Milan Machovec

Odpovědět na otázku o povaze české státnosti a o jejích dějinných proměnách se pokusil význačný český filosof profesor Milan Machovec, který se již od počátku své badatelské činnosti soustředil na zkoumání dějin českého myšlení. Své úvahy o vývoji této ideje zde předkládá čtenáři ve formě působivě napsaného eseje vysoké literární hodnoty.

Nové vydání asi nejvýznamnější autorovy knihy, ve které se přední postava české poválečné filosofie Milan Machovec (1925-2003) zamýšlí nad základními otázkami a vývojovými proudy filosofického myšlení napříč celým jeho dějinným vývojem od antiky po 20. století. Tyto otázky - jak v předmluvě sám autor upozorňuje - ukazuje nikoli jako skvělé úspěchy našeho rozumu, jak to dosud tradičně bývá pojímáno, ale jako postupný debakl, hrozící přerůst v brzké sebezničení lidstva. Publikace přináší poslední znění textu z poloviny 90. let, kdy autor provedl konečnou redakci. Text knihy, který je záměrně uzpůsoben co nejširší čtenářské obci byl dokončen v roce 1983 a vzápětí se objevil v několika strojopisných opisech.

Druhé, podstatně rozšířené a přepracované vydání slovníku fixovaných dvojic a dalších entic je jednak seriózním příspěvkem k české lexikografii, jednak zdrojem poučení a inteligentní zábavy. Ke knize, která je výsledkem mnohaleté lingvistické práce tří autorů, přispěla i celá řada jmenovitě uvedených externích spolupracovníků.

Aurelius Augustinus neboli svatý Augustin patří k jedněm z nejpozoruhod­nějších postav dějin lidstva. Na jedné straně byl a je uznáván katolickou církví jako jeden z největších světců a učitelů, na druhé straně se k němu hlásily i různé proudy opoziční či reformní, tedy z hlediska katolíků často kacířské. Augustin byl různými mysliteli považován jak za posledního člověka antiky, tak za tvůrce středověku či dokonce prvního moderního člověka. S tím souvisí to, že se o něj zajímali a zajímají nejen filosofové a teologové, ale jeho dějinný přínos uznávají i psychologové nebo sociologové. Zároveň ovšem bývá naopak považován za jednoho z největších „tmářů“. Filosof Milan Machovec věnoval studiu této rozporuplné osobnosti a jejího inspirujícího díla značné úsilí. V reedici důležité knihy profesora Milana Machovce (1925–2003) z roku 1967 je popisováno zrání Augustinovy osobnosti, líčen jeho boj s donatismem, pelagianismem a manicheismem. Autor se zabývá Augustinovými snahami o syntézu křesťanství a antiky, jeho názory na vztah jednotlivce k církevní instituci, zdůrazňuje jeho chápání lidské svobody a nutnosti aktivity a mravní zodpovědnosti každého jedince. Machovec líčí, co pro tohoto myslitele znamenaly niterné náboženské prožitky a zejména klade důraz na to, čím vším může sv. Augustin hovořit i k dnešnímu člověku. A ačkoliv jde o práci více jak 40 let starou, překvapivě se ukazuje, že jde o dílo nic neztrácející ze svého významu a aktuálnosti. V poslední části knihy jsou otištěny jednak ukázky z Augustinova díla, jednak ohlasy ze strany nejrůznějších osobností od sv. Jeronýma až po Karla Jasperse, to vše ve vlastním překladu autora. S úvodem Pavla Žďárského.

Reedicí studie vydané v roce 1961 se naplňuje dlouhodobá snaha dát druhý život pracím významného českého filosofa Milana Machovce (19252003), které formovaly čtenáře v šedesátých letech 20. století. Machovec své tehdejší knihy o Františku Palackém a Josefu Dobrovském později označoval za masarykovské. Jejich napsání mu totiž bylo zároveň cestou, jak se pomalu přiblížit k Masarykovu myšlení a nastolovat témata, která s Masarykem sdílel. Filosofie tak podle Machovce byla Palackému především nástrojem v zápasu o ušlechtilejší lidství a v tomto ideálu humanitním Masaryk viděl smysl českých dějin. Palackého myšlení Machovec zasadil do kontextu české filosofické tradice, se všemi úskalími, s nimiž se musela vypořádat. Bonusovým materiálem druhého vydání, nově zařazeným za původní studii, je text Machovcovy přednášky s názvem Palackého osobitost v českém tisíciletí, přednesené na jubilejní konferenci v roce 1998. Palacký byl Machovcem vnímán jako mravní osobnost, jež dokázala svým životním dílem splynout s úsilím mnoha generací a zároveň na ně přímo či nepřímo působit. To byl úkol, který Machovec uložil i sám sobě. Pro debatu o českém filosofickém myšlení tak zůstává studie i s odstupem více než poloviny století inspirativním příspěvkem. V edice Pavla Žďárského a s úvodem historika a Palackého životopisce prof. Jiřího Štaifa vychází za laskavé podpory Ministerstva kultury ČR.

Jubilejní vydání klíčové práce Milana Machovce, knihy, která v době svého vzniku v Československu osmdesátých let nemohla vyjít a začala dříve než oficiálně vycházet v zahraničních vydáních. Těch je dnes více jak dvacet. A protože polistopadové vydání i edice z roku 2003 jsou rozebrány, přichystali jsme po dvaceti letech reedici, nově doplněnou doslovem Pavla Žďárského. Machovcova pronikavá analýza možností, jak vnímat Ježíšovo poselství, totiž podobně jako poselství samotné nic neztrácí na své naléhavosti a aktuálnosti. Ať již k Ježíšově zvěsti a historii jejího podání přistupujeme z pozic akcentujících božskou podstatu či naopak s kritickou zdrženlivostí či pocitem setkání s absurdním náboženským dogmatem. „Za knihu mi nadávali všichni: katolíci, že jsem strašný ateista a neznaboh, ale i ateisti, jak to filozof vychází vstříc církvi a náboženství?!“ komentuje osudy knihy autor. „Ale vnímavý čtenář si cestu k Ježíšovi zkrátka vždy najde,“ dodává. Kniha je charakteristická Machovcovým aktivním přístupem k dějinám, filozofii a osobně neseným dialogickým étosem. Třetí české vydání vychází v řadě Machovcových knížek.

Jubilejní vydání klíčové práce Milana Machovce, knihy, která v době svého vzniku v Československu osmdesátých let nemohla vyjít a začala dříve než oficiálně vycházet v zahraničních vydáních. Těch je dnes více jak dvacet. A protože polistopadové vydání i edice z roku 2003 jsou rozebrány, přichystali jsme po dvaceti letech reedici, nově doplněnou doslovem Pavla Žďárského. Machovcova pronikavá analýza možností, jak vnímat Ježíšovo poselství, totiž podobně jako poselství samotné nic neztrácí na své naléhavosti a aktuálnosti. Ať již k Ježíšově zvěsti a historii jejího podání přistupujeme z pozic akcentujících božskou podstatu či naopak s kritickou zdrženlivostí či pocitem setkání s absurdním náboženským dogmatem. „Za knihu mi nadávali všichni: katolíci, že jsem strašný ateista a neznaboh, ale i ateisti, jak to filozof vychází vstříc církvi a náboženství?!“ komentuje osudy knihy autor. „Ale vnímavý čtenář si cestu k Ježíšovi zkrátka vždy najde,“ dodává. Kniha je charakteristická Machovcovým aktivním přístupem k dějinám, filozofii a osobně neseným dialogickým étosem. Třetí české vydání vychází v řadě Machovcových knížek.