Jaromír Marek

Anglické listy pro dvacáté první století Velká Británie, to není jenom královská rodina, Harry Potter a londýnské metro. Londýnem se totiž kromě podzemní dráhy prohánějí i lišky nebo ovce. I v těch nejzapadlejších vesničkách lze najít stopy české historie či zvyky, které jsou přinejmenším podivné. Britskou společnost sice stále rozdělují hluboké třídní příkopy, ovšem projevují se jinak než dříve: například volbou samoobsluhy. Nicméně před elektrickým přímotopem tráví zimu chudí i bohatí, včetně monarchy. A všemu pořád vládne smysl pro starobylost i tradice — třebaže někdy nedávají vůbec žádný smysl a vedou jen k frustraci. A to zatím nebyla řeč o ostrovním jídle nebo lásce k excentrikům… Zahraniční zpravodaj Jaromír Marek zúročuje v Liškách pod Big Benem léta strávená ve Velké Británii a s nadhledem provádí českého čtenáře po kultuře a společnosti známé i neznámé.

Anglické listy pro dvacáté první století Velká Británie, to není jenom královská rodina, Harry Potter a londýnské metro. Londýnem se totiž kromě podzemní dráhy prohánějí i lišky nebo ovce. I v těch nejzapadlejších vesničkách lze najít stopy české historie či zvyky, které jsou přinejmenším podivné. Britskou společnost sice stále rozdělují hluboké třídní příkopy, projevují se ovšem jinak než dříve: například volbou samoobsluhy. Nicméně před elektrickým přímotopem tráví zimu chudí i bohatí, včetně monarchy. A všemu pořád vládne smysl pro starobylost i tradice — třebaže někdy nedávají vůbec žádný smysl. A to zatím nebyla řeč o ostrovním jídle nebo lásce k excentrikům… Zahraniční zpravodaj Jaromír Marek zúročuje v Liškách pod Big Benem léta strávená ve Velké Británii a s nadhledem provádí českého čtenáře po kultuře a společnosti známé i neznámé. Vše, co jste chtěli i nechtěli vědět o Velké Británii.

Dětství v socialistickém Československu bylo krásné — asi jako každé dětství. Jen nebýt té normalizace… Staré Brno, přelom šedesátých a sedmdesátých let. Na společnosti jsou stále znát poválečné šrámy, oficiálně se normalizují poměry a tuží se vítězství socialismu. A rodiny si při všeobecném nedostatku musí nějak poradit, ať už jde o bydlení, spotřební zboží, nebo dovolenou v zahraničí. Jedním z mála způsobů, jak tohle každodenní pinožení zvládnout, je brát všechno s humorem. Nebo alespoň s dětskou zvědavostí a naivitou. Kniha Doba chemlonová novináře Jaromíra Marka by se dala označit za kritickou nostalgii. Autor se vrací k neuvěřitelným historkám a zážitkům své poněkud potrhlé rodiny a s láskou a vtipem vzpomíná na dětství a dospívání v husákovském Brně. Má se však na pozoru, aby nepadl do známé pasti a nezaměnil vlastní sentiment za sympatie pro dobovou realitu. Při čtení si tam můžeme užívat všední život v pavlačovém domě, čekání na novou škodovku nebo dovolenou v Rumunsku, aniž by nám cokoli hrozilo. Tedy kromě namožené bránice.

Staré Brno, přelom šedesátých a sedmdesátých let. Na společnosti jsou stále znát poválečné šrámy, oficiálně se normalizují poměry a tuží se vítězství socialismu. A rodiny si při všeobecném nedostatku musí nějak poradit, ať už jde o bydlení, spotřební zboží, nebo dovolenou v zahraničí. Jedním z mála způsobů, jak tohle každodenní pinožení zvládnout, je brát všechno s humorem. Nebo alespoň s dětskou zvědavostí a naivitou. Kniha Doba chemlonová novináře Jaromíra Marka by se dala označit za kritickou nostalgii. Autor se vrací k neuvěřitelným historkám a zážitkům své poněkud potrhlé rodiny a s láskou a vtipem vzpomíná na dětství a dospívání v husákovském Brně. Má se však na pozoru, aby nepadl do známé pasti a nezaměnil vlastní sentiment za sympatie pro dobovou realitu. Při čtení si tam můžeme užívat všední život v pavlačovém domě, čekání na novou škodovku nebo dovolenou v Rumunsku, aniž by nám cokoli hrozilo. Tedy kromě namožené bránice.

