Jarmila Loukotková

Román z historie starověkého Říma vypráví o vzpouře otroků na Sicílii kolem roku 100 př.n.l. Hlavním hrdinou příběhu je otrok a později vojevůdce otrockých armád Athénión, člověk velkého, věrného a čistého srdce, který dovede velice milovat i hluboce nenávidět. Před čtenářem se rozvíjí poutavý příběh plný vůní středomořského ostrova a krve, líbeznosti i smrti.

Autorka nás nejdříve zavede do hor v okolí Trasimenského jezera, kde se shromažďují zbytky otrockých vojsk. Hlavním hrdinou románu je bývalý Spartakův přítel Gavius. Gaviovi se podaří utéct z lomu v Syrakusách a dostat se na Sicílii, odkud se záhy vr ací do Itálie. Zde v horách vyhledá zbylé otroky a stane se jejich vůdcem...

V historickém románu oblíbené české autorky se ocitáme přímo uprostřed první punské války, v rozhodujících okamžicích života římského vojevůdce Atilia Regula. Poutavý román autorky historických fresek, které jsou tak barvité a čtivé, že čtenář ani nepomyslí na to, že je prostřednictvím dramatického a vášnivého příběhu poučován o dějinách. Opět si Loukotková za hrdinu zvolila autentickou historickou osobnost, římského vojevůdce Atilia Regula, který vzpomíná na svou lásku ke kartaginské dívce Olmaaně, ženě Marcii a dětem, na své přátele i protivníky, filozofy a politiky. Na Hamilkara Barku, otce Salambo (ze slavného Flaubertova románu) a skutečnou historickou postavu – Hannibala, který za několik let stane přímo před branami Říma, na bitvy krále Pyrrha. K pověstnému „Ostatně soudím, že Kartágo musí být zničeno“ je v této chvíli ještě daleko, ale pyšná paví krása města již dává tušit jeho zkázu. Řím se brzy vydá v jeho stopách… Děj se odehrává v době první války mezi Římem a Kartágem (264–241 př. n. l.) a zahrnuje celou polovinu třetího století před naším letopočtem. Román vás zaujme a strhne jako další romány Jarmily Loukotkové.

Román vypráví o věčném boji mezi mocí a bezmocí, láskou a nenávistí, dobrem a zlem. Na jedné misce vah císař – zhýralý, rozmařilý a sobecký matkovrah Nero, na druhé básník – citlivý, velkorysý, obětavý soudce krásy – Petronius. A mezi nimi ženy – ctižádostivá a cynická Poppaea Sabina, nevinná a nedůvěřivá Nealcé. A všude kolem Řím plný krutosti, ohně a nářku prvních křesťanů. Takové příběhy se čtou jedním dechem a patří k těm skvělým dílům, která nám prostřednictvím strhujícího příběhu dokážou přiblížit dobu dávných kultur.

Ústředním hrdinou románu je François Villon, buřič, tulák, člověk nevázaného života, především však básník. Je považován za předchůdce prokletých básníků a jeho poezie, ač poplatná středověké, přináší už mnohé moderní prvky. Narodil se roku 1431 a zemřel někdy po roce 1463, neznámo s určitostí kde a kdy. Vyprávění Jarmily Loukotkové na nás dýchne atmosféru středověké Francie, především Paříže, ale hlavně nás nechává nahlédnout do srdce muže, jenž sice zemřel mladý, ale bohatý zkušenostmi a zážitky jako málokdo; muže, který prožil za pět let, co stovky lidí nepotká celý život. V jeho duši se mísí dobro se zlem, láska a nenávist, hledání Boha a zatracování, radost pozemského života s marností světa. Na své životní pouti poznává krásu i ošklivost, věznice i paláce, pařížské podsvětí i pařížskou smetánku, krčmy i nevěstince, ale také hlubokou vášnivou lásku ke Kateřině, která je nevědomou příčinou jeho věčného putování.

Poutavý román autorky historických fresek, které jsou tak barvité a čtivé, že čtenář ani nepomyslí na to, že je prostřednictvím dramatického a vášnivého příběhu poučován o historii a dějinách. Tentokrát si za hrdinu zvolila autorka opět autentickou historickou osobnost, římského vojevůdce Atilia Regula, který vzpomíná na svou lásku ke karthaginské dívce Olmaaně, k rodině, ženě Marcii a dětem, na své přátele i protivníky, filozofy a politiky. Děj se odehrává v době první války mezi Římem a Karthágem a zahrnuje celou polovinu třetího století před naším letopočtem.