Luděk Navara

O třetím odboji se sice mluví častěji než kdykoli dříve, ale přesných informací je stále málo. Zřejmě i proto je tato kniha tak překvapivá. Ukazuje nejen represi a útlak komunistického režimu, ale především odvážné pokusy postavit se mu na odpor. Čtenář s úžasem pozoruje, jak rozsáhlý tento boj proti nastupující totalitní moci ve skutečnosti byl. Přinášíme zde tři příběhy protikomunistického odboje. První z nich popisuje osudy členů organizace Orel, kteří se brzy po komunistickém převratu dostali do spárů tajné policie v Uherském Hradišti. V tamním vězení označovaném jako peklo na zemi, kde působil například obávaný Alois Grebeníček, zažili bití i mučení elektrickým proudem. Další příběh představuje odbojovou skupinu Sodan, jejíž mladí členové organizují záškodnické akce — zapalují stohy, stodoly, vyhrožují komunistickým funkcionářům. Bojují tak proti kolektivizaci vesnice, jsou však prozrazeni a zatčeni. Ve třetí části mapují autoři rozsáhlou a prakticky neznámou brněnskou odbojovou skupinu soustředěnou kolem agentů britské tajné služby. Její činnost je imponující: šest vysílaček a organizované přechody hranic. I oni jsou prozrazeni. Jeden z agentů se zachrání útěkem, další v bezvýchodné situaci zvolí sebevraždu. Podobně jako v předešlé knize této autorské dvojice (Mlynáři od Babic, Host, Brno 2008) ani zde nejsou zaznamenány pouze příběhy těch, kteří akce proti komunistickému režimu přímo organizovali; součástí vyprávění jsou i osudy lidí, kteří sice nehráli v odboji role klíčové, bez nichž by však tyto akce nebylo možno provést a kteří spolu s nejbližšími příbuznými za svou pomoc krutě zaplatili. Jmenovitě jsou zde uvedeni rovněž příslušníci druhé strany — vyšetřovatelé a tajní policisté. Autoři vyslechli řadu žijících pamětníků, ale publikují zde i dosud veřejnosti zcela neznámé archivní materiály.

Černobílá fotografie lidské lebky je vystavena za výkladem v Tišnově u Brna. Lebka má v čele díru. Průstřel. Není to zrovna pěkný pohled. Píše se rok 1951. Fotografie má všem ukazovat, jak krutí jsou ti, kteří se rozhodli zapojit do protikomunistického odboje. Neváhají sáhnout po zbrani a obětovat lidský život! Jaký byl ale skutečný příběh, který skončil popravou dvou nešťastných studentů z Tišnova — Vlastimila Železného a Aloise Pokorného? A jak vlastně vypadala jejich odbojová skupina JAN a vůbec odboj v okolním kraji? Kniha autorské dvojice Luděk Navara a Miroslav Kasáček se pokouší rozplést pozadí této smutné události — ukazuje se, že s tragédií je spojena celá řada dalších příběhů i konkrétních osudů těch, kteří měli odvahu postavit se na odpor se zbraní v ruce.Autoři vycházejí z původních dobových pramenů i vzpomínek pamětníků a řada dokumentů bude zveřejněna vůbec poprvé. Stejně jako v předchozí knize Příběhy třetího odboje doplňují vyprávění celou řadou autentických fotografií a archiválií.

Hrdina prvního, druhého i třetího odboje, později „vězeň z Cejlu“ Když se Petr Křivka dozvěděl, že bude popraven, přál si být zastřelen. Jak se na vojáka sluší. Byl totiž bojovníkem celý život; po první světové válce se jako dobrovolník účastnil bojů o Slovensko za vznikající republiku, v době nacistické okupace se zapojuje do odboje a za dramatických okolností utíká z protektorátu. V Anglii působil v ochrance prezidenta Beneše. Když po komunistickém převratu v únoru 1948 začal plánovat další odboj, stal se obětí grandiózní provokace agentů tajné policie, kteří za pomoci volavčích sítí dostali do vězení téměř dvě stovky svobodně smýšlejících lidí, dva muže na popraviště a jednoho dohnali k sebevraždě. Petr Křivka se stal jedním ze dvou popravených. Navzdory svému přání byl oběšen dne 21. července 1951 v Brně na Cejlu. Publikaci doprovází množství dobových dokumentů, archiválií a fotografií, které dosud nebyly publikovány. Kniha vychází ve spolupráci s nakladatelstvím Academia.

