Vladimír Malý

Traduje se toto: „Chlapečku, čímpak chceš jednou být?“ zeptal se mě jakýsi pán, když mi bylo pět let. Odpověď šokovala, neboť mým přáním bylo být důchodce. Přání se mi splnilo, i když jsem si musel počkat padesát pět let. A to jsem tehdy netušil, jak může být důchodcovský život krásný a pohodový. Přitom stačila jedna jediná věta: „Tady by byla hezká chata“. To, co po této větě následovalo, obrátilo můj způsob života i náhled na život samotný doslova naruby. A nejen o tom je tato knížka, psaná tam, kde lišky dávají dobrou noc.