Jan Malý

„Vedel, že Pán Boh mu určil cestu, aby našiel šťastie pri oltári. A cítil, že jeho služba nebude ľahká. Už vtedy tušil, že všetkými protivenstvami, ktorými musel prejsť, si ho Prozreteľnosť pripravuje na omnoho ťažšie kríže jeho budúcej životnej kalvárie.“ Prišiel som hľadať, čo sa stratilo je nápis na biskupskom erbe biskupa Jozefa Čárskeho (1886 – 1962). Pútavý beletrizovaný životopis predstavuje drámu jeho života v historickom kontexte konca 19. storočia až po obdobie komunistickej totality.

Edícia Skutočný príbeh, 2. zväzok „Vedel, že Pán Boh mu určil cestu, aby našiel šťastie pri oltári. A cítil, že jeho služba nebude ľahká. Už vtedy tušil, že všetkými protivenstvami, ktorými musel prejsť, si ho Prozreteľnosť pripravuje na omnoho ťažšie kríže jeho budúcej životnej kalvárie.“ Prišiel som hľadať, čo sa stratilo je nápis na biskupskom erbe biskupa Jozefa Čárskeho (1886 – 1962). Pútavý beletrizovaný životopis predstavuje drámu jeho života v historickom kontexte konca 19. storočia až po obdobie komunistickej totality.

Budu vyprávět o chalupě v bukovém lese, na břehu řeky stojící o samotě. Kolem ní se časem nachumlala maličká osada dalších chalup a chaloupek. Dnes je z osady vesnička s poštou a kostelíkem kde všude daleko a pán bůh vysoko. Chalupa přetrvala mnohé věky. Generace jedné rodiny se v ní střídaly, rodily se a umíraly a každá na ni zanechala svoji stopu. Tu něco opravili, tu něco vyměnili, ale chalupa tu stála tak, jak za dědů a pradědů stávala. Život se v ní odvíjel svým tempem, bez ohledu na vichry zjitřeného času. Budu vyprávět o dobách dávno minulých kdy řeka Labe ještě protékala nespoutanou, širou krajinou. Jen tu a tam lidé řečiště mírně upravili a odvážně se pouštěli se svými pramicemi a prámy na tekoucí vodu. Všichni tito udatové, kteří se pouštěli do křížku s řekou a jejími rozmary, od Litoměřic až po její ústí do moře, mluvili německy. Nebyla to však němčina tak jak ji známe dnes. Sasák se z Hamburákem jen těžko domluvil a Böhmerák se s ním nedomluvil vůbec. Jen ti udatové se domluvili všude po celé délce toku řeky. I oni však měli některé výrazy, kterým rozuměli jen oni sami. Některé z nich ve svém povídání ponechávám, protože se tam hodí a protože tam patří. Ale používám je tak jak je ti dávní šifři používali a jak jsem je slýchal od jejich synů a vnuků v dobách kdy jsem se sám teprve učil chodit po palubách lodí... Vyprávění zakončím vzpomínkou Odkud přišla Anna, lodní kuchařka na parnících Mělník a Lovosice a posléze na motorových remorkérech Blaník a Beskydy. Tam všude ulehčovala posádkám jejich těžkou práci a zejména celé plejádě plavčíků usnadnila jejich první kroky do samostatného života bez máminých dobrot. Dlouho na ni vzpomínali a vzpomínají. Byla dobrou ženou svému kormidelníkovi, doprovázela jej z lodi na loď tam kde ho bylo potřeba. Proto do mých vzpomínek na starou plavbu a na stránky této knihy patří.

Pokračování úspěšného a milého vyprávění labského kapitána. Autorovi byl shůry dán dar slova, který se záviděníhodnou pamětí využil v příbězích a historkách z „šífortu“, plných humoru, ale i nostalgie, a zachytil tak pro nás kus plavecké historie, která již nenávratně odplouvá. Publikace je doplněna mnoha fotografiemi, mimo jiné i Václava Novotného.