Vlak svobody, Česká stěna smrti, Jak se muži měnili v žáby, Slovenský Ikaros a vlastně i Železná opona Názvy kapitol a podkapitol této knížky znějí v dnešním kontextu spíše jako názvy surrealistických básní. Ve své době, mezi léty 1948 a 1989, ovšem odkazovaly k velmi reálné a často tragické skutečnosti. Pečlivě střežená hranice komunistického Československa se západním Německem a Rakouskem byla dějištěm tisíců dramat, kdy se Češi a Slováci, ale také východní Němci či Poláci pokoušeli opustit tábor míru a socialismu. Publicista Luděk Navara se represivní povaze komunistického režimu a pokusům o rezistenci proti němu věnuje dlouhá léta. V Příbězích železné opony vypráví osudy jednotlivých lidí i rodin, kteří se pokusili ze socialistického Československa uprchnout.

Příběh jednoho z nejslavnějších českých útěkářů Josef Bryks, válečný letec ve službách britského královského letectva a nositel Řádu Britského impéria, se proslavil odvážnými a riskantními útěky z německého zajetí. Jednou utíkal v bečce na močůvku, jindy hloubil tunel pro legendární Velký útěk ze Saganu nebo pomáhal Židům při povstání ve Varšavském ghettu. Překvapený čtenář dokonce zjistí, že jeden ze svých legendárních útěků absolvoval v pyžamu. Bryksův příběh inspiroval britské filmaře, kteří po válce natočili film Srdce v zajetí. Josef Bryks se totiž v Anglii zamiloval a jeho anglická manželka Trudie jej po válce doprovodila do osvobozené vlasti. Bryks se však postavil nejen nacistům, ale později i komunistům a skončil ve vězení. Odtud se mu už utéct nepodařilo: zemřel v srpnu 1957 v Jáchymově. Bylo mu pouhých jednačtyřicet let. Boj za uznání a ocenění svého muže pak vedla Trudie až do konce života. Kniha vychází ze vzpomínek pamětníků, z dokumentů či archivních materiálů. Některé jsou zde publikovány vůbec poprvé. Unikátní je Bryksův deník, ve kterém popisuje cestu z okupované vlasti do válčící Francie, odkud se pak dostal do Británie. Nejedná se o typickou literaturu faktu, ale o strhující vyprávění zařazené do dobových souvislostí, doplněné bohatým fotografickým a archivním materiálem. Kniha je důkazem, že i Česko má významné hrdiny, kteří se nezastavili před nacistickou či komunistickou totalitou. Josef Bryks je bezpochyby jedním z nich.

Jak utéct ze zadrátovaného „tábora míru“? Přísně střežené hranice komunistického Československa se SRN a s Rakouskem se staly dějištěm tisícovek tragédií, při nichž se odvážlivci pokoušeli uprchnout z „tábora míru a socialismu“ obehnaného ostnatým drátem. Česká stěna smrti a její tvůrce, Jak se muži měnili v žáby, Splynout s kmenem stromu či Slovenský Ikaros – názvy kapitol knihy znějí v současném kontextu spíš surrealisticky, avšak v letech 1948–1989 odkazovaly k nelítostně krvavé skutečnosti a potvrzovaly neobyčejnou vynalézavost lidí toužících po životě ve svobodě. Renomovany´ publicista komentuje na čtyřech desítkách příkladů represe režimu, jemuž se podle dobových statistik povedlo zmařit víc než 90 procent útěků „za kopečky“, a předkládá je jako memento pro dobu, která už i na politické úrovni začala trpět ztrátou paměti. interpret: Bára Štěpánová, Jiří Hromada a Pavel Soukup délka nahrávky:11 hodin 44 minut

Černobílá fotografie lidské lebky je vystavena za výkladem v Tišnově u Brna. Lebka má v čele díru. Průstřel. Není to zrovna pěkný pohled. Píše se rok 1951. Fotografie má všem ukazovat, jak krutí jsou ti, kteří se rozhodli zapojit do protikomunistického odboje. Neváhají sáhnout po zbrani a obětovat lidský život! Jaký byl ale skutečný příběh, který skončil popravou dvou nešťastných studentů z Tišnova — Vlastimila Železného a Aloise Pokorného? A jak vlastně vypadala jejich odbojová skupina JAN a vůbec odboj v okolním kraji? Kniha autorské dvojice Luděk Navara a Miroslav Kasáček se pokouší rozplést pozadí této smutné události — ukazuje se, že s tragédií je spojena celá řada dalších příběhů i konkrétních osudů těch, kteří měli odvahu postavit se na odpor se zbraní v ruce.Autoři vycházejí z původních dobových pramenů i vzpomínek pamětníků a řada dokumentů bude zveřejněna vůbec poprvé. Stejně jako v předchozí knize Příběhy třetího odboje doplňují vyprávění celou řadou autentických fotografií a archiválií.

