výše uvedených faktorů, které ovlivňují volbu strany. V prostředí postkomunistické transformace spojené s významnými proměnami společnosti lze důvodně předpokládat i změny v roli konfliktních linií a levo-pravé orientace při hlasování a ve strukturaci volebního chování jako takového. Autoři se zaměřují na zkoumání a hodnocení změn, a to zvláště s ohledem ke změnám, které do volebního chování vnesly sněmovní volby v roce 2010. Dochází k poklesu stranické identifikace mezi českými voliči? Jaké konfliktní linie strukturují volební rozhodování českých voličů? Určovaly rozhodování voličů ve volbách v roce 1996 stejné faktory jako ve volbách v roce 2010? Je volební chování českých voličů dlouhodobě volatilní nebo došlo k nárůstu jeho volatility až se sněmovními volbami v roce 2010? Autoři jsou vědeckými pracovníky Sociologického ústavu AV ČR, v.v.i. Věnují se výzkumu volebního chování, politických postojů a veřejného mínění .

O institucích české demokracie toho dnes víme dost, o politických postojích občanů a způsobech jejich politického jednání systematické informace především z posledního období chybí. Ve veřejné diskusi se tradují sdílené předsudky o lhostejných a pasivních Češích, kteří jen nadávají u piva a nic nedělají, o lidech zklamaných nenaplněným příslibem roku 1989, či o současných mladých, které politika vůbec nezajímá. Nebo se nejedná o předsudky? Tato kniha by měla poskytnout odpovědi, které se opírají o dostupná data. V první části se zaměřuje na analýzu vývoje základních demokratických hodnot a postojů českých občanů od roku 1990 a ve druhé na způsoby, jakými se politicky projevují nebo, jinak řečeno, jak participují v politice. Autoři se tak snaží přispět k diskusi o povaze české demokracie a zapojení občanů do demokratického procesu. Dlouhodobá perspektiva, překračující u řady analýz více než dvě dekády, jim umožňuje pokrýt období jak před, tak po vstupu do Evropské unie, přičemž druhé období charakterizuje v postkomunistických zemích návrat nejistoty a politizace zdánlivě nezpochybnitelných základů demokracie. Jaký typ režimu preferují čeští občané a jakou demokracii chtějí? Jsou ochotni k fungování demokracie také sami přispívat? Jsou přesvědčeni o tom, že mohou politiku ovlivňovat? Nakolik se různé sociální skupiny odlišují z hlediska politické participace? Autorský tým tvoří současní a bývalí pracovníci Sociologického ústavu AV ČR, v.v.i., kteří dlouhodobě zkoumají postoje veřejnosti k politice a politickou participaci.

Tato monografie se věnuje obecným očekáváním a představám obyvatel České republiky ohledně sociálního státu od 90. let minulého století do roku 2016. Konkrétněji se zaměřuje na to, co si česká veřejnost myslí o rozsahu sociálního státu, výši sociálních výdajů, míře zdanění a jeho progresivitě a v neposlední řadě o redistribuci příjmů od bohatých k chudým. Díky tomu, že kniha analyzuje postoje českých občanů k sociálnímu státu v delší časové perspektivě (1996?2006?2016), mohou autoři systematicky prozkoumat důležité teoretické otázky, které v této knize strukturují na pět hlavních výzkumných témat: 1. vývoj postojů k sociálnímu státu, 2. vývoj vztahu mezi socio-ekonomickým statusem a postoji k sociálnímu státu, 3. generační podmíněnost těchto postojů, 4. vývoj vztahu mezi postoji k sociálnímu státu a volebním chováním a 5. vliv korupce a jejího vnímání na postoje k sociálnímu státu. Vychází v koedici se Sociologickým ústavem AV ČR, v.v.i.