Louis Céline strana 2 z 2

Könyveinek fogadtatása jelzi, hogy a magyar irodalmi közvélemény kezdi felismerni Céline kivételes nagyságát. A megindult folyamat folytatása a francia író harmadik regényének kiadása. A Bohócbanda két kötete Céline-nek talán legderűsebb könyve. Az előző regényekből ismert főhős – az író groteszk alteregója – ezúttal londoni, pontosabban London szegénynegyedében, az ottani alvilágban megélt kalandjait adja elő a rá jellemző fergeteges, túlzásokkal teli, akasztófahumorral teljes stílusában.

Román z roku 1932 je prvotinou francouzského spisovatele Louise Ferdinanda Célina. Okamžitě byl překládán ve světě. Český překlad Jaroslava Zaorálka (spolu s ním Richarda Weinera a Jindřicha Hořejšího) z roku 1933 byl vůbec první vydaný převod románu do cizího jazyka a stal se inspirací a literární senzací české literatury. Když Jaroslav Zaorálek v roce 1933 Célinův román překládal, byl jím uhranut jako knihou neznámého spisovatele, která ho nadchla, a takto k překladu přistupoval: inspirován předlohou ji rozvíjel a umocňoval její bezprostřední expresivnost. A s tím vším, díky té inspiraci a své obraznosti, vytvořil (včetně názvu Cesta do hlubin noci) jedinečnou českou knihu, která je a zůstane historickou kometou naší literární paměti. Nový český překlad vznikal s odstupem 86 let od prvního vydání knihy a se znalostí toho, jak se Célinovo dílo dále vyvíjelo a co je pro ně příznačné. S tímto vědomím souvislostí převádí Anna Kareninová do češtiny tuto nejlidštější ze Célinových knih jako první úchvatný román, který v sobě už ale ty další zahrnuje. V tomto smyslu najdeme v novém překladu Cesty postupy pro příští Célinovo dílo typické a jedinečné. Jedním z nich je kázeň. A ta dovedla překladatelku i k jinému českému názvu: Cesta na konec noci. Ten odpovídá francouzskému originálu tak, jak na něm Louis Ferdinand Céline v korespondenci trval: po takové cestě doslova „na konec noci“ sám v knize jde.

1944 ősze Siegmaringenben Az Utazás mellett a legjelentősebb Céline-regénynek tartott Kastélyról kastélyra végletesen groteszk egyszerre humoros és tragikus képekben mutatja be az összeomló rezsim utolsó pillanatait. A történet középpontjában pedig maga Céline, táncosnő felesége, Lili és Bébert, a macska.

Klaun's band II (známý také jako Londýnský most) v návaznosti na Klaun's band I (Atlantis 2001) vypráví o Célinově londýnské zkušenosti v době první světové války. Chronologicky navazuje na Cestu do hlubin noci a následující Smrt na úvěr z let 1933 a 1936 (Atlantis 1995, 1999). Klaun's band I i Klaun's band II patří k nejhumornějším Célinovým prózám, najdeme v nich však jasné názvuky událostí let 1939 a 1940.

Smrt na úvěr je obrazem autorova neutěšeného dospívání v rodině chudých pařížských živnostníků. Po jejím vydání zaburácela kritika: „fantastická epopej odpornosti a ohyzdnosti“, „nemorální obludnost“, z níž člověka „drtí hnus“. Céline ze svého drsného, ukoptěného dětství strhl obvyklou aureolu „nyvých vzpomínek na dětská léta“ a své pronikavé vidění života promítl i do úděsně upřímného jazyka. Jeho milostné scény na pomezí oplzlosti nám mohou připadat pohoršující či kruté, ovšem krutými je neudělal autor, nýbrž právě život, o němž píše. Mort a credit, vydaná roku 1936 nakladatelstvím Gallimard v Paříži, vyšla v témže roce i česky. K novému vydání připravila, ediční poznámku a vysvětlivky sestavila Anna Kareninová.

Celines Reise ans Ende der Nacht" gehört zu den größten, aber auch den umstrittensten literarischen Werken des 20. Jahrhunderts. Verfasst unter dem schockierenden Eindruck des großen Schlachtens im 1. Weltkrieg, ist es ein wilder Aufschrei gegen die Verkommenheit einer Welt, die ihre Rechnungen auf Kosten der Armen begleicht, in der Hass und Niedertracht das Leben bestimmen - ein wüstes, anarchisches Buch voll sprachlicher und gedanklicher Explosivkraft, mit dem ein neues, bahnbrechendes Kapitel in der Geschichte des Romans begann. Die Aktualität seiner radikalen Zivilisationskritik ist heute unverändert. "

Skočná je z "německé trilogie" snad nejdramatičtější: Céline, jeho žena Lili a kocour Bébert v ní projíždějí hroutícím se Německem a vyprávění je jen obrazem víru, v němž pud sebezáchovy slevuje i z nároků na důstojnost; lidé nejsou už osobnosti zápasící o zbytky svého postavení, nýbrž animální tvorové v ohrožení života. Jestliže předchozími díly trilogie probleskla tu a tam naděje na lidskou solidaritu a slušnost, tato poslední próza, kterou Céline dopsal den před svou smrtí, zpečetila jeho vidění člověka nejhlubším zklamáním.

Druhá část "německé trilogie" popisuje to, co bylo "před Sigmaringenem": pobyt v Baden-Badenu, Berlíně a na podivném statku v Zornhofu. Céline se marně snaží získat propustky do Skandinávie a zároveň je nucen prodírat se složitou spletí vztahů uprostřed jedinců, kteří chtějí přežít v situaci, kdy se hroutí totalitní moc a nikdo nemá čisté ruce.