Luciano Crescenzo

Je středověk opravdu, jak mnozí říkají, epochou tmy? „Ano, ale kdo zhasnul světlo?" ptá se Luciano De Crescenzo. A jakým postavám se v té tmě podařilo projevit svou jedinečnost a podmanivost? Svatí či heretici, křesťané, židé nebo muslimové, středověcí filozofové – ti všichni mají na stránkách této knihy prostor pro představení svých myšlenek.

Základní osnovu tohoto historicko-mytologicko-dobrodružného románu tvoří příběh 10. roku dobývání Tróje, jak jej vyprávěl již Homér v Íliadě – začíná se sporem Achillea s Agamemnónem a končí dřevěným koněm a krveprolitím ve městě. De Crescenzo respektuje homérskou tradici, tu a tam na Homéra odkazuje nebo ho přímo cituje, nijak nezpochybňuje všeobecně známá „fakta“. Přesto se mu daří to, co je již všeobecně známé, podat novým způsobem: na svět božstev a reků nahlíží očima našeho současníka a domýšlí si, jak se konkrétně mohly odehrát některé scény známé z mytologie.

Již jste někdy drželi v ruce knihu, podle níž se můžete připravit na zkoušku na vysoké škole a která je zároveň stejně zábavná a možná i zábavnější než nejlepší humoristické romány? Pravděpodobně ne, nyní však máte konečně příležitost. De Crescenzovy Příběhy řecké filozofie přehledně shrnují vývoj řecké filozofie ve vrcholném období od Sókrata po Plótína, přehled jednotlivých škol a myslitelů je však zastřešen líčením jejich barvitých životních příběhů a znamenitě vypointovanými charakteristikami doby a lidí. A to vše je navrch okořeněno volně vloženými intermezzy s autorovými analýzami napolitánství specifického životního stylu italského jihu. Kromě vrcholného období řecké filozofie zpracoval Luciano De Crescenzo obdobným způsobem i filozofii předsokratovskou, středověkou a moderní.

Další případ detektiva Decia Caecilia Metella. Italský autor Luciano De Crescenzo je již českým čtenářům znám svými Příběhy řecké filozofie, Příběhy středověké filozofie i osobitou verzí Homérovy Iliady (Heleno, Heleno, má lásko). Všechna jeho díla jsou prostoupena hlubokým zaujetím pro antický svět a zejména pak pro řeckou mytologii. Nejinak je tomu i v případě jeho Odyssea - ke klasické látce přistupuje s jistou dávkou humoristické neuctivosti, která činí z mnohdy obávané "bichle" poutavý a zábavný román. Převádí Odysseu do prózy psané současným jazykem, dává jí lehce ironický kabát a klasické epizody provází osobním komentářem. A co víc - vkládá do knihy i poslání čtenářům: být neustále na "cestě", doslovně i metaforicky.

Již třetí kniha Luciana De Crescenza, která je věnovaná známým i méně známým postavám filozofie. Tentokrát jsou to myslitelé doby před Sokratem, např. Thales, matematik Pythagoras či temný Herakleitos, jejichž představy a myšlenkové pochody nám autor sroz

Je středověk opravdu, jak mnozí říkají, epochou tmy? „Ano, ale kdo zhasnul světlo?" ptá se Luciano De Crescenzo. A jakým postavám se v té tmě podařilo projevit svou jedinečnost a podmanivost? Svatí či heretici, křesťané, židé nebo muslimové, středověcí filozofové – ti všichni mají na stránkách této knihy prostor pro představení svých myšlenek.

Další případ detektiva Decia Caecilia Metella. Italský autor Luciano De Crescenzo je již českým čtenářům znám svými Příběhy řecké filozofie, Příběhy středověké filozofie i osobitou verzí Homérovy Iliady (Heleno, Heleno, má lásko). Všechna jeho díla jsou prostoupena hlubokým zaujetím pro antický svět a zejména pak pro řeckou mytologii. Nejinak je tomu i v případě jeho Odyssea - ke klasické látce přistupuje s jistou dávkou humoristické neuctivosti, která činí z mnohdy obávané "bichle" poutavý a zábavný román. Převádí Odysseu do prózy psané současným jazykem, dává jí lehce ironický kabát a klasické epizody provází osobním komentářem. A co víc - vkládá do knihy i poslání čtenářům: být neustále na "cestě", doslovně i metaforicky.

Základní osnovu tohoto historicko-mytologicko-dobrodružného románu tvoří příběh 10. roku dobývání Tróje, jak jej vyprávěl již Homér v Íliadě – začíná se sporem Achillea s Agamemnónem a končí dřevěným koněm a krveprolitím ve městě. De Crescenzo respektuje homérskou tradici, tu a tam na Homéra odkazuje nebo ho přímo cituje, nijak nezpochybňuje všeobecně známá „fakta“. Přesto se mu daří to, co je již všeobecně známé, podat novým způsobem: na svět božstev a reků nahlíží očima našeho současníka a domýšlí si, jak se konkrétně mohly odehrát některé scény známé z mytologie.

Základní osnovu tohoto historicko-mytologicko-dobrodružného románu tvoří příběh 10. roku dobývání Tróje, jak jej vyprávěl již Homér v Íliadě – začíná se sporem Achillea s Agamemnónem a končí dřevěným koněm a krveprolitím ve městě. De Crescenzo respektuje homérskou tradici, tu a tam na Homéra odkazuje nebo ho přímo cituje, nijak nezpochybňuje všeobecně známá „fakta“. Přesto se mu daří to, co je již všeobecně známé, podat novým způsobem: na svět božstev a reků nahlíží očima našeho současníka a domýšlí si, jak se konkrétně mohly odehrát některé scény známé z mytologie.