Margita Martincová

Obsahem knihy není nic, co bych neprožila, neprošlo mým poznáním, co by mě neoslovilo v minulosti, přítomnosti; nejspíš to tak bude i v budoucnosti. Za duchovním vývojem bývá dost slziček, zklamání, beznaděje, ale i touha jít dál. Člověk se posouvá na tom horším, na pohodlném se dá zakrnět. Není hanbou upadnout, ale je hanbou zůstat dlouho ležet. Nic nedostáváme zadarmo. Znovu se narodit, nejspíš bych vyšlápla stejnou hrbolatou cestou, kde nevíme, co nás čeká. O to je to zajímavější, pestřejší. Mám v povaze trochu se brodit, trochu chtít odstraňovat překážky, trochu přemýšlet, trochu si zaskuhrat, trochu se politovat, motivovat, učit se nové, ale vždy s potřebou nahodit motor a jet dopředu. Promiňte, prosím, jestli jsem se nechtěně v knížce někoho dotkla; nebyl v tom úmysl, jen lidská nedokonalost. Nahlížíme-li do studny poznání, nemusí nás to činit šťastnými. Jen blázni bývají šťastni ze samé podstaty bytí.

Kdybychom mohli vymazat paměť, naše memoáry, asi by se nám žilo lehčeji. Mou snahou je znovu, jako tomu bylo v mé první knize, která vyšla pod názvem Život v proměnách, poskytnout něco ze svého života i když jen poměrně stručně, protože doba je dynamická, rychlá, s nepřeberným množstvím informací. Ty na nás útočí ze všech stran a k tomu ještě ten nešťastný koroňák, ale my se nedáme, protože naše pozitivní myšlení je silnou zbraní. Myšlenky jsou také to jediné, co nám bezezbytku patří. V mé nové knize jsou obsažené příběhy, které mi sdělovali lidé, kteří mě navštěvovali, když hledali své osudy prostřednictvím tarotových karet, hexagramu i numerologie. To vše mi značně pomáhalo poznat konkrétní osobnosti. Také jsem se opírala o své poznatky z oboru psychologie a samozřejmě mé životní zkušenosti. Příběhy lidí byly vážné, i když s odstupem času se některé jeví jako humorné. Ano, život umí tropit i hlouposti a někdy hodně potrápit. To však nic nemění na zajímavosti knihy. Právě naopak.

Tato sbírka fejetonů je k zamyšlení i k pobavení ctěných čtenářů. Vtipné postřehy vznikaly postupně a doslova se rojily jako včely "u plotny", když autorka, v době pandemického lockdownu, vařila pro svá vnoučata. Kniha nám připomene, co všechno jsme museli zažít a překonat, abychom zvítězili nad proradným virem. Autorka však své fejetony směřuje i k dalším otázkám našeho bytí. Umě reflektuje se zrcadlově čistou a prostou upřímností současné poměry ve společnosti, a tím otevírá pozoruhodný svět vztahů mezi lidmi. Tyto krátké texty jsou pro literární tvorbu autorky typické a každého zaujmou. Myšlenky od plotny jsou její třetí knihou.