Kamila Míková

Desetiletá Ema má mámu, tátu, sestry Betynu, Julu a bratříčka Jáchyma, mladou tetu a hodnou prababičku, která hodně pamatuje. Všichni spolu bydlí v jednom starém domě na předměstí. Ema má však také své starosti, přání a tajemství. V den svých narozenin dostane od kamarádek taštičky s dárky, díky nimž se její sny začnou uskutečňovat. Nebo se jí to všechno jen zdá? Kdyby byly autorky knihy Prababiččin klobouk jednou osobou, měly by celkem sedm dětí a dohromady by jim bylo čtyřiaosmdesát let. Pravnoučat by se nikdo nedopočítal a ony by jim od rána do večera pekly štrúdly a vyprávěly příběhy. Jenže jsou dvě a je jim každé polovic. Mohou tedy upéct dvojnásobný počet štrúdlů a také společně tvořit knihy - jedna slovem, druhá obrazem. Ještě předtím, než se setkaly, však Kamila Míková (dnes Hantáková) vystudovala francouzštinu a češtinu a Magdalena Martinovská (dříve Sokolová) grafickou školu. Kamila pracovala jako nakladatelská redaktorka, psala fejetony nebo články o knihách. Magdalena navrhovala a graficky upravovala časopisy či kreslila. První kniha, kterou Kamila napsala a Magdalena vysázela a graficky rozvrhla, se jmenovala Useknutá ruka (1996) a byla určena dospělým. Pak se obě staly maminkami, ale psaní, knížky, písmena ani obrázky neopustily. Dnes, po patnácti letech, se sešly nad druhou společnou knihou - tentokrát pro děti a o dětech. A také od dětí, protože právě od nich se autorky inspirovaly. Jak říká Magdalena: "S dětmi se dobře maluje. Člověk má hned kritiku - a zadarmo."