Loe Erlend strana 2 z 2

Doppler je zpátky. Potřetí a naposledy. Po mnoha letech strávených v hlubokých opuštěných lesích si uvědomí, že má rodinu. Losa Bonga umístí do útulku pro jelení zvěř a putuje zpátky do Osla. Pevně rozhodnut vrátit se k normálnímu životu se těší na shledání s manželkou a dětmi, jenže jejich dům ve vilové čtvrti vypadá cize. Je natřený na modro a na poštovní schránce je pod jménem Dopplerovy ženy uvedeno ještě jedno jméno: Egil Hegel. Jak se zakrátko ukáže, je dotyčný krasavec a sportovec, podporuje dvě adoptované děti v Kolumbii a Bangladéši, a ke všemu vydělává přes sedmdesát tisíc měsíčně. Jak moc sympatický může člověk vůbec být? klade si zdrcený Doppler otázku. Ačkoli si původně myslel, že už dosáhl dna, jeho utrpení sotva začalo. Velké finále při hledání sebe samého na něj teprve čeká. I v závěrečném dílu volné trilogie prokazuje Erlend Loe své vypravěčské umění, a tak se můžeme opět těšit na jeho suchý humor a naprosto absurdní situace.

Doppler je úspěšný, spořádaný a pilný muž. Má manželku, dvě děti, hezký dům a dobrou práci. Jednoho dne však při cyklistickém výletě do přírody spadne z kola, a jak tak leží v lese na zemi, zaplaví ho klid a mír, jaký už dlouho nezažil. Ty tam jsou starosti s plánovanou rekonstrukcí koupelny, ty tam jsou přihlouplé dětské pořady, které si jeho syn pouští stále dokola, ty tam jsou všechny povinnosti. Doppler v důsledku tohoto zážitku usoudí, že svůj život musí radikálně změnit. Opustí proto dosavadní pohodlnou existenci i rodinu a rozhodne se odejít z města do lesů v okolí Osla. Společnost mu zde dělá losí mládě, jehož matku zabil, aby ve svém novém domově nezemřel hladem. Ke spokojenosti mu chybí už jen nízkotučné mléko...Doppler je absurdní i vtipný příběh o lidské osamělosti, o soukromém protestu proti společnosti, proti bezduchému konzumu, proti tomu, co se považuje za správné.

Náklaďáky Volvo jsou pokračováním úspěšného románu Doppler a líčí osudy stejného hlavního hrdiny a stejného losa na cestě Värmlandem. Doppler se tu setkává se skautem, který prospal venku dvacet pět tisíc nocí, a se stařenkou holdující marihuaně, která chce změnit svět. I tento Loeův román nabízí velkolepou rozpustilou zábavu, v níž specifický loeovský tón souzní s úsměvným naivismem a melancholickou závažností.