Zuzana Lizcová

Toto je kniha rozhovorů se spisovateli, které spojuje německý jazyk. Jsou mezi nimi zástupci několika generací, ženy i muži, Rakušané i Švýcaři, západní i východní Němci. A v neposlední řadě také přistěhovalci – z Bosny a Hercegoviny (Saša Stanišić), Bulharska (Ilija Trojanow), Íránu (Sudabeh Mohafezová) či České republiky (Jaroslav Rudiš). Jejich úspěch svědčí nejen o osobních kvalitách, ale také o otevřenosti, bohatství a pestrosti současné „německé“ literatury. Mezi dvacítkou zpovídaných autorů je pět nositelů prestižní Německé knižní ceny a celá řada dalších laureátů významných mezinárodních ocenění. Výjimku svého druhu tvoří rozhovor s René Böllem, synem nobelisty Heinricha Bölla, který v Praze mimo jiné prožil dramatické okamžiky invaze vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Proč podobné texty číst? Jak již bylo řečeno, spisovatelé zdaleka nejsou jen lidé, kteří píší. Umějí hledat a nacházet souvislosti, propojovat blízké i vzdálené, inspirovat svým záběrem a svojí představivostí. Dokáží porážet klišé a povznést nás nad pěnu dní. Stačí se jen nechat zlákat… Zuzana Lizcová Kniha vyšla za podpory Česko-německého fondu budoucnosti a Goethe Institutu.

Tři desetiletí, kterými Německo prošlo od pádu železné opony do konce éry Angely Merkelové, byla bezpochyby pozoruhodným obdobím. Spolková republika zažila politicky „různobarevné“ vlády a jejich četné reformní projekty, zaznamenala výrazné propady stejně jako období hospodářského růstu. Měnila se též role Německa na evropské a mezinárodní scéně i jeho dvoustranné vztahy s Českou republikou. Značně se posunula německá historická sebereflexe, vyvíjel se také obraz Spolkové republiky a Němců v Evropě a ve světě. Kolektivní monografie předních odborníků z Katedry německých a rakouských studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy má za cíl přiblížit českému čtenáři, jakým způsobem se německá společnost v letech 1989–2021 vyvíjela na základě vnitřních výzev i vnějších okolností, jaké hlavní charakteristiky ji tehdy utvářely a jaká témata určovala měnící se celospolečenský diskurz.

Studie se zabývá rolí kultury v mezinárodních vztazích a vývojem kulturních styků mezi Československou socialistickou republikou (ČSSR) a Spolkovou republikou Německo (SRN) v 60. letech 20. století. V úvodu studie nalezneme přesné časové a teritoriální vymezení tématu a rozbor pojmu kultura a její role v mezinárodních vztazích, včetně stručného nástinu rozdílných přístupů realistické a liberálně-idealistické tradice teorie mezinárodních vztahů k dané problematice. Dále se autorka věnuje popisu vývoje světové situace ve zkoumaném období, politickému a kulturnímu vývoji v ČSSR a SRN a utváření jejich zahraniční politiky ve vztahu ke konkurenčnímu studenoválečnému mocensko-politickému bloku. Neméně důležitá část publikace též shrnuje rozvoj politických, ekonomických a kulturních styků mezi oběma zeměmi ve zkoumaném období a stručně popisuje vliv existence Německé demokratické republiky (NDR) a zvláštního statusu Západního Berlína na jejich podobu. Poslední kapitola se podrobně zabývá vztahem mezi ČSSR a SRN na poli filmu a výtvarného umění a v závěru studie autorka sumarizuje své dosavadní poznatky