Alexej Mikulášek

Alexej Mikulášek se ve svém textu věnuje třem případovým studiím, a to izraelsko-palestinskému konfliktu probíhajícímu v Gaze a na okupovaných územích, válce o „Náhorní Karabach“ a ukrajinsko-ruskému konfliktu. Studie sleduje podle vlastního vyjádření autora dva úzce propojené cíle. Zaprvé jde o analýzu lexikální semiózy války, to znamená, jak se o válce píše, a zadruhé se autor snaží zkoumat způsob, jak jazyk zbavuje válku „krvavých“ příznaků s cílem ji heroizovat, estetizovat či normalizovat.

Monografie o českém antisemitismu. Editory monografie jsou Karel Sýs a Alexej Mikulášek. Editoři o knize píšou: Kniha reaguje na mírně napsáno defektní jevy současné tzv. posthumánní společnosti, které se projevují v různých oblastech našeho života, včetně onoho internetového, virtuálního. Patří k nim, samozřejmě mimo jiných, také zcela reálně sílící antisemitismus v podobě interiorizovaného životního kompasu, světového názoru, v němž se koncentrují nejrůznější polopravdy a celé předsudky, které v lepším případě ústí do paušálního obviňování židů/Židů z kdečeho, od světovlády až po parazitismus, v horším pak do pogromů a vyvražďování. Toto přesvědčení, jež jakoby nešlo zviklat a jež vidíme jako hluboce mentálně prožívané, v něčem podobné sdílené duševní chorobě projevující se stihomamem, doprovází volání po silné ruce, muži v holínkách, superautoritě, která by konečně učinila všemu přítrž. Zvláště internetové diskuse a fóra v mainstreamovém (mienkotvorném, jak srozumitelněji říkají Slováci) i alternativním (tedy tzv. konspiračním, jak říkají ti, co věří mienkotvornému) tisku jsou toho dokladem.