Zdeněk Mathauser

Ze dvou stran bývá slyšet v podstatě týž názor. Z jedné strany zní tak, že fenomenologie v tom domyšlení, jehož se jí dostalo u Husserlových nástupců, ústí do estetiky a poetiky; z druhé strany zaznívá soud, že pokud chce estetika zůstat věrna své věci, musí z ní nakonec sama fenomenologie promlouvat. Kniha mapuje snahu autora prokázat a propracovat souvislosti mezi fenomenologií a estetikou. Autor do ní sebral u příležitosti svých pětaosmdesátin některé své – někdy starší, někdy polistopadové – texty o fenomenologii samé a o pokusech zastihnout ji v jejím iniciačním a interpretačním nakročení do světa umění a poezie.

Ze dvou stran bývá slyšet v podstatě týž názor. Z jedné strany zní tak, že fenomenologie v tom domyšlení, jehož se jí dostalo u Husserlových nástupců, ústí do estetiky a poetiky; z druhé strany zaznívá soud, že pokud chce estetika zůstat věrna své věci, musí z ní nakonec sama fenomenologie promlouvat. Kniha mapuje snahu autora prokázat a propracovat souvislosti mezi fenomenologií a estetikou. Autor do ní sebral u příležitosti svých pětaosmdesátin některé své – někdy starší, někdy polistopadové – texty o fenomenologii samé a o pokusech zastihnout ji v jejím iniciačním a interpretačním nakročení do světa umění a poezie.