Louis Céline

Román z roku 1932 je prvotinou francouzského spisovatele Louise Ferdinanda Célina. Okamžitě byl překládán ve světě. Český překlad Jaroslava Zaorálka (spolu s ním Richarda Weinera a Jindřicha Hořejšího) z roku 1933 byl vůbec první vydaný převod románu do cizího jazyka a stal se inspirací a literární senzací české literatury. Když Jaroslav Zaorálek v roce 1933 Célinův román překládal, byl jím uhranut jako knihou neznámého spisovatele, která ho nadchla, a takto k překladu přistupoval: inspirován předlohou ji rozvíjel a umocňoval její bezprostřední expresivnost. A s tím vším, díky té inspiraci a své obraznosti, vytvořil (včetně názvu Cesta do hlubin noci) jedinečnou českou knihu, která je a zůstane historickou kometou naší literární paměti. Nový český překlad vznikal s odstupem 86 let od prvního vydání knihy a se znalostí toho, jak se Célinovo dílo dále vyvíjelo a co je pro ně příznačné. S tímto vědomím souvislostí převádí Anna Kareninová do češtiny tuto nejlidštější ze Célinových knih jako první úchvatný román, který v sobě už ale ty další zahrnuje. V tomto smyslu najdeme v novém překladu Cesty postupy pro příští Célinovo dílo typické a jedinečné. Jedním z nich je kázeň. A ta dovedla překladatelku i k jinému českému názvu: Cesta na konec noci. Ten odpovídá francouzskému originálu tak, jak na něm Louis Ferdinand Céline v korespondenci trval: po takové cestě doslova „na konec noci“ sám v knize jde.

Druhý svazek Célinovy Féerie pro jindy je zdánlivě bez děje, jak se domnívali Célinovi kritici. Popisuje spojenecké bombardování Paříže v noci z 21. na 22. dubna 1944. Záhubu pozoruje Céline ze svého domu v Girardonově ulici na Montmartru (v knize jako Gaveneauova avenue). Při líčení klade důraz na to, že je kronikář, ba ještě méně, zde říká, že je zapisovatel: registruje události, jak je viděl v časovém sledu. Pozoruje vybuchování Paříže, podobně jako kdysi Plinius Starší pozoroval erupce Vesuvu a zánik Pompejí. Ne nadarmo ale, byť letmo, zmiňuje Céline i metodu fantaskopie: ta zmenšuje a zvětšuje promítaný obraz laterny magiky a umocňuje jeho působení. Céline vidí okolní hroucení jako nebe a zemi vzhůru nohama: není to jen představa zkázy, ale i konkrétní perspektiva pilotů letících nad městem. Výjevy, které se zdánlivě opakují, jsou vždy o něco posunuty a tím Céline vytváří fantaskopický děj. Každý z obyvatel domu, kteří se snaží přežít, má svůj drobný příběh, příběhy zde mají i detaily a věci (almara, kredenc, Célinův oblíbený stůl a jeho rukopisy). Kronikář-zapisovatel při tom rozehrává obrovskou orchestrální skladbu, jejímž dirigentem je Julek (Gen Paul, ze závěru prvního svazku) na plošině mlýna Moulin de la Galette naproti Célinovým oknům. A když vše opadne a noc utichá, nad slunným rozbřeskem se objeví mlčící tvář herce Norberta (Robert Le Vigan) ze slavné éry němého filmu. Tento druhý svazek, podle vžitých měřítek nedějový, má tak jedinou hlavní postavu: hudbu Célinova stylu, jeho orchestraci jazyka na mohutném plátně událostí. Féerie pro jindy II je hudbou citoslovcí, repetic a obměn. Slova tu jsou jako stehy v goblénu: slovo jedné barvy si musí barvu podržet ve všech nitích, obměna slova vyžaduje naopak i proměnu odstínu. Opakují a obměňují se věty, tratě slov, dráhy výbuchů: je to sopečné chrlení, rytmované ranami (výbuchy) citoslovcí a láva si razí cestu bez ohledu na vžité představy o správném psaní, literárním gradování či gramatické interpunkci. Rytmus, gradace, interpunkce jsou Célinovou rukou pevně podřízeny úkolu zapisovatele: především přesnost a vážnost v líčení toho, co vidí.

