Klaus Merz

Když Lenin dědeček krátce po druhé světové válce nastupuje na palubu lodi do Buenos Aires, pluje vstříc dobrodružství v Novém světě, který mu nepřipadá tak unavený a opotřebovaný jako stará, válkou zničená Evropa. Ale neodbytná senná rýma ho brzy donutí vzdát se snu o svobodném pasteveckém životě. Místo toho se setkává s uměním tanga a s uměním milovat. Za dva roky se přesto vrací do vlasti a stane po boku Amélie, která na něj nepřestala čekat. Vzpomínku na dobu prožitou v cizině, která z něho udělala Argentince, žárlivě střeží jako cenný poklad a odkryje ji teprve po své smrti. Nevzrušivě, s jemnou ironií zachycuje Klaus Merz pohledem vnučky život muže, který nikdy nepřestal být sám sebou.

Když Lenin dědeček krátce po druhé světové válce nastupuje na palubu lodi do Buenos Aires, pluje vstříc dobrodružství v Novém světě, který mu nepřipadá tak unavený a opotřebovaný jako stará, válkou zničená Evropa. Ale neodbytná senná rýma ho brzy donutí vzdát se snu o svobodném pasteveckém životě. Místo toho se setkává s uměním tanga a s uměním milovat. Za dva roky se přesto vrací do vlasti a stane po boku Amélie, která na něj nepřestala čekat. Vzpomínku na dobu prožitou v cizině, která z něho udělala Argentince, žárlivě střeží jako cenný poklad a odkryje ji teprve po své smrti. Nevzrušivě, s jemnou ironií zachycuje Klaus Merz pohledem vnučky život muže, který nikdy nepřestal být sám sebou.

"A viszonylag fájdalommentes évek telnek a legnehezebben. Ilyenkor önmagunknak okozunk fájdalmat, csak hogy történjék valami: forró vizet locsolunk a combunkra, zsebkéssel felhasogatjuk a bőrünket A történet szereplői szörnyetegek. Egy szörnyeteg család. Renz baba, aki Jakob lett volna, születése óta halott, kereszteletlenül alussza örök álmát. Anya búskomor, öcsike gyengeelméjű, apa epilepsziás, Franz, a bátyja petróleummal felgyújtja a kezét, s a falusi sihederek utánacsinálják: felizzó fájdalom, a boldogság billoga. Közben nagyapa madártenyészete a lángok martalékává válik. Ebben a világban a sorscsapásokat egykedvűen, sőt, humorral orvosolják. Szó sincs kétségbeesésről." (a Kiadó) "A könyvben összesűrűsödő emberi sorsokról vaskos regényt lehetett volna írni. Merz nem ezt teszi. Mert tudja, hogy valójában mi történt, s hogy azt miképpen kell elmondani. Ritkán olvasni ilyen nagy lélegzetű rövidprózát." (Die Zeit) "75 oldalnyi szöveg, méghozzá ezzel a fura alcímmel: "voltaképpen egy regény". A tömörített mondatok mestere legújabb művében is hű maradt ars poeticájához: a leírt történet kiváló minőségű nyelvi párlat. "Mikroregénye" a talányos szűkösség és szellemi éleslátás mesterműve." (Frankfurter Allgemeine Zeitung)

Šedé fábory mlhových rohů povívají nocí. A benátské dámy porovnávají své tučné norky s městskými krysami. Takové texty vzniknou, když básník prožije delší dobu v Benátkách. Z příběhů všedního dne, pozorování, asociací a myšlenek se stávají poetické miniatury, v nichž se odráží město vody a kamenných lvů, mostů a holubic. Takové zrcadlení se podobá lesklé mozaice: z četných pestrých kamínků reflektujících jednotlivé částečky vznikl zvláštně poskládaný, ale živý obraz Benátek.

Klaus Merz dozrál během několika desetiletí - bariéru nezájmu prolomila až útlá próza s autobiografickými rysy Jakub spí, která se svou vypjatou emotivností a autorovým stylistickým mistrovstvím stala mezinárodním bestsellerem (jen v německy mluvících zemích vyšlo během jediného roku pět vydání). Román je bravurním dílem literární epochy, pro které se od sedmdesátých let v západních literaturách vžilo označení nová subjektivita nebo také nová niternost . Ta zachycuje svět výhradně prizmatem jedince, jeho privátním pohledem a zakotvení ve společenském kontextu dokládá neotřelým subjektivním pohledem na dobovou situaci, kterou tímto postupem zintimňuje. Český čtenář bude znát hlavně Petera Handkeho či i u nás velmi populárního Thomase Bernharda. recenze: Útlá knížka s hutným obsahem, sevřená, vřelá, pokorná - plná tichého štěstí i tiché bolesti. Jedním slovem: poetický klenot. (Markus Werner) Tento rozsahem nevelký román nadchl čtenáře i kritiku a byl vyznamenán Literární cenou Hermanna Hesseho. Merz v poetických obrazech s nepřehlédnutelnými autobiografickými rysy vypráví příběh jedné švýcarské rodiny v padesátých letech minulého století, kterou poznamenala ztráta syna, nepřeživšího vinou lékaře porod. Tato kniha je malým zázrakem . (Gunhild Kübler v slavnostním projevu k udělení Literární ceny Hermanna Hesseho)

Román je stylisticky vytříbeným dílem tzv. nové subjektivity, literatury zachycující svět privátním pohledem autora, jehož vyprávění dominuje intimní život jedince se všemi jeho radostmi a strastmi uprostřed nevšímavé společnosti. Merzův text o Duboisovi, všedním Švýcarovi, je důkazem autorovy schopnosti jednoduchými literárními prostředky zachytit záblesk výjimečného nebo zvláštního v banalitě všednosti. V precizně komponovaných textech promlouvá o komplikované lidské existenci v ještě komplikovanější společenské skutečnosti dneška, odkrývá mnohdy netušené propasti v mezilidských vztazích, ale vždycky alespoň na okamžik nechává zazářit paprsek naděje v okamžicích prostého lidského štěstí.

Román je stylisticky vytříbeným dílem tzv. nové subjektivity, literatury zachycující svět privátním pohledem autora, jehož vyprávění dominuje intimní život jedince se všemi jeho radostmi a strastmi uprostřed nevšímavé společnosti. Merzův text o Duboisovi, všedním Švýcarovi, je důkazem autorovy schopnosti jednoduchými literárními prostředky zachytit záblesk výjimečného nebo zvláštního v banalitě všednosti. V precizně komponovaných textech promlouvá o komplikované lidské existenci v ještě komplikovanější společenské skutečnosti dneška, odkrývá mnohdy netušené propasti v mezilidských vztazích, ale vždycky alespoň na okamžik nechává zazářit paprsek naděje v okamžicích prostého lidského štěstí.