Alois Marhoul

V první polovině své desáté knížky přichází autor s kratičkými prozaickými útvary, jejich poetičnost a jemný humor si nachází větší porozumění u „nečtenářů“ básní, aby je v druhé polovině přesvědčil, že poezie je zrcadlem duše básníků, ale i čtenářů!

Autor, původním povoláním kuchař, připravil pro čtenáře této knížky "menu" složené z receptů, poezie, fejetónů i úvah. Nachází nové verze biblických příběhů, starých pověstí. Dotýká se i aktuálních problémů současnosti. Upozorňuje na nutnost vzájemného sdílení, ztišení se a pokory. Vše ve vážném duchu? Ne! Převážně v nevážném. Básník Alois Marhoul - pečující o svoji "Múzu" ve svém rodišti, v malebných Čisovicích, se vyučil kuchařem. Počátek sedmdesátých let prožil v Mariánských Lázních při studiu hotelové školy. Zde založil Klub přátel poezie, spolek potrhlých psavců chlubící se svými výtvory v internátním "Šantánu". Po studiu se vrátil do Čisovic, kde se oženil, postavil dům, zasadil strom a zplodil dva syny, to vše ve spolupráci s jedinou ženou, třemi psy a čtyřmi kočkami. Živil se jako provozní, zástupce ředitele hotelu, vedoucí závodní kuchyně. Od roku 1990 provozuje gastrobazar . Rád cestuje po vlastech českých i nečeských. Doma buduje jezírka na své zahradě, pěstuje zeleninu, chová slepice, miluje svoji ženu, a píše, a píše, a - -. Největší radost má vždy ze své poslední, tentokrát už z jedenácté sbírky, jíž dal název Krutá pravda o dinosaurech.

Básník posílá touto sbírkou čtenářům dopis, v němž je ukryto poselství o starostech, radostech, obavách i nadějích lidí této planety.

Proč má kniha Stručná úvaha o pekle na obálce oko? Protože její autor soudí, že peklo existuje jen v nás samých! Okem se tedy dá nahlednout do peklíček soukromých i veřejných, strašlivých i zdánlivě přijemných. Ale i do míst, kde se cítíme dobře. Třeba domů. Básnická nakouknutí do pekel i rájů, které nám v této knížce poskytuje Alois Marhoul, jsou nejen moudrá, ale i velmi vtipná. Knihu typograficky upravil a svými Ilustracemi doplnil akademický malíř Josef Gabler.

Se svým osobitým humorem nastavuje autor v jedenácté sbírce člověku, tedy i sobě, různě vypouklá zrcadla, která by měla nejen rozesmát, ale i přinutit k zamyšlení nad tím, jestli je chyba v zrcadlech, do kterých se dívá, nebo v realitě, v níž žije.

Svět, kde žijeme, se nám mnohdy jeví jako neradostné místo. Pokud občas podléháte tomuto pocitu a chcete se ho zbavit - kupte si novou básnickou sbírku Aloise Marhoula Tanec o život. Marhoulův optimismus a humor tváří v tvář i neradostným stránkám žití hřeje jako pověstná posilující slepičí polévka. A připomíná, že lépe je s našimi dny protančit, než proplakat.