Jan Mattuš
autor
Vlčice ze Sernovodsku
Vzepřít se Rusku, bránit své území a nezávislost – na to Čečensko krutě doplatilo. A Západ tehdy mlčel, protože se nechal od Vladimira Putina přesvědčit o tom, že Čečenci jsou teroristé a vyhlazovací válka je nutností. Teď znovu vidíme masové hroby, zničená města, mučení a znásilňování. Ale Ukrajina zatím bojuje.
A na ukrajinské straně bojují i ti Čečenci, kteří nechtějí připustit, že by jejich národ měl reprezentovat Putinův sluha Ramzan Kadyrov. Reportérka Irena Brežná, která sledovala čečenskou válku zblízka a rozhodla se, že někdo musí vyslechnout oběti a snažit se předat zprávu dál. Reportáže Ireny Brežné přináší svědectví o čečenském utrpení, ale také lhostejnosti západních zemí a senzacechtivosti médií. Slovenská exulantka své texty publikovala v nejprestižnějších německých a švýcarských médiích, přesto trvalo mnoho dalších let, než evropští politici pochopili, že ruská strategie se nemění.
Texty Ireny Brežné jsou také jedinečné v tom, že vnáší do reportáží ženskou perspektivu, citlivost. Díky tomu ji mezi sebe přijaly Čečenky a skutečně se dozvěděla, co prožívají a jak vnímají válku, která jim zničila domovy a rodiny.
dostupné aj ako:
Zimálaj a jiná zjištění
Texty pod názvem Zimálaj a jiná zjištění, Jazykové sloupky pro Lidové noviny 2016-2023 navazují názvem, grafickou úpravou a hlavně žánrově na sbírku Jeremeň a jiné záhady; Jazykové sloupky pro Lidové noviny 2007-2016, která si získala vstřícné reakce čtenářů. Jde opět o shrnutí překladatelových sloupků, které vycházejí v sobotní příloze Lidových novin Orientace. V některých ohledech jsou však jiné než v prvním svazku: kromě ilustrací obecných vlastností a trendů v jazyce, mnohdy komentovaných s ironickým humorem, se tentokrát častěji setkáváme se subjektivně pojímanými příběhy na pomezí fejetonu a osobního deníku.
Jeremeň a jiné záhady
Od roku 2007 vycházejí v sobotní příloze Orientace deníku Lidové noviny sloupky s tematikou jazyka, překladatelství a spřízněných disciplin, které naše přední překladatelka z románských jazyků a literární redaktorka Anežka Charvátová charakterizovala tak, že „…některé reagují na dobově módní a naštěstí pomíjivé trendy v jazyce, všechny mají jako uvažování o vlastnostech, možnostech a limitech, ale hlavně krásách češtiny nadčasovou platnost. Svou hravostí a vtipností zapadají do linie jazykových fejetonů, jaké psali například Pavel Eisner, Karel Čapek a Antonín Přidal.“ Nyní se autor ve spolupráci s knižními designéry Karlem Halounem a Luďkem Kubíkem rozhodl udělat „mezisoučet“ a většinu dosud vzniklých textů publikovat jako knižní soubor.
Vypredané
15,78 €
Já už si to, ty vole, nepamatuju přesně
Michal Ambrož je vůdčím členem několika kapel, zejména skupiny Jasná páka a její odnože, Hudby Praha. Jasnou páku, důležitou v dějinách českého rocku a alternativní kultury své doby, založil počátkem osmdesátých let spolu s Davidem Kollerem a dalšími muzikanty a působí v ní (spolu s několika dalšími původními hráči, jako je právě David) dodnes, stejně jako v Hudbě Praha. Ambrožův knižní rozhovor s dlouhým titulem Já už si to, ty vole, nepamatuju přesně, ale dalo by se to někde dohledat a podtitulem Děravá rekapitulace navazuje na úspěšnou publikaci o svérázné postavě z téhož okruhu, Janu Ivanu Wünschovi, vydanou před třemi roky. V obdobné grafické úpravě pokračuje v dokumentaci doby a života lidí, kteří se vyjadřovali především prostředky rockové hudby a ovlivnili celou generační skupinu fanoušků i následovníků. Tentokrát jde ovšem o mnohem subjektivnější pohled - životopisnou retrospektivu, která osciluje mezi prožitky společenskými a osobními. Ambrož v ní mluví o dětství v kraji svého prastrýce, malíře Jana Zrzavého, hudebních začátcích, studiu na konzervatoři, angažmá v Divadle Semafor, Chartě 77, společenství kolem pražského Junior klubu Na Chmelnici, které bylo v osmdesátých létech pozoruhodným ostrovem nepolitického disentu u nás, i o svých dnešních aktivitách kulturního organizátora, podnikatele i zastánce legalizace marihuany a ilegalizace komunistů.
Vypredané
13,87 €
