Sylvia Martinová

Futurismus, literární a výtvarný umělecký směr první čtvrtiny 20. století, je jedním z hlavních avantgardních směrů. Záměrem futurismu byla obnova společenského života ve všech jeho uměleckých a také sociálních oblastech, přičemž východiskem a měřítkem teoretických myšlenek se staly nejnovější technické vymoženosti a vědecké poznatky. Futurismus tudíž nepředstavoval žádnou avantgardu, která by se snažila výhradně o formálně estetické inovace, jako například kubismus, nýbrž se mnohem více považoval za hnutí života. Tuto vizi následovaly nejrozdílnější umělecké osobnosti, které svou individualitou hnutí obohatily, ale zároveň ho učinily náchylnějším ke sporům a štěpení. Futuristická skupina prokázala pružnost svého personálního složení, stejně jako i místa a času působení, a než v první polovině 40. let dospěla ke svému konci, prošla si mnoha vrcholy i pády.

Inspired by the development of Cubism, the Futurist movement was founded in 1909 by Filippo Tommaso Marinetti, along with painters Giacomo Balla. Umberto Boccioni, Carlo Carra, and Gino Severini. The school, which celebrated technology and the mechanical era, was comprised of painters, sculptors, designers, architects, and writers. Motion and machines were two main themes of this movement, which attacked the bastions of establishment and sparked controversy by its glorification of war and support of Fascism. Experimenting with movement, and speed, and abstract light and color, the Futurists developed approaches and techniques that were revolutionary at the time, and in retrospect one can see that the Futurists influenced other avant-garde art movements, most notably Russian Constructivism. Artists featured: Giacomo Balla, Umberto Boccioni, Anton Giulio Bragaglia, Carlo Carra, Tullio Crali, Fortunato Depero, Gerardo Dottori, Leonardo Dudreville, Virgilio Marchi, F.T. Marinetti, Enrico Prampolini, Luigi Russolo, Antonio Sant'Elia, Gino Severini. Mario Sironi, Ardengo Soffici.