V brněnské věznici na Cejlu se v době po únorovém převratu v roce 1948 popravovalo vlastně krátkou dobu — ani ne pět let. Příběhy těch, kteří tam skončili s oprátkou na krku, jsou mimořádně dramatické. Posledním z popravených byl odvážný Leopold Doležal, který se zapojil nejdříve do protinacistického a později i protikomunistického odboje. Kniha představuje jeho úžasný příběh, stejně jako příběhy devíti dalších hrdinů, kteří zbytečně ztratili své životy. Patří mezi ně například nezlomný bojovník Petr Křivka, ale také bývalí partyzáni Jaromír Vrba a bratři Daňkové. Na zdejším popravišti vyhasl i život významného valašského podnikatele Jana Křižana. Jména některých popravených jsou známá více, jiných méně, některá téměř zapomenutá. Souhrnná publikace, která by je představila uceleně, ovšem dosud chyběla. Kniha, která je doplněna mnoha dobovými fotografiemi a archivními materiály, je tak zároveň splátkou jakéhosi dluhu vůči nim i mnoha dalším nespravedlivě odsouzeným.

O třetím odboji se sice mluví častěji než kdykoli dříve, ale přesných informací je stále málo. Zřejmě i proto je tato kniha tak překvapivá. Ukazuje nejen represi a útlak komunistického režimu, ale především odvážné pokusy postavit se mu na odpor. Čtenář s úžasem pozoruje, jak rozsáhlý tento boj proti nastupující totalitní moci ve skutečnosti byl. Přinášíme zde tři příběhy protikomunistického odboje. První z nich popisuje osudy členů organizace Orel, kteří se brzy po komunistickém převratu dostali do spárů tajné policie v Uherském Hradišti. V tamním vězení označovaném jako peklo na zemi, kde působil například obávaný Alois Grebeníček, zažili bití i mučení elektrickým proudem. Další příběh představuje odbojovou skupinu Sodan, jejíž mladí členové organizují záškodnické akce — zapalují stohy, stodoly, vyhrožují komunistickým funkcionářům. Bojují tak proti kolektivizaci vesnice, jsou však prozrazeni a zatčeni. Ve třetí části mapují autoři rozsáhlou a prakticky neznámou brněnskou odbojovou skupinu soustředěnou kolem agentů britské tajné služby. Její činnost je imponující: šest vysílaček a organizované přechody hranic. I oni jsou prozrazeni. Jeden z agentů se zachrání útěkem, další v bezvýchodné situaci zvolí sebevraždu. Podobně jako v předešlé knize této autorské dvojice (Mlynáři od Babic, Host, Brno 2008) ani zde nejsou zaznamenány pouze příběhy těch, kteří akce proti komunistickému režimu přímo organizovali; součástí vyprávění jsou i osudy lidí, kteří sice nehráli v odboji role klíčové, bez nichž by však tyto akce nebylo možno provést a kteří spolu s nejbližšími příbuznými za svou pomoc krutě zaplatili. Jmenovitě jsou zde uvedeni rovněž příslušníci druhé strany — vyšetřovatelé a tajní policisté. Autoři vyslechli řadu žijících pamětníků, ale publikují zde i dosud veřejnosti zcela neznámé archivní materiály.

Jak utéct ze zadrátovaného „tábora míru“? Přísně střežené hranice komunistického Československa se SRN a s Rakouskem se staly dějištěm tisícovek tragédií, při nichž se odvážlivci pokoušeli uprchnout z „tábora míru a socialismu“ obehnaného ostnaty´m drátem. Česká stěna smrti a její tvůrce, Jak se muži měnili v žáby, Splynout s kmenem stromu či Slovensky´ Ikaros – názvy kapitol knihy znějí v současném kontextu spíš surrealisticky, avšak v letech 1948–1989 odkazovaly k nelítostně krvavé skutečnosti a potvrzovaly neobyčejnou vynalézavost lidí toužících po životě ve svobodě.