Winder Ludwig

Souženi vírou, ovládáni penězi Dva nově přeložené romány Ludwiga Windera, jejichž vydáním chce Česká knižnice vyzdvihnout tvorbu významných českých německy píšících autorů, promlouvají dobovou estetikou expresionistické tísně a nové věcnosti k naléhavým otázkám současnosti – ztráta identity, pocit odcizení, mechanismy moci a manipulace. Vývojový román Židovské varhany (Die jüdische Orgel, 1922, překlad a komentář Ingeborg Fialová-Fürstová) tematizuje odvěké úsilí člověka vzepřít se autoritě. Albert Wolf odmítá bezvýhradnou poslušnost otci i Bohu svých předků. Jeho pokusy prolomit potlačené touhy, zbavit se pochybností a sebetrýzně střídá poznání, že vlastní výlučnost je prokletím i vyvolením zároveň. Politický román Opožděné slasti (Die nachgeholten Freuden, 1927, překlad a komentář Jan Budňák) odhaluje moc peněz a křehkost hodnot v poválečném čase ekonomických krizí a morálních otřesů. Každý pokus dohnat ztracené životní příležitosti se pak může stát náhražkou nesplněných snů i bezcitným kalkulem k ovládání a vydírání druhých. Co dělat, když se domnělé, materiální dobro v rukách Adama Dupiče stane nástrojem k působení zla?

Román o nacistickém teroru a českém odboji za protektorátu vyšel poprvé v německém exilovém časopise v Londýně na pokračování od léta 1943 do jara 1944 a jeho autorem je německy píšící spisovatel a novinář, rodák z moravského Šafova Ludwig Winder. Jeho děj počíná dnem, kdy do Prahy vjíždějí 15. března 1939 německé tanky. Poctivý český úředník Josef Rada si toho však pro samé sestavování tarifů téměř nevšimne. Teprve později, když nacisté odvlečou jeho syna do koncentračního tábora, začíná Rada spolupracovat s kolegy, kteří působí v odboji. Výsledkem jsou zdařilé sabotáže na dráze, jež znesnadňují německým vojskům přesun do Ruska. Netrvá ovšem dlouho, a Rada se svou ženou a dalšími odbojáři se sejdou v cele smrti. Na počátku se čtenář setkává s nehrdinnou, nevýbojnou, nevýznamnou postavou, která je upřímně oddána na jedné straně svým úředním povinnostem, na druhé straně roli ochránce a živitele rodiny. Klíčový moment románu nastává, když hlavní hrdina nahlédne, že jsou situace, kdy i ochranu vlastní rodiny může ve skutečnosti provádět jen tehdy, převezme-li odpovědnost za dění ve větším celku, třebaže tím to, co chce bezprostředně chránit, ohrozí. Manželka, syn i synova přítelkyně, kolegové v úřadě - všichni za vypjaté situace opouštějí své role hospodyněk, nadějných studentů medicíny, vášnivých zahrádkářů, a i když je Ludwig Winder na poslední stránce knihy přenechává popravčí četě, zakoušíme radost nad tím, že "dobrá věc se podařila" a člověk neselhal, že lidé v sobě v krajních momentech nacházejí sílu, která se v poklidných dobách zdá nedosažitelná.