Jarmila Loukotková strana 2 z 3

Obnovené vydání úspěšného románu s kriminální zápletkou. V centru děje, který se odehrává v nejmenované době v nejmenované zemi, se pohybují dvě výrazné postavy: profesor Severin, jenž vlastní klíč k tajům lidského mozku, a mladá, nebezpečně zvídavá novinářka Agnes Torelliová. Riskantní hra o život má několik obětí…

Spartakus, thrácký gladiátor, syn kováře, bývalý námezdný voják, potom zběh. Provázen milovanou Amaltheiou, dcerou římského vojevůdce a Spartakova protivníka Krassa, uprchl se sedmdesáti muži z gladiátorské školy v italské Kapuy. Aby si vybojovali svobodu, procházejí uprchlíci Itálií, míří na jih, k moři, přidávají se k nim další, musí vyhrát mnoho bitev a učinit nespočet rozhodnutí… před branami Říma svádí přes devadesát tisíc otroků a gladiátorů pod vedením Spartaka velkolepou rozhodující bitvu s římskými legiemi.

Příběh ženy, která na prahu nového manželství sčítá minulé prohry a pokouší se najít jejich smysl. Z jejího vyprávění vyvstává nevšední postava bývalého manžela, člověka zároveň nejlepšího i nejhoršího, s jakým se žena může setkat, a hrdinka dochází k poznání, že se z prokletí této lásky nikdy neosvobodila.

Napínavý příběh mladého muže, který se ve snaze uniknout průměrnosti vydá na dráhu zločinu. Autorce se podařilo do dramatického příběhu vsadit psychologickou studii člověka, jenž se zoufale snaží vymanit průměrnosti. Věří, že mu k úspěšnému životu dopomohou peníze… Není ale vůbec jednoduché je získat.

Římané zvítězili nad mocným Karthágem - podmanili si jeho obyvatele, synové z nejbohatších rodin byli posláni Římanům jako otroci. Mezi ně byl vybrán i šestiletý Publius Terentius Afer, který se později proslavil jako jeden z nejslavnějších autorů římských komedií.

Aforismy, úvahy a sentence, které vydal koncem 17. století François VI., vévoda de La Rochefoucauld, jsou stylisticky vybroušené krátké texty ukončené často překvapivou pointou. Nastavují pravdivé zrcadlo člověku, který je předváděn jako tvor vědomě klamavý nebo klamu či sebeklamu podléhající. „Naše ctnosti jsou nejčastěji jen převlečené neřesti,“ říká pesimisticky slavný a obávaný posměváček a glosátor společenských situací. Přes všechnu hořkost světa si však nad nimi udržuje nadhled, umožňující ono břitké a jasné vidění příjemných i nepříjemných skutečností. O obdobnou dokonalost se pokoušela řada jeho následovníků. Za všechny jmenujme aforismy či maximy Montesquiéovy, Vauvenarguesovy, Voltérovy nebo Franceovy.

Začátek prózy „Žít jednou spolu“ nás zavádí do doby před první světovou válkou. Na osamělém venkovském statku ovdověl hospodář. Zůstal sám se dvěma dcerami a čeledínem. Zanedlouho po smrti hospodyně se mladý muž se souhlasem hospodáře stává snoubencem jeho starší dcery. Kvůli intrikám dvou protřelých žen ze města je však čeledín obviněn z otcovství dítěte jedné z nich a nakonec i z vraždy řezníka. A protože nechce ublížit své snoubence, v tichosti statek opouští a mizí ve světě. Bude se moci někdy vrátit a… budou žít jednou spolu?

Poutavý román autorky historických fresek, které jsou tak barvité a čtivé, že čtenář ani nepomyslí na to, že je prostřednictvím dramatického a vášnivého příběhu poučován o historii a dějinách. Tentokrát si za hrdinu zvolila autorka opět autentickou historickou osobnost, římského vojevůdce Atilia Regula, který vzpomíná na svou lásku ke karthaginské dívce Olmaaně, k rodině, ženě Marcii a dětem, na své přátele i protivníky, filozofy a politiky. Děj se odehrává v době první války mezi Římem a Karthágem a zahrnuje celou polovinu třetího století před naším letopočtem.

