Rea Michalová

Karel Teige ovlivnil českou kulturu v mnoha oblastech a jednoznačně patří k mimořádným osobnostem českého moderního umění. Jeho tvorba je však paradoxně známa a uznávána více v zahraničí než u nás. Kniha Karel Teige – Kapitán avantgardy je dalším příspěvkem k odčinění tohoto dluhu. Její autorka, historička umění Rea Michalová, se navrací ad fontes a především na základě přímých citací známých i zapomenutých Teigeho textů, prací jeho generačních souputníků, autentických vzpomínek i dokumentů zprostředkovává fascinující příběh myšlenkového vývoje a názorového zrání jednoho z nejinspirativnějších, byť v mnoha ohledech rozporuplných tvůrců české moderní kultury.

Reprezentativní monografie Jana Baucha. Rozsahem jedinečná kniha obsahuje na 400 stránkách 300 vysoce kvalitních reprodukcí doplněných texty od PhDr. R. Michalové a PhDr. P. Kováče. Jedná se o nejrozsáhlejší monografii, která byla tomuto významnému malíři dosud věnována a některá díla se zde dočkala vůbec první publikace. Vysoce kvalitní zpracování knihy z ní činí nejen krásnou ozdobu jakékoliv knihovny, ale také pěkný dárek, který potěší každého milovníka umění.

Kniha o 208 stranách prezentuje významné, etablované autory střední generace, kteří vstoupili na výtvarnou scénu začátkem 90. let 20. století, a umělce mladší a nejmladší generace, kteří prokázali velký tvůrčí potenciál a osobitost uměleckého vyjádření. Výrazový rejstřík zastoupených malířů zahrnuje realistický a hyperrealistický projev, zobrazivé narativní, expresivní, konstruktivistické tendence nebo přístupy vedoucí až k abstrakci a konceptuálně zaměřené tvorbě. Do publikace je selektivně zahrnuto též dílo několika předních, progresivních sochařů a fotografů.

Uměleckohistorická studie pojednává o problematice tradicionalismu a moderního umění koncem 19. a v prvních desetiletích 20. století. Odvíjí se od výstavy francouzského malíře Émila Bernarda (1868-1941) roku 1909 v Praze a rozehrává fiktivní „diskuzi“ čtyř umělců (Émile Bernard, Maurice Denis, Bohumil Kubišta, Miloš Marten) o tom, jaká by současná tvorba „po impresionismu“ měla být. Bohumil Kubišta (1884-1918), přesvědčený, že člověk nový je skutečně jinak uzpůsoben nežli člověk starý , si s Émilem Bernardem, bojovníkem za „uměleckou Renesanci“, mohl porozumět skutečně jen těžko. Ale na druhou stranu je tu přece něco, co všechny jmenované spojuje: program syntetické malby, symbolismus se sklonem k mysticismu a především hluboké přesvědčení a neoblomná víra v uměleckou pravdu, kterou hájí, bez ohledu na strasti, jež s sebou přináší.

Uměleckohistorická studie pojednává o problematice tradicionalismu a moderního umění koncem 19. a v prvních desetiletích 20. století. Odvíjí se od výstavy francouzského malíře Émila Bernarda (1868-1941) roku 1909 v Praze a rozehrává fiktivní „diskuzi“ čtyř umělců (Émile Bernard, Maurice Denis, Bohumil Kubišta, Miloš Marten) o tom, jaká by současná tvorba „po impresionismu“ měla být. Bohumil Kubišta (1884-1918), přesvědčený, že člověk nový je skutečně jinak uzpůsoben nežli člověk starý , si s Émilem Bernardem, bojovníkem za „uměleckou Renesanci“, mohl porozumět skutečně jen těžko. Ale na druhou stranu je tu přece něco, co všechny jmenované spojuje: program syntetické malby, symbolismus se sklonem k mysticismu a především hluboké přesvědčení a neoblomná víra v uměleckou pravdu, kterou hájí, bez ohledu na strasti, jež s sebou přináší.