Staré Brno, přelom šedesátých a sedmdesátých let. Na společnosti jsou stále znát poválečné šrámy, oficiálně se normalizují poměry a tuží se vítězství socialismu. A rodiny si při všeobecném nedostatku musí nějak poradit, ať už jde o bydlení, spotřební zboží, nebo dovolenou v zahraničí. Jedním z mála způsobů, jak tohle každodenní pinožení zvládnout, je brát všechno s humorem. Nebo alespoň s dětskou zvědavostí a naivitou. Kniha Doba chemlonová novináře Jaromíra Marka by se dala označit za kritickou nostalgii. Autor se vrací k neuvěřitelným historkám a zážitkům své poněkud potrhlé rodiny a s láskou a vtipem vzpomíná na dětství a dospívání v husákovském Brně. Má se však na pozoru, aby nepadl do známé pasti a nezaměnil vlastní sentiment za sympatie pro dobovou realitu. Při čtení si tam můžeme užívat všední život v pavlačovém domě, čekání na novou škodovku nebo dovolenou v Rumunsku, aniž by nám cokoli hrozilo. Tedy kromě namožené bránice.

I Čechoslováci budovali socialistický ráj. A i oni byli vyhnáni.  Vinou války a divoké kolektivizace byl v roce 1921 Sovětský svaz ekonomicky v koncích. Přišel proto se záchrannými opatřeními: uvolnil přísně řízené hospodářství a požádal komunisty celého světa o pomoc, a to nejen finanční — každý soudruh mohl přijet budovat zemědělství, průmyslové podniky a s nimi i socialistický sen.  V březnu 1925 odjíždí i první z několika výprav československého družstva Interhelpo, tvořených většinou dělníky a drobnými řemeslníky. Cílem jejich cesty se stává Kyrgyzie, kterou jim komunističtí agitátoři líčili jako zemi zaslíbenou. O to větší je jejich překvapení, když dorazí do polopouště, kde končí koleje. Tím však jejich tragický příběh teprve začíná. Vybudovat podniky a továrny se sice podaří, ale jen málokterý z osadníků, kteří byli nakonec vyhnáni a perzekvováni, by to označil za splněný sen… 

I Čechoslováci budovali socialistický ráj. A i oni byli vyhnáni. Sovětský svaz byl v roce 1921 kvůli válce a divoké kolektivizaci ekonomicky v koncích. Přišel proto se záchrannými opatřeními: kromě uvolnění přísně řízeného hospodářství požádal komunisty celého světa o pomoc. A to nejen finanční — každý soudruh mohl přijet, budovat zemědělství, průmyslové podniky a s nimi i socialistický sen. V březnu 1925 tak odjíždí i první z několika výprav československého družstva Interhelpo. Povětšinou to jsou sedláci a drobní řemeslníci (ale třeba i malý Alexander Dubček) a jedou do Kyrgýzie, kterou jim komunističtí agitátoři líčili jako zemi zaslíbenou. O to větší je jejich překvapení, když dorazí do polopouště, kde končí koleje. Tím však jejich tragický příběh pouze začíná. Vybudovat podniky a továrny se sice podařilo, ale jen málokterý z osadníků, kteří byli nakonec vyhnáni a perzekvováni, by to označil za splněný sen…

Odchod Spojeného království z Evropské unie patří k nejdramatičtějším momentům začátku 21. století. Trvá už tři roky a zatím není jasné, kdy a jak se odehraje. Byl opravdu nevyhnutelný? Proč se Britové rozhodli odejít z Evropské unie? A jak se na tomto rozhodnutí podepsala migrace ze střední a východní Evropy? Na tyto otázky hledá odpověď zpravodaj Českého rozhlasu ve Velké Británii Jaromír Marek, který sleduje dění přímo na místě. Jeho kniha popisuje příčiny brexitu i dramatické boje v parlamentu, které tento proces dosud provázely. Čtenáře seznámí nejen s hlavními postavami brexitového dramatu, ale i s pohledem běžných lidí. Jak oni brexit prožívali a jak zasáhl do jejich životů? Dozvíme se i to, proč se zatím brexit zastavil na irské hranici. A jak se v něm jako bumerang vracejí staré historické křivdy.