Český cestovatel a vědec profesor Cobar se při cestě za indiány do amazonského pralesa dostává do složité a rafinované pavoučí sítě. Netuší, že rostlina ayahuaska, kterou má na přání jednoho ze svých mecenášů hledat, ho bude stát málem život. Tajemná liána smrti totiž může být zázračným lékem, ale také vražedným jedem, a tak se o ni vede nemilosrdný boj. Populární autorka historických románů v tomto autenticky vzrušujícím příběhu z nedávné minulosti čerpá z odkazu svého otce, proslulého amerikanisty a etnografa Čestmíra Linharta.

Se stejným uměním jako vždy vypráví autorka tentokrát příběh středověkého básníka Françoise Villona, šibeničníka, zloděje, rváče a vraha, jehož osud je jedinečný stejně jako jeho básnické dílo dodneška čtené a obdivované. Autorka suverénně a přesvědčivě vyměnila epochy a přivádí nás tentokrát do středověkých chudinských čtvrtí, univerzitního prostředí i ke královskému dvoru plnému intrik, neřestí a poprav, ale i lásky, soucitu a tragédií.

Napínavý příběh mladého muže, který se ve snaze uniknout průměrnosti vydá na dráhu zločinu. Autorce se podařilo do dramatického příběhu vsadit psychologickou studii člověka, jenž se zoufale snaží vymanit průměrnosti. Věří, že mu k úspěšnému životu dopomohou peníze… Není ale vůbec jednoduché je získat.

Román z historie starověkého Říma vypráví o vzpouře otroků na Sicílii kolem roku 100 př.n.l. Hlavním hrdinou příběhu je otrok a později vojevůdce otrockých armád Athénión, člověk velkého, věrného a čistého srdce, který dovede velice milovat i hluboce nenávidět. Před čtenářem se rozvíjí poutavý příběh plný vůní středomořského ostrova a krve, líbeznosti i smrti.

Město přepychu a světské slávy Kapua na konci prvního století před naším letopočtem je místem, kde začíná slavný román Jarmily Loukotkové Spartakus. Dva mocní muži tehdejší římské říše, majitel nejlepší gladiátorské školy Lentulus z Kapuy a římský bo háč Krassus, tu prostřednictvím svých gladiátorů bojují o prestiž nejvýznamnějšího muže.

Autorka nás nejdříve zavede do hor v okolí Trasimenského jezera, kde se shromažďují zbytky otrockých vojsk. Hlavním hrdinou románu je bývalý Spartakův přítel Gavius. Gaviovi se podaří utéct z lomu v Syrakusách a dostat se na Sicílii, odkud se záhy vr ací do Itálie. Zde v horách vyhledá zbylé otroky a stane se jejich vůdcem...

Úspěšná autorka historických románů nepsala jen vážnou literaturu. V knize plné osvědčených receptů a laskavého vyprávění nabízí čtenáři to nejlepší nejen ze své kuchyně, ale s radostí se vrací i k rodině a k dobrotám, které se doma opakovaně vařily. S láskyplnou nostalgií vzpomíná na dobu svého dětství a na přátele, u nichž byla vítaným hostem a kde zažila nejeden kulinářský zážitek. Inspiraci čerpá i ze svých zahraničních cest.

Autorka suverénně a přesvědčivě vyměnila epochy a přivádí nás do středověkých chudinských čtvrtí, univerzitního prostředí i ke královskému dvoru plnému intrik, neřestí a poprav, ale i lásky, soucitu a tragédií. Ústředním hrdinou románu Navzdory básní k zpívá je Franois Villon, buřič, tulák, člověk nevázaného života, především však básník. Je považován za předchůdce prokletých básníků a jeho poezie, ač poplatná středověké, přináší už mnohé moderní prvky. Narodil se roku 1431 a zemřel někdy po roc e 1463, neznámo s určitostí kde a kdy. Vyprávění Jarmily Loukotkové na nás dýchne atmosféru středověké Francie, především Paříže, ale hlavně nás nechává nahlédnout do srdce muže, jenž sice zemřel mladý, ale bohatý zkušenostmi a zážitky jako málokdo; muže, který prožil za pět let, co stovky lidí nepotká celý život. V jeho duši se mísí dobro se zlem, láska a nenávist, hledání Boha a zatracování, radost pozemského života s marností světa. Na své životní pouti poznává krásu i ošklivost, věznice i pa láce, pařížské podsvětí i pařížskou smetánku, krčmy i nevěstince, ale také hlubokou vášnivou lásku ke Kateřině, která je nevědomou příčinou jeho věčného putování.