Marcela Lippertová-Grünerová

Publikace zkušené autorky seznamuje s problematikou traumatického poškození mozku a jeho rehabilitací. Následky traumatického poškození mozku patří k nejčastějším příčinám invalidity. Zvláštní sociálně-ekonomický význam má zejména těžké poranění m ozku, při kterém jsou pacienti více než 24 hodin v bezvědomí. Mortalita pacientů s těžkým mozkovým traumatem je přes všechny pokroky jak v klinické, tak v preklinické terapii nadále vysoká (20-30%), dalších 21% pacientů zůstává ve vegetativním stavu nebo jsou po celý zbytek života postiženi těžkým neurologickým deficitem. Jak klinické, tak experimentální studie různých procesů adaptace centrálního nerovového systému prokázaly, že funkční regenerace deficitů následkem poškození CNS je možná. Cent rální projekční zóny mohou být restrukturovány, dříve suprimované dráhové systémy se mohou aktivovat a na buněčné úrovni mohou být iniciovány procesy reorganizace. Pro funkční zlepšení u těchto těžce postižených pacientů je rozhodující zahájit rehabi litaci již během akutní fáze hospitalizace a provádět ji kontinuálně až po rodinnou, sociální a profesionální reintegraci. Autorka v obecné části knihy popisuje patofyziologii traumatického poškození mozku, možnosti neuroprotektivní terapie, základy neurobiologie a neuroplasticity, v klinické části seznamuje s diagnostikou a terapií traumatického poškození mozku, s následky poškození CNS, rehabilitačními metodami a vlastními klinickými výsledky. Další část knihy představuje experimentální studie v neurorehabilitaci a jejich výsledky. V závěru publikace jsou připojeny klasifikační a skórovací systémy a testy. Obsah: 1. ÚVOD 1.1. Klasifikace podle stupně traumatického poškození 1.2. Klasifikace podle patologicko anatomických změn 2. OBECNÁ ČÁ ST 2.1. Patofyziologie traumatického poškození mozku 2.2. Možnosti neuroprotektivní terapie 2.3. Neurobiologické základy 3. KLINICKÁ ČÁST 3.1. Preklinická diagnostika a terapie 3.2. Klinická diagnostika a terapie 3.3. Následky poškození centrálního n ervového systému 3.4. Principy neurorehabilitace 3.5. Rehabilitace poškození centrálního nervového systému 3.6. Včasná neurorehabilitace 3.7. Vlastní klinické výsledky 4. EXPERIMENTÁLNÍ ČÁST 4.1. Experimentální základy neurorehabilitace 4.2. Modely i ndukce traumatu mozku 4.3. Experimentální studie 5. ZÁVĚREČNÉ SHRNUTÍ A DISKUSE 6. LITERATURA PŘÍLOHY - KLASIFIKAČNÍ A SKÓROVACÍ SYSTÉMY A TESTY 1. Test funkční soběstačnosti 2. Test Barthelové 3. Modifikovaný test Barthelové 4. Škála spasticity dle Ashwortha 5. Bruselská stupnice kómatu 6. Glasgowská škála poruch vědomí 7. Škála remise komatózního stavu 8. Hodnocení komatózního stavu dle Jenneta 9. Škála pro sledování kómatu 10. Hodnocení neurobehaviorálních projevů REJSTŘÍK

Následky cévní mozkové příhody jsou velmi různorodé a vyžadují intenzivní neurologickou rehabilitaci, která by měla začít již během akutní fáze onemocnění. Pokud to stav pacienta dovolí, zahajujeme co nejdříve intenzivní rehabilitaci nejprve s cílem profylaxe a následně se zaměřujeme na co nejrychlejší dosažení samostatnosti a mobility. Po propuštění pacienta z akutní hospitalizace pokračuje rehabilitace stacionární nebo ambulantní formou. Důležité je, aby byla prováděna intenzivně a kontinuálně. Doba hospitalizace závisí na průběhu a rozsahu onemocnění, fáze stacionární rehabilitace trvá v průměru tři měsíce, následně je často nutné pokračovat v terapii ambulantně. Na první pohled nejvíce viditelná jsou tělesná omezení nejčastěji ve formě hemiparézy, dále poruchy senzitivity, polykání a řeči. Vedle těchto „viditelných“ deficitů s sebou náhlá mozková příhoda přináší také množství různých symptomů, které nejsou na první pohled diagnostikovatelné. Jsou to tzv. poruchy neuropsychologické, týkající se zejména procesu myšlení a jednání. K častým a obávaným následkům cévní mozkové příhody patří také psychické poruchy jako deprese, poruchy psychomotorického tempa a afektu, jelikož mohou rehabilitační proces značně negativně ovlivnit.

Rehabilitace pacientů v bezvědomí nebo s různými stupni omezení vědomí by měla začít již na oddělení akutní péče a plynule pokračovat až do dosažení co nejvyššího stupně kvality života. Rehabilitace je vždy týmová práce a podílí se na ní celá řada medicínských odborností. V její časné fázi pacientům pomáhá zejména multisenzorická stimulace. Jde o soubor rehabilitačních a stimulačních činností a technik zacílený na všechny lidské smysly, což má pozitivní vliv na celkový zdravotní i psychický stav člověka. Smyslové podněty jsou důležité pro stimulaci mozku a jsou potřebné zejména u osob s těžším psychomotorickým deficitem. Postupy popsané v této publikaci nejsou podmíněny zvláštními opatřeními a náklady, je vhodné využít možnosti dostupné v běžné domácnosti.

Paréza lícního nervu v akutní i chronické fázi vede k celé řadě funkčních i organických poškození. Jde o poruchy výslovnosti, poruchy v orální fázi polykání, poruchy zraku a problémy s nonverbální komunikací. Paréza lícního nervu omezuje postiženého člověka funkčně, esteticky a emočně. Pacienti jsou často sociálně stigmatizováni, což vede k výrazně zhoršené kvalitě života. Začátek terapie je stanoven podle typu a závažnosti onemocnění. Jde o interdisciplinární léčbu, zaměřenou zejména na obličejovou symetrii a schopnosti specifické kontroly izolovaných pohybů. Koordinačním cvičením je nutno podporovat svalové funkce tak, aby se zabránilo synkinezím. Cílená cvičení vedená terapeutem s využitím biofeedbacku zlepšují funkci mimických svalů a snižují riziko sekundárního poškození. Významnou složkou rehabilitace je i autoterapie, která v žádném případě nemůže nahradit terapeutickou podporu, avšak může zvýšit frekvenci a dostupnost potřebné léčby. OBSAH: 1. Teoretická část (Anatomie nervus facialis a mimických svalů * Periferní a centrální paréza nervus facialis * Funkční následky a jejich dopad na život pacienta * Přehled klinických studií * Možnosti rehabilitace * Další často využívané terapeutické postupy * Závěr) * 2. Praktická část (Rehabilitace v oblasti obličeje – autoterapie jako často diskutované téma * Tvář a její funkce – mimika jako viditelný pohyb povrchu obličeje * Struktura a průběh terapie * Time course – návrh možného průběhu terapie * Doplňující opatření) * Přílohy