Melichar René

René Melichar přichází se svojí další knihou ve stylu humoristického románu K čemu ženy mají muže, který se stal bestsellerem. V této nové knize se zabývá „zásadními životními otázkami“ jako například, jak vyměnit žárovku, k čemu muži mají ženy, proč je moře slané, co je to můžeřízek, a dokonce v jednom ze svých záchvatů čehosi přišel na to, že Einstein musel být žena!

U televize a filmu odjakživa platí, že rejža a maminka mají vždycky pravdu. Já k tomu po několikaletém manželství dodávám, že moje žena je nad oba jmenované, ale ani jednomu to říkat nehodlám, neboť by mohlo dojít k nechtěnému nedorozumění. Hlava rodiny, či jak říkáme my, televizní pracovníci, placu, si musí za každých okolností myslet, že je nejdůležitější a že ji všichni chovají v úctě a bez připomínek splní každý její příkaz, přání či vrtoch. Ale jak říká moje žena, hlava je sice důležitá, daleko zásadnější je však krk, který s ní hýbe… Třetí kniha kameramana, střihače, blogera a autora René Melichara volně navazuje na jeho první knihu K čemu ženy mají muže a druhou Když žena muže kárá.

Humorně napsaná kniha o dnech všedních, obyčejných a na první pohled naprosto nezábavných. Ovšem každý obyčejný den v sobě umí ukrývat alespoň jednu malou kalamitu. Když se k ní přidá nešikovnost, puberťačka, malý kluk a černá díra galaxie jeho života, tedy manželka, je na katastrofu zaděláno. Autor se tentokrát vydává bruslit, bojovat se sršněm, ve svých pětačtyřiceti letech konečně pochopí, jak si zavázat tkaničku, dostane infarkt a novou zahrádku…

Autor v humoristické knize řeší zásadní životní situace jako například jak vysvětlit dceři, co je kosočtverec s čárkou, synovi, kde bydlí berušky, své ženě, kdy už konečně bude dospělý, nebo se ptá sám sebe, proč se potí a kdy už konečně zhubne. „Ctěný čtenář dostal do ruky soubor kydů jednoho tlustého plešatého pána, který se i díky tomu, co sepsal, pokouší brát sám sebe s nadhledem, dělat si ze sebe česky řečeno srandu. Pokud kniha dokáže někoho pobavit nebo dokonce rozesmát, budu šťasten jak blecha na bernardýnovi. Upozorňuji, že veškeré kydy jsem vlastnoručně prožil, jelikož být ženatý, mít pubertální dceru a předškolního syna skýtá velmi mnoho námětů. Když je k tomu člověk manuálně nesmělý, líný a vysokotlaký, má sám se sebou o zábavu postaráno, i když si to má žena nemyslí... Co bych tak ještě dodal? Smějte se, prosím!“

U televize a filmu odjakživa platí, že rejža a maminka mají vždycky pravdu. Já k tomu po několikaletém manželství dodávám, že moje žena je nad oba jmenované, ale ani jednomu to říkat nehodlám, neboť by mohlo dojít k nechtěnému nedorozumění. Hlava rodiny, či jak říkáme my, televizní pracovníci, placu, si musí za každých okolností myslet, že je nejdůležitější a že ji všichni chovají v úctě a bez připomínek splní každý její příkaz, přání či vrtoch. Ale jak říká moje žena, hlava je sice důležitá, daleko zásadnější je však krk, který s ní hýbe… Třetí kniha kameramana, střihače, blogera a autora René Melichara volně navazuje na jeho první knihu K čemu ženy mají muže a druhou Když žena muže kárá.

René Melichar přichází se svojí další knihou ve stylu humoristického románu K čemu ženy mají muže, který se stal bestsellerem. V této nové knize se zabývá „zásadními životními otázkami“ jako například, jak vyměnit žárovku, k čemu muži mají ženy, proč je moře slané, co je to můžeřízek, a dokonce v jednom ze svých záchvatů čehosi přišel na to, že Einstein musel být žena!

Autor v humoristické knize řeší zásadní životní situace jako například jak vysvětlit dceři, co je kosočtverec s čárkou, synovi, kde bydlí berušky, své ženě, kdy už konečně bude dospělý, nebo se ptá sám sebe, proč se potí a kdy už konečně zhubne. „Ctěný čtenář dostal do ruky soubor kydů jednoho tlustého plešatého pána, který se i díky tomu, co sepsal, pokouší brát sám sebe s nadhledem, dělat si ze sebe česky řečeno srandu. Pokud kniha dokáže někoho pobavit nebo dokonce rozesmát, budu šťasten jak blecha na bernardýnovi. Upozorňuji, že veškeré kydy jsem vlastnoručně prožil, jelikož být ženatý, mít pubertální dceru a předškolního syna skýtá velmi mnoho námětů. Když je k tomu člověk manuálně nesmělý, líný a vysokotlaký, má sám se sebou o zábavu postaráno, i když si to má žena nemyslí... Co bych tak ještě dodal? Smějte se, prosím!“