Radovan Lovčí

Alice Garrigue Masaryková, nejstarší dcera prvního čs. prezidentského páru, zasvětila velkou část svého života humanitární a sociální práci pro druhé. Její jméno je spojeno především s Československým Červeným křížem, v jehož čele stále v letech 1919–1938. Na rozdíl od svého otce nezanechala rozsáhlé teoretické dílo a její názory můžeme stopovat především v dochovaných projevech, deníkových zápiscích, článcích či drobnějších publikacích. Právě s jejich pomocí vytvořil historik Radovan Lovčí výběr náboženských a etických stanovisek této ženy, do nichž se promítá tolerance a svobodomyslnost, které byly tolik typické pro členy rodiny Masarykovy. Dnes až příliš jednostranně vyzdvihovaný princip svobody však byl u Masaryků zároveň důsledně vyvažován principem odpovědnosti, neustálým sebevzděláváním, službou bližnímu i celé společnosti a vědomím vyššího řádu věcí, který přesahuje hranice námi běžně vnímané hmotné reality. V daném ohledu mohou být členové rodiny Masarykovy, včetně Alice, o níž vypráví tato knížečka, mravními i lidskými vzory a inspirací též pro dnešní dobu, trpící relativizací hodnot, spirituální krizí i egoisticko-konzumním způsobem života.

U příležitosti 600. výročí úmrtí Jana Husa, v roce 2015, uspořádala česká Unitaria teologický seminář věnovaný tomuto duchovnímu velikánovi. Jeho výsledkem je soubor několika esejí, které o sedm let později vycházejí též knižně. V nich se dílčí duchovní i akademicky vzdělaní laici z řad českých unitářů zabývají otázkou, čím vším může Hus oslovit nejenom je samé, nýbrž také člověka doby současné. Autory jednotlivých příspěvků jsou mimo jiné Pavel Sedlák, Jarmila Plotěná, Sofia Pavala, Jiří Olšovský, Jan Všetečka, Tomáš Herajt či Radovan Lovčí. Editoři díla věří, že kniha může zaujmout jak různé ctitele mistrova života, tak další zájemce o jeho odkaz v řadách české společnosti. Protože se čeští unitáři v leckterých ohledech názorově liší od tradičních protestantů, mohou určité myšlenky v knize obsažené vyznívat pro část čtenářů i poněkud nekonvenčně a překvapivě.

Kniha Ženy proti proudu z produkce Nakladatelství Unitaria přináší portréty prvních unitářských a univerzalistických reverendek v Británii a USA, potažmo v anglosaském světě. Není však určena pouze českým unitářům a jejich sympatizantům. Může zaujmout také badatele v oblasti religionistiky a dějin náboženství, případně feminismu a ženské emancipace, neboť na konkrétních životních osudech ukazuje úskalí, s nímž se musely potýkat ženy v britském a americkém prostředí, když se rozhodly zhostit profesí do té doby určených výlučně mužům. Zároveň je možné říci, že v knize zastoupené ženy zanechaly výraznou stopu nejenom ve svých církvích, nýbrž i v řadě dobově významných ženských organizací a některé z nich náležely do kategorie veřejně nejznámějších sufražistek či sufražetek. Zájemci o unitářskou historii pro změnu ocení, že kniha volně navazuje na v roce 2014 vydanou publikaci Požehnáni ohněm, v níž byly představeny portréty významných postav českého i světového unitářství, s výjimkou prvých žen-duchovních, jejichž osudy jsou představeny v právě anotovaném díle.