Klaun's band II (známý také jako Londýnský most) v návaznosti na Klaun's band I (Atlantis 2001) vypráví o Célinově londýnské zkušenosti v době první světové války. Chronologicky navazuje na Cestu do hlubin noci a následující Smrt na úvěr z let 1933 a 1936 (Atlantis 1995, 1999). Klaun's band I i Klaun's band II patří k nejhumornějším Célinovým prózám, najdeme v nich však jasné názvuky událostí let 1939 a 1940.

Po pětici románů předválečné a poválečné doby otevřel Atlantis prózou Klaun´s band I soubor méně známých, a přitom stejně výrazných Célinových próz. Klaun´s band I a následující Klaun´s band II, snad nejhumornější ze Célinových knih, líčí Célinův pobyt v Londýně v letech 1915 a 1916.

Féerie pro jindy I, se otevírá atmosférou před Célinovým odchodem z Paříže a pokračuje Célinovým pobytem na individuální cele v oddělení odsouzených na smrt ve věznici v Kodani. „Kupte si Féerii! knihu co vám omladí duši a rozchláme střeva! rozpráší starosti!… boly, karamboly! havárie!… rozrůžoví, rozevře, rozetne! žluč! pochondrii! žádná přehršle knih! žádná přehršle slov! Féerie!“L. F. Céline

Könyveinek fogadtatása jelzi, hogy a magyar irodalmi közvélemény kezdi felismerni Céline kivételes nagyságát. A megindult folyamat folytatása a francia író harmadik regényének kiadása. A Bohócbanda két kötete Céline-nek talán legderűsebb könyve. Az előző regényekből ismert főhős – az író groteszk alteregója – ezúttal londoni, pontosabban London szegénynegyedében, az ottani alvilágban megélt kalandjait adja elő a rá jellemző fergeteges, túlzásokkal teli, akasztófahumorral teljes stílusában.

Céline au milieu de l'Allemagne en flammes. Avec ces compagnons d'infortune, -sa femme Lili, l'acteur Le Vigan, et le chat Bébert -, le voici Baden-Baden dans un étrange palace ou le caviar, la bouillabaisse et le champagne compte plus que les bombardements, puis dans Berlin en ruines, et enfin Zornhof dans une immense propriété régie par un fou. C'est une gigantesque tragédie-bouffe, aux dimensions d'un pays qui s'effondre, vécue par celui qui se nomme lui-mme le clochard vieillard dans la merde"."

Céline au milieu de l'Allemagne en flammes. Avec ces compagnons d'infortune, -sa femme Lili, l'acteur Le Vigan, et le chat Bébert -, le voici Baden-Baden dans un étrange palace ou le caviar, la bouillabaisse et le champagne compte plus que les bombardements, puis dans Berlin en ruines, et enfin Zornhof dans une immense propriété régie par un fou. C'est une gigantesque tragédie-bouffe, aux dimensions d'un pays qui s'effondre, vécue par celui qui se nomme lui-mme le clochard vieillard dans la merde"."

Rigodon

"Německá trilogie" zachycuje dobu, kdy byl Céline jako domnělý francouzský kolaborant nucen utíkat z Paříže a Francie přes poražené Německo do exilu v Dánsku. V první části Od zámku k zámku líčí autor svůj pobyt na zámku Sigmaringen v Německu, kde se koncem války skrývali prominentní kolaboranti a kde v okolních táborech přežíval kolaborantský plebs, odsouzený k vyhlazení samotnými Němci.

Cesta do hlbín noci, román francúzskeho spisovateľa L.-F. Célina (1894-1961), vychádza v slovenskom preklade po prvý raz, čo možno označiť za literárnu udalosť. Tento strhujúci román o bolesti ľudského údelu, o dezilúzii z človeka, o vzbure proti stavu ľudskej spoločnosti je cestou do hlbín noci v konkrétnom i filozofickom slova zmysle. Cestou do hlbín noci sa Céline natrvalo vpisal do svetovej